Závod s Putinovým Ruskem vyhráli Indové: Jejich modul přistál na Měsíci! Poslal i první foto

„Indie je na Měsíci,“ prohlásil šéf Indické organizace pro kosmický výzkum (ISRO) Šrídhar Panikkar Sómnáth bezprostředně po dosednutí modulu na Měsíc.

S přistáním v málo prozkoumané oblasti u jižního pólu Měsíce chtělo Indii v minulých dnech předstihnout Rusko. Jeho modul Luna-25 se ale podle nedělního oznámení agentury Roskosmos vymkl kontrole a narazil do měsíčního povrchu.

První snímek

V médiích se již objevil první snímek, který indický modul Vikrám poslal po přistání. Je na něm vidět jedna noha přistávacího modulu i jeho stín.

„Snímek pořídil fotoaparát zařízení poté, co úspěšně dosedlo na relativně plochou část měsíčního povrchu,“ uvedla indická vesmírná agentura na sociální síti X. Modul poslal také další snímky, které pořídil během sestupu k Měsíci.

Modlitby i oslavy

Podle agentury Reuters lidé po celé zemi napjatě sledovali přistání u televizních obrazovek a mnozí během přistávacího manévru odříkávali modlitby. Za bezpečné přistání se modlily zástupy dětí na březích pro hinduisty posvátné řeky Gangy a modlