Izrael stále více útočí, na USA není spoleh. Rýsuje se „islámské NATO“?
Když Izrael vypálil několik balistických střel na čelné představitele Hamásu v Dauhá, šlo o vůbec první útok židovského státu na území některého z arabských států Perského zálivu. Obavy Kataru a pětice dalších narůstají, zároveň klesá důvěra ve Spojené státy coby garanta jejich bezpečnosti. Ozývají se proto volání po regionální spolupráci a společných obranných paktech, ba po vytvoření „islámského NATO“, píše server Deutsche Welle.
Katar, poloostrovní království uprostřed Perského zálivu, nemohl proti balistickým raketám, které na něj Izrael vystřelil, udělat téměř nic. Podle médií nad Rudým mořem přeletěla 9. září asi desítka izraelských stíhaček, jež na dálku vypálily salvu balistických raket. Cílem izraelských střel byli členové militantní skupiny Hamás, kteří se sešli v luxusní čtvrti katarského hlavního města Dauhá, aby projednali možné příměří v Gaze. Šest lidí údery zabily.
Protože rakety přiletěly nečekaně, zpoza horizontu, Katar neměl jak se bránit. Jedna z nejdůležitějších záruk Kataru proti Izraeli nemá nic společného se sofistikovanými protiraketovými systémy – má podobu vojenské základny Spojených států, vůbec největší americké základny na Blízkém východě. A Washington nedávno Kataru udělil status „předního spojence“.
To však zřejmě nestačilo k tomu, aby Izrael upustil od svého útoku, podle známých informací prvního útoku na arabský stát v Perském zálivu. Američané o úderu jednoho jejich spojence na území druhého nejspíš museli vědět dopředu. A Spojené státy také Katar varovaly, avšak až deset minut po začátku úderů, postěžoval si Muhammad bin Abdar Rahmán as-Sání podle DW. „Hovor od amerického představitele přišel, když v Dauhá zněly exploze,“ komentovalo katarské ministerstvo zahraničí. A přímo americký prezident Donald Trump tuto prodlevu s politováním uznal.
„Izraelský útok otřásá předpoklady zemí Zálivu o jejich vazbách na USA a přiblíží je k sobě,“ napsala krátce po útoku Kristin Diwanová, vedoucí vědecká pracovnice Arab Gulf States Institute ve Washingtonu. „Tyto ropné monarchie jsou si příliš podobné... takový přímý útok na jejich suverenitu a vnímání bezpečnosti je pro ně všechny nepřijatelný.“
„Vládci tlačí na větší strategickou autonomii a jsou stále odhodlanější obrnit se proti rizikům závislosti na USA,“ komentovala v britském deníku The Guardian Sanam Vakilová, ředitelka programu Chatham House pro Blízký východ a severní Afriku. „Útok na Dauhá se může ve finále ukázat jako přelomový moment, jímž vykrystalizuje uvědomění, že tradiční regionální řád se rozpadá a že suverenita partnerů se už mockrát obětovala ve jménu bezpečnosti.“
Mimořádný summit
A tak se stále víc hovoří o vytvoření „islámského NATO“, obranného paktu islámských a arabských států, který by fungoval podobně jako Severoatlantická aliance.
Na narychlo svolaném summitu Arabské ligy a Organizace islámské spolupráce v polovině září egyptští představitelé navrhli vytvoření společné síly po vzoru NATO. Irácký premiér Muhammad Šijá as-Súdání rovněž vyzval ke kolektivnímu přístupu k regionální bezpečnosti. A šest členů Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC) – Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty – avizovalo aktivaci ustanovení společné obranné dohody, podepsané poprvé v roce 2000. To po vzoru článku 5 smlouvy NATO stanoví, že útok na jeden členský stát je útokem na všechny.
Po mimořádném summitu se ministři obrany států Zálivu sešli na dalším zasedání v Dauhá a dohodli se, že posílí sdílení zpravodajských informací a urychlí zavedení nového regionálního systému varování před balistickými raketami. Rovněž ohlásili společná vojenská cvičení.
Ve stejném týdnu Saúdská Arábie oznámila, že uzavírá „strategickou dohodu o vzájemné obraně“ s Pákistánem, jediným muslimským státem s jaderným arzenálem. Obě země prohlásily, že „jakýkoli útok na jednu z nich bude považován za útok na obě“. Téma kolektivní arabské/muslimské bezpečnosti se také jistě hojně diskutovalo na zasedání Valného shromáždění OSN v posledním zářijovém týdnu.
Muslimové kontra Izrael?
Může se zdát, že se formuje jakési „islámské NATO“ proti Izraeli, ale realita je trochu jiná. „Aliance ve stylu NATO je nereálná, protože by vázala státy Zálivu k válkám, které nepovažují za zásadní pro své vlastní zájmy. Žádný vládce nechce být vtažen do konfrontace s Izraelem například kvůli Egyptu,“ řekl Andreas Krieg, expert na bezpečnostní studia na King's College London.
„Bezpečnost v Perském zálivu byla dlouho založena na logice tributu, kdy v podstatě platíte někomu jinému, aby se postaral o vaši ochranu,“ pokračuje Krieg. „Po útoku na Dauhá se tato mentalita začíná měnit,“ uznává, „ale jen pomalu.“
„Nejde však o dohodu typu článku 5,“ řekla pro DW Cinzia Biancoová, expertka na státy Perského zálivu think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR). Závazek zemí Perského zálivu bránit se navzájem není tak pevný jako závazek členů NATO. „Spíše jde o kolektivizaci bezpečnostních a obranných postojů a, co je možná nejdůležitější, o vyslání odstrašujícího signálu Izraeli,“ dodala.
Místo „islámského NATO“ může získat obrysy takzvaný „formát 6+2“, vysvětluje Biancoová. Totiž šestice Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC) plus blízkovýchodní mocnosti Turecko a Egypt. Turecko se v regionu angažuje, konkrétně v Kataru má rovněž vojenský kontingent. I Egypt má vojenskou sílu, ovšem v Zálivu poněkud horší reputaci.
„Většina zásadních změn se odehraje v zákulisí,“ předpovídá každopádně Krieg. „Budeme svědky veřejných prohlášení, summitů a společných cvičení. Důležitá práce, jako je sdílení radarových dat, integrace systémů včasného varování nebo udělování práv na umístění základen, však zůstane diskrétní.“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.