Ruští ekonomové a už i oficiální představitelé přiznávají jisté problémy hospodářství v čase války na Ukrajině a následných západních sankcí. Zatímco však vláda nadále mluví o dočasných trablích menšího rozsahu, v soukromém sektoru je velký pesimismus. Redaktoři Sibir.Realii z rodiny Rádia Svobodná Evropa hovořili s několika podnikateli, kteří svůj byznys ukončují, nebo to silně zvažují.
Úpadek ruských obchodů a služeb: „Kšefty nejsou, fungují jen pohřebáci“
1.Ruské firmy zanikají
V srpnu deník Izvestija na základě údajů Rosstatu vypočítal, že od začátku roku v Rusku zaniklo o polovinu víc firem, než vzniklo: Za půl roku bylo založeno asi 95 tisíc právnických osob a zrušeno 141 tisíc. Taková situace nastala poprvé od roku 2022. Nejčastěji se zavíraly společnosti působící v obchodě, stavebnictví a zpracovatelském průmyslu.
„Počet prodejců automobilů také klesá a trpí nestabilními dodávkami, omezenými zásobami, nízkou poptávkou a vysokými náklady na dovoz. Analytici odhadují, že do konce roku by se mohl zavřít každý pátý prodejce,“ píše Izvestija.
„Malé a střední podniky pocítily ekonomické ochladnutí nejvýrazněji. Index jejich podnikatelské aktivity dosáhl nejhorší úrovně za poslední tři roky,“ uvádí deník Nězavisimaja gazeta. „Sektor služeb a výroby stále stagnuje, obchodní aktivita již začala klesat.“
2.Na kabelky nejsou peníze
Jekatěrina z Ufy má dlouholetou praxi v prodeji kožených kabelek. Když se v Ufě začala stavět první velká nákupní centra, otevřela v některých z nich prodejny. Zboží nakupovala od ruských a čínských výrobců. „Všichni věděli, že máme největší sortiment v celém městě. Měli jsme stálé zákazníky, kteří k nám chodili roky. Pozorovali jsme, jak jim rostou děti,“ zavzpomínala pro Sibir.Realii. „Podnikání také rostlo, každý rok se zvyšovaly tržby.“ Pandemie koronaviru to přerušila, ale byznys se po ní zase zotavil. Pokračoval i v prvních letech „speciální vojenské operace“ na Ukrajině, dopad sankcí přišel až později.
„Hned po začátku války lidé nezchudli, nebyl pocit úplného propadu,“ říká Jekatěrina. „Samozřejmě, po odchodu zahraničních značek z obchodních center se výrazně snížil počet zákazníků. Zara, H&M, Bershka – to vše se najednou zavřelo. Vejdete do obchodního centra a tam jen temná stěna všech těch obrovských prázdných ploch. Velmi přitahovaly zákazníky, takže po uzavření jich výrazně ubylo. Asi rok tam byla prázdnota, ale pak se tyto plochy zaplnily – samozřejmě ne kvalitou, ale kvantitou.“
Už tehdy bylo podnikatelům jasné, že trh klesá, výrobci i velkoobchodníci byli pesimističtí, byť k výraznému poklesu tržeb ještě nedošlo. „Ale pak, v roce 2024, se věci začaly měnit: Proměnil se jak trh, tak i spotřebitelská nálada. Lidé měli méně peněz, a co je důležitější, byli mnohem méně ochotni je utrácet. Zjevně se objevily jiné priority než nové kabelky. Usadila se tíha, pocit, že není všechno v pořádku,“ vylíčila Jekatěrina s tím, že obchod začal upadat. „Cítili to všichni: Tržby klesly všem bez výjimky.“
Rok 2024 přinesl pro její firmu propad o 30 %, horší než za koronaviru. Nákupní centra přitom chtěla vyšší nájmy s tvrzením, že lidí přichází víc. V tržbách jejích prodejen to však znát nebylo – podle podnikatelky chodili zákazníci do fast foodů, ne nakupovat módu. Dokonce i velké celostátní řetězce začaly loni krachovat a zavírat jednu prodejnu za druhou. Těžké rozhodnutí učinila i Jekatěrina. „Naši zaměstnanci u nás byli roky a nechtěli odejít... Ale už od začátku války bylo jasné, že se s tím musí něco dělat. Na konci roku 2024 jsem si konečně uvědomila, že nejsou žádné vyhlídky, a rozhodla jsem se podnik zavřít.“
Nadále se stýká se známými s branže – a kdo zůstal, má stále horší výsledky. Ty firmy, co si nabraly úvěry, na tom jsou kvůli vysokým úrokovým sazbám ještě hůř, z klesajících tržeb je nezvládají splácet. „Nedávno jsem mluvila s bývalou zaměstnankyní, která nyní pracuje v jiném obchodě s galanterií. Jednou sloužila dva dny a neprodala vůbec nic. Dva dny práce – a nulové příjmy!“ děsí se teď už bývalá podnikatelka.
