Zemřel Stanislav Babinský (†85): Pohřbili Krále Oravy! Za normalizace pořádal i hony pro papaláše
Stanislav Babinský, který si jméno udělal za normalizace v Československu, se dožil 85 let. „Král Oravy“ zemřel tento týden ve slovenské Trstené, kde ho v pátek pochovali, uvádí slovenský web Plus Jeden Den. Ten se přitom za jeho životem ohlíží. Babinský byl aktérem patrně nejznámější slovenské aféry 80. let 20. století. Stal se vlivnou postavou s raketovým vzestupem, ale také životním pádem, když skončil za mřížemi za rozkrádání majetku komunistického Československa. Sametová revoluce mu však přinesla opětovnou svobodu.
Trstená je město na severním Slovensku v Žilinském kraji. Donedávna tam přitom žila výrazná postava, která se zapsala do dějin slovenské normalizace, Stanislav Babinský.
Zemřel 15. července ve věku 85 let, pohřeb proběhl v pátek 18. července v kostele sv. Martina v Trstené. Zanechal po sobě dvě dcery - Olgu a Ingrid.
„Dnes jsme se s ním v Trstené navždy rozloučili,“ uvedla pro Plus Jeden Den rodinná přítelkyně Babinského a dodala: „Znala jsem ho jako kamaráda, můj muž mu dělal osobního řidiče. I v důchodu byl velmi aktivní, vytížený, podnikal, pořád něco dělal.“
Pohřbili ho do rodinné krypty
„Zemřel v úterý večer, umíráček u nás zvonil večer v půl desáté, jako kdyby papež zemřel. Něco tu věru znamenal. V pátek ve tři jsme ho pohřbili, přišli se s ním lidé rozloučit,“ dodala dlouholetá rodinná přítelkyně. „Pohřeb byl smutný, dokonce pořád pršelo. Ať se o něm mluvilo leccos, nebyl špatný člověk. Měl svéráznou povahu, ale dalo se s ním vycházet. Pohřbili ho do rodinné krypty v Trstené, ve kterém leží i jeho manželka. Dal ji zhotovit pro 6 lidí.“
Babinský dožil v ústraní. Databáze Slovenského filmového ústavu však přináší dobový pohled na kontroverzního muže, který skončil za své aktivity ve vězení. Jaký byl Babinského život, o kterém byl natočen i dokumentární film Stanislav Babinský s podtitulem Život je nekompromisní bumerang?
Z truhláře „Králem Oravy“
Babinský patří mezi nejznámější a nejkontroverznější symboly korupce a zneužívání moci v pozdním období socialistického Československa. Za normalizace vybudoval síť kontaktů, která ho učinila prakticky nedotknutelným. Jeho případ ukazuje, jak korupce, klientelismus a osobní loajalita formovaly každodenní život v Československu 70. a 80. let.
Jeho život je učebnicovým příkladem toho, jak se člověk bez vysoké školy a stranické funkce mohl vypracovat na neoficiálního, ale všemi respektovaného „krále“. A protože Babinský pocházel z Oravy, získal náležitou přezdívku „Král Oravy“.
Začínal však jako běžný truhlář a podnikatel, když vyráběl a prodával ručně vyřezávaný nábytek. Brzy si díky šikovnosti a ambicím vydobyl postavení, které mu otevřelo dveře do regionálního hospodářského vedení. Stal se ředitelem Okresního průmyslového podniku (OPP) v Trstené a později předsedou Jednoty Trstená.
Šlo přitom o místa, která mu umožnila mít pod kontrolou výrobu, obchod, zásobování... A také rozdělování výhod v komunistickém Československu. Díky svým obchodním schopnostem, ale především schopnosti manipulovat systém a budovat síť osobních vazeb, se stal neoficiálním vládcem regionu. Využil mezer v systému, důvěru nadřízených i lokálních potřeb lidí. Vytvořil vazby s vlivnými lidmi v Bratislavě i Praze, kteří mu „kryli záda“.
Lovy pro papaláše i přidělování bytů
Byl „hlavním rozhodčím“ v regionu, i když oficiálně stál mimo vrcholovou politiku. Ovlivňoval, kdo se kam dostane, kdo co získá. Po nějaké době se o něm začaly šířit legendy.
Babinský rozdával dary – od masa a alkoholu po drahé obrazy a televizory, pořádal lovy pro stranické funkcionáře, kde nechyběl luxus a údajně i prostitutky, rozhodoval o přidělování bytů, aut i rekreací. Za úplatu nebo službu dokázal zařídit prakticky cokoliv. Vše fungovalo podle principu „něco za něco“.
„Veřejný tajemník“ a „ministr bez portfeje“
Jedna z paní, která v roce 2012 poskytla informace slovenskému deníku Sme o Babinském, ho popsala jako „větroplacha“ – člověka neposedného, stále v pohybu, s podnikáním v krvi. Vzpomínala, že během socialismu ho navštěvovali straničtí funkcionáři na pitky a hony.
Právě tím si budoval své zázemí a ochranu pro další aktivity. Lovy ale často probíhaly nelegálně – v noci, s pomocí reflektorů na autech, nebo dokonce z vrtulníku. Pověsti o jeho vlivu se nesly i mimo Oravu. Byl přezdíván „ministr bez portfeje“, „veřejný tajemník“ nebo právě „král“.
Dostal 14,5 roku, pustili ho po revoluci
Dle pluska.sk se v prosinci 1984, 10 dní před Vánoci, karty obrátily proti Babinskému. Kvůli zdánlivě nevinnému kamionu piva, jenž putoval bez dokladů a povolení z pivovaru v Topoľčanech do Trstené, patrně jako protislužba za dřívější výhody, se spustila lavina, která odhalila celou řadu podvodů – falešná maturita, úplatky, večírky s pochybným programem, podvod v účtech, rozdávání majetku podniku, obcházení pravidel i zákonů.
V roce 1987 mu byl Krajským soudem v Bratislavě uložen trest na 14,5 roku natvrdo, což byla v té době jedna z nejpřísnějších sankcí za korupci a zpronevěru. Trest potvrdil i Nejvyšší soud SSR.
Komunistický režim ale padl dříve, než si stihl odsedět ani ne třetinu svého trestu. Babinský se tak v červenci 1990 dočkal propuštění.
Po propuštění se usadil v Trstené, kde podnikal a žil relativně klidný život. Lidé ho vnímali různě – jako zločince, který zneužil systém, nebo naopak jako muže, který dokázal za socialismu „zařídit všechno“ a pomohl, komu mohl. Jedna z místních obyvatelek Trstené prozradila, že Stanislava Babinského bylo snadné poznat podle toho, jak parkuje – „ne jako ostatní, ale křížem přes místa.“
Ale jasně, že se podnikalo s povolením Národního výboru.