Výbušná situace v Kábulu: Po odvozu tlumočníků jsme volali od června, říká německý velitel

Sascha Richter je kapitán rezerv Bundeswehru. V letech 2019 až 2020 působil tento třicetiletý Němec v Afghánistánu jako velitel místních sil. V té době by umístěn v táboře Marmal poblíž města Mazáre Šeríf v Hindúkuši. Sascha je jedním z bývalých řadových vojáků, kteří pracovali v podpůrné síti pro afghánské místní pracovníky – vyřizovali jim povolení přijet do Německa a zajišťovali místo ve společnosti. Na konci minulého týdne odletěl z Afghánistánu na novou misi do Mali.

Situace v západoafrické zemi mnohým pozorovatelům připomíná nasazení Bundeswehru v Afghánistánu – a Sascha opět přichází do kontaktu s místním personálem. V rozhovoru pro Jetzt vysvětluje, jaké to je začít s novým úkolem, když máte hlavu plnou toho starého. Dále prozradil, na které lidi konkrétně myslí a jaké pouto si za ta léta vybudoval s místním afghánským personálem.

Při své misi v Afghánistánu byl odpovědný za stráže a některé překladatele v táboře Marmal. „To znamená, že jsem je vedl, ale také organizoval vše kolem nich: materiál, školení, administrativu. Pojem místní síly přirozeně zahrnuje mnohem více lidí - normální pracovníci ve stavebnictví, v kuchyni nebo úklidový personál – jednoduše pracovníci z Afghánistánu, kteří jsou zaměstnáni na podporu Bundeswehru,“ vysvětluje pro Jetzt svou náplň práce Richter.

Na pracovišti se přirozeně navazovaly vztahy, jako je to běžné v každé jiné práci. „Velmi těsný kontakt jsem navázal zejména s překladateli. Jste s nimi totiž v nejužším kontaktu, jelikož velká část místních pracovníků mluví darí (afghánskou perštinou), neobešli bychom se bez nich,“ uvádí Richter s tím, že mnoho jeho kolegů si vytvořilo s personálem hlubší vztah, přesahující rámec pracovního poměru.

Stažení z Afghánistánu bylo oznámeno již před delším časem, ale neustále se odkládalo, což se projevovalo i na pracovišti. Podle Richtera se v lednu 2020 změnila nálada, když tehdejší americký prezident Donald Trump oznámil, že se Američané musejí z Afghánistánu vrátit. „Okamžitě jste to mohli vidět na místních zaměstnancích: Přátelské tváře, které se na vás den předtím smály, najednou začaly být velmi smutné a znepokojené. Lidé se stále ptali, co by se stalo, kdybychom odjeli také.“

Těžký návrat

Návraty do vlasti nejsou nikdy snadné, jak vysvětluje veterán z Afghánistánu. „Po misi vždy odcházíte domů se smíchem i slzami. Na jednu stranu jsem byl samozřejmě rád, že znovu vidím svoji rodinu, na druhou stranu jsem byl také trochu smutný, protože necháváte za sebou lidi. Rád bych pro místní kluky udělal mnohem víc.“

Poté, co se Tálibán dostal tak rychle k moci, byli mnozí v šoku, že evakuační operace spolkové vlády vypadala tak špatně připravená. „My jsme přitom už od června zdůrazňovali, že ohrožení místní pracovníci se musí dostat z Afghánistánu pryč co nejrychleji. Konečně se to začalo dít, ale situace už byla příliš výbušná – zejména na letišti v Kábulu – je čím dál obtížnější dostat se k místnímu personálu a dopravit ho na letiště. To je v tuto chvíli téměř nemožné,“ vysvětluje Richter.

Přehledně: Poslední vojáci USA odletěli z Afghánistánu, Tálibán oslavil převzetí moci

Největší starost dělá německému vojákovi dostat ze země tři děti místních spolupracovníků, kteří pomáhali Bundeswehru. „To je ale velmi obtížné, protože se těžko dokážou v chaosu letiště protlačit do letadla, a navíc jim hrozí velké nebezpečí. Zvláště těm dvěma dcerám, kterým je 16 a 17 let. Kdyby nebyla místní byrokracie tak složitá, mohly být ze země už dávno pryč. Teď sedí ve strachu v Kábulu a neví, co dál,“ zlobí se Richter.

Rodiče dětí jsou přitom už od června v Německu. „Měli papíry, děti ještě ne. Rodiče doufali, že z Německa půjde proces urychlit. Bez platných dokladů jim však bylo vízum na celé měsíce zamítnuto navzdory jejich povolení,“ uvádí Richter s tím, že poslední, co mu zbývá, je doufat.

Richter má o děti velký strach, neboť ví, co jim ze strany Tálibánu hrozí. „Vím o 250 až 300 spolupracovnících, kteří padli do rukou radikálního hnutí. S mnoha z nich již nemám žádný kontakt, proto můžu jen spekulovat, co se jim asi stalo,“ vysvětluje.

„Samozřejmě jste naštvaní a dochází vám slova nad tím, jak situaci řeší spolková vláda,“ popisuje své pocity Richter, který se snaží ze všech sil pomáhat, k čemuž využívá všechny kontakty, které má. „Ale bez ohledu na to, jak špatně se cítím – vždy si vzpomenu na rodiče těch tří dětí tady v Německu, jejich úzkost si ani nedovedu představit.“

Richter však z hlavy nedokáže dostat ani ostatní Afghánce, bez ohledu na to, jestli s Bundeswehrem spolupracovali. „Každý si zaslouží žít v bezpečí. Myslím především na afghánské ženy a děti, které budou za vlády Tálibánu vážně trpět,“ myslí si voják, který si v minulosti nedokázal představit, že by se za někoho mohl cítit tak odpovědný. „Velmi mě překvapila pohostinnost Afgánců, ale také loajalita a respekt, který k nám měli. Spolupráce s nimi byla velmi milá. Provinile se však necítím, snažím se udělat maximum, abych jim pomohl.“

Nová mise

Od čtvrtka přitom působí na nové misi v Mali, kde opět přijde do kontaktu s místním personálem. Snaží se tedy skloubit nový úkol s tím, že má stále plnou hlavu Afghánistánu a Afghánců. „Zachovávám si profesionalitu. Beru to zkrátka jako nový úkol, na který se teď maximálně soustředím, abych jej úspěšně plnil s nejlepším vědomím a svědomím.“

Je součástí mise Minusma v Sahelu, což je v současnosti považováno za nejnebezpečnější misi OSN. „Trochu to pociťuji, ale od toho jsme vojáci. Sám jsem si tu práci vybral,“ odpovídá na dotaz, zda má obavy. Mise v Mali je mnohými přirovnávána k Afghánistánu, například kancléřka Angela Merkelová byla Süddeutsche Zeitung dotázána, jestli se obává stejného vývoje v Mali jako v Afghánistánu (odpověděla, že je potřeba si dávat méně ambiciózní cíle).

Spanilá jízda Tálibánu a kolaps afghánských vojsk? Bílý dům nese velkou část viny

Richter si to však nepřipouští. „Vidím to jinak, pro mě je to úplně jiné poslání. V Mali plujeme pod úplně jinou vlajkou – jako součást OSN, zatímco Afghánistán byl misí NATO. Doufám však v nepřikrášlené hodnocení mise v Afghánistánu: Že se vyhodnotí, co fungovalo, a budeme mít také jasno v tom, co nefungovalo – a pak se z toho poučíme,“ uzavírá pro Jetzt.