3.Peníze válečných invalidů a vdov
Sergej z Novosibirska podniká už 30 let. Dřív prodával nářadí, posledních 15 let vyrábí elektrické krby. „Problém není v tom, že pracuji méně, ale v tom, že chudnou. Krby nejsou nezbytné zboží,“ je mu jasná situace. „Všechno to začalo anexí Krymu, těmi prvními sankcemi,“ připomíná už rok 2014. „Během pandemie se všechno zastavilo; lidé nesměli pracovat a všechny podniky byly uzavřeny. A jakmile se věci začaly zlepšovat, přišla ‚speciální vojenská operace‘. Lidé panikařili; nechtěli utrácet peníze za nějaké krby.“
V jeho sibiřském městě mají teď peníze prakticky jen váleční veteráni, potažmo jejich pozůstalí. „Většinou se jedná o obyčejné lidi, kteří si poprvé vydělali značné množství peněz. A tyto peníze jsou jediné, co zachrání firmu před úplným krachem,“ přiznává Sergej. „Moje firma si teď samozřejmě nevede moc dobře, ale pořád je to lepší než předloni a loni.“
Gauneři s daněmi a pokutami
Jelikož dováží z Číny, neměl problém se západními sankcemi. Na firmy ale stále víc tlačí domácí vláda. „Téměř každý den vymýšlí nové zákony, aby nějakým způsobem vytáhla z podniků peníze. A mnoho z nich je vymyšlených zpětně. Říkám tomu ‚byrokratický tlak na vymáčknutí peněz perem‘. Protože nemusíte nic investovat – a peníze prostě přicházejí,“ stěžuje si Sergej. Například ho začali popotahovat za ceduli nad obchodem. Jelikož ji má v jiném patře, než kde má podnik, jde o reklamu, nikoli ceduli, a musí za ni extra platit.
„Po celém městě tihle vládní gauneři vymýšlejí další a další pokuty, aby dostali peníze do rozpočtu. Je tu celá vlna těchto fiskálních inovací. ‚Nacházejí rezervy‘, ti parchanti. Místo aby investovali do ekonomiky, ždímají všechno,“ zuří obchodník.
Sergeje proto vůbec nepřekvapuje, že se v poslední době mnoho novosibirských podnikatelů rozhodlo stáhnout do šedé ekonomiky. „Lidé pořád dělají ty samé staré věci, ale oficiálně jsou pryč. Zdá se, že je načase, abych následoval jejich příkladu a schoval se před vládou. Nebo úplně zavřít, protože přežití je opravdu neuvěřitelně těžké.“
4.Stavebnictví? Kopou jen vojáci a funebráci!
Vadim v Petrohradu ruší svou firmu zabývající se leasingem stavební techniky. „Dříve jsem měl v provozu 15–20 kusů techniky denně – sklápěče, bagry atd. A za poslední měsíce bych mohl na prstech jedné ruky spočítat, kolik techniky jsem poslal do provozu. Celý stavební trh po začátku války velmi silně poklesl. Nejprve odešli cizinci a zahraniční financování. Astronomicky vyletěly ceny stavebních materiálů. Potom byli mobilizováni řidiči, zámečníci, mechanici atd., a těm, kteří zůstali, se muselo platit několikrát více. Posledním hřebíkem do rakve bylo zrušení zvýhodněných hypoték a pokles poptávky po bydlení,“ vyjmenovává příčiny úpadku stavebnictví, které se nevyhnulo ani bohatému Petrohradu, druhému nejdůležitějšímu městu země.
Vydělat se teď stavebním firmám daří leda na zakázkách ministerstva obrany a na dobytých, okupovaných územích Ukrajiny, ví Vadim od známých stavbařů. Obojí je však dost riskantní.
„Normální lidé se do těchto zakázek nepouštějí. Raději méně peněz, ale na svobodě,“ hořce se směje končící podnikatel. „A jiná výnosná práce není. Všechno, co nesouvisí s válkou, velmi silně pokleslo. Na našem trhu platí nepsané pravidlo: Pokud lidé nekupují sklápěče, je v zemi nějaký vážný problém. To znamená, že nejsou peníze, protože sklápěč je nejrozšířenější stavební technika, která je vždy v poptávce. A teď za poslední rok u Kamazu klesly prodeje o 60 %,“ upozorňuje Vadim. „Teď se daří jen pohřebním službám, ale ty nepotřebují bagry, kopou rukama.“
Video Sankce pro Rusko: Stahování světových značek i zabavování majetku oligarchůmVideo se připravuje ...- Související
Témata:
Hlavně že se nikomu nic nestalo. Ještě že u nás je pro Ukrajinu másla dost