Kauzy vídeňského Čecha Maršálka se nafukují: Pro Putina rozložil rakouskou rozvědku
Nejen zmizelé miliardy eur má na svědomí rakouský manažer Jan Maršálek z neslavně padlé finanční společnosti Wirecard. Vyšetřovatelé z Rakouska nyní odhalují, kterak jim rozbil tajnou službu BVT – zadání k tomu dostal z Moskvy. Jeho političtí spojenci se nechali nachytat, což je stálo místo ve vládě, jenže na to už rakouští voliči zapomněli a nyní jsou už zase nejpopulárnější stranou země.
Spolkový úřad pro ochranu ústavy a boj s terorismem (BVT), hlavní domácí tajná služba, přestal existovat roku 2021 – jeho pád ale přišel 28. února 2018. Toho dne ráno do centrály vpadla ozbrojená razie. Provedli ji poněkud nezvykle policisté útvaru jinak zaměřeného na potírání drogové kriminality. Bylo totiž obtížné najít jednotku, jejíž členové by s BVT a jejími příslušníky nebyli nějak spjatí.
Až nyní, po šesti letech, začíná vycházet najevo pozadí této kontroverzní akce, které stálo Vídeň její reputaci v bezpečnostních kruzích spojeneckých zemí. Magazínu Politico důvěrné zdroje z tajných služeb ukazují důkazy, že razie byla součástí snah Moskvy diskreditovat rakouské špiony – a nahradit je novými, na které by Kreml mohl mít větší vliv.
Klíčová v této akci byla Svobodná strana Rakouska (FPÖ), v politickém spektru docela daleko napravo. Tehdy byla v koalici lidoveckého premiéra Sebastiana Kurze a klíčový post ministra vnitra zastával Herbert Kickl, nynější lídr partaje, jež má dnes už zase nejvyšší preference v Rakousku.
V dubnu rakouská prokuratura ukázala, že pád BVT umožnili dva její vysocí činitelé, které úkolovalo Rusko – a to skrze Jana Maršálka, který tehdy budoval obskurní firemní a finanční síť kolem německé společnosti Wirecard. Z podvržených informací, zkombinovaných tu a tam s nějakou pravdou, připravili zřejmě složku, kterou anonymně naposílali do médií a prokurátorům. Jevilo se z ní, že BVT je ohromně zkorumpovaná, její vedení zpronevěřuje finance na orgie – a hlavně že má spadeno na politiky FPÖ. „Byly to ho*adiny,“ komentoval pro Politico Michael Nikbakhsh, investigativní reportér, který složku týdny prověřoval. „Všechno to znělo uvěřitelně, ale byl to mix faktů a fikce.“
Maršálkovi však složka stačila, aby zmanipuloval své kontakty v FPÖ – její členové na vysokých pozicích na ministerstvu vnitra přiměli prokurátora, aby proti tajné službě zakročil. „Ač byla obvinění vágní, přihlásil se klíčový svědek: Martin Weiss,“ shrnuje Politico. Jenže tento bývalý důstojník BVT byl opět Maršálkovým mužem. Pár měsíců po razii už ho oficiálně zaměstnával coby poradce.
Maršálek je pravnukem českého imigranta, rodina si ve Vídni po čtyři generace držela českou identitu; píše se o něm jako o Marsalkovi, ovšem na pase má pořád háček a čárku ve jméně (nemluvě o řadě dalších dokladů na různá jména). Vypracoval se v technologické firmě Wirecard, zajišťující například platby pro weby s online sázením či pornem (takové bývají v online technologiích průkopníky), ukázalo se ale, že její ohromný sukces a věhlas se nezakládaly na poctivých, ba ani na reálných penězích.
Soukromé tryskáče a luxusní život po světě však Maršálkovi nestačil. Snadno ho pro ruskou vojenskou rozvědku GRU ulovila sličná agentka Nataša/Natalja Zlobinová. Zrodilo se obchodně-konspirační, snad i osobní partnerství, které vedlo k pozoruhodným geopolitickým machinacím.
„Maršálek se z nudného finančního manažera mění v muže žijícího životem superšpiona, je zasvěcen do státních tajemství, podílí se na politických podvodech a objevuje se se samopalem na horkých místech spolu s bojovníky soukromých vojenských společností,“ popsal investigativní magazín The Insider.
„Ruské zpravodajské služby potřebovaly Maršálka ani ne tak jako člověka s penězi, ale jako někoho, kdo s penězi umí hospodařit (což je nesmírně důležité pro financování zahraničních speciálních operací a inkasování nelegálně získaných příjmů), a také jako někoho, kdo má vynikající kontakty v politických a zločineckých kruzích v různých částech světa.“
Když praskly podvody s Wirecard, Maršálek s pomocí kumpánů z GRU uprchl přes Minsk zřejmě do Moskvy, na dálku ale ještě úkoloval své jiné agenty. Až loni a letos Británie zatkla šestici Bulharů konspirující u Londýna.
Hnízdo špionů
Rakousko a Vídeň zvlášť je ve špionážním prostředí důležitým místem. Země byla za studené války neutrální (dodnes není v NATO, byť se v otázkách války na Ukrajině k západní alianci kloní), proto se tam usídlily významné mezinárodní instituce, například některé orgány OSN včetně Mezinárodní agentury pro atomovou energii, ropný kartel OPEC a po pádu komunismu i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Z ruských diplomatických misí byla ta v Rakousku jedna z nejpočetnějších, s diplomatickým krytím tam Kreml vyslal mnoho špehů.
Mohlo být ještě hůř, Rusové měli šanci skrze FPÖ svůj vliv ve Vídni posílit. V roce 2019 ještě nebylo tolik očividné, že Kreml chystá invazi na Ukrajinu a už vlastně vede, jak se říká, hybridní válku proti Západu. Otevřeně proruské politické pozice ještě Strana Svobody byla schopná vyargumentovat. Ostatně to pro ni byla velká sláva, když její ministryni zahraničí Karin Kneisslové v srpnu 2018 dorazil osobně Vladimir Putin na svatbu a zatančil si s ní (načež se mu kontroverzně poklonila). Nyní mimochodem exministryně žije v Rusku a pořád je tam svým způsobem politicky aktivní.
Post ministryně ale ztratila právě kvůli vstřícnosti FPÖ vůči Rusku – nejen v politické rovině. Roku 2019 vyplavala dva roky stará nahrávka z Ibizy, na které šéf strany nadšeně nabízí kšefty údajné neteři ruského oligarchy, pokud mu pomůže k volebnímu vítězství. Post si v aféře Ibiza neudržel ani tehdejší ministr vnitra Kickl, který ji nejprve měl vyšetřovat. To už je ale pět let a voliči patrně zapomněli. Bude je nyní tato historie zajímat, když se k ní vynořují nové informace? Naznačí to volby do Evropského parlamentu (konkrétně Rakušané volí v neděli 9. června, zatímco Češi už 7. a 8.), ale hlavně se rozhodne 29. září. To si Rakousko volí nový parlament. FPÖ má už víc než rok před konkurencí ohromný nárůst, průzkumy predikují kolem 30 % hlasů.
Kickl by coby kancléř nemusel přímo otevřeně podporovat Rusko, avšak mohl by se po staronovém slovenském premiérovi Robertu Ficovi zařadit k Viktorovi Orbánovi v Maďarsku, který v mnohém brzdí důrazné reakce Evropské unie.
Rusko vždy lovilo v Rakousku své agenty, plk GS Redl patří mezi čelne představitelé této činnosti. To platí od Vídeňského kongresu, přesto je pozoruhodné, jake to ma pokračování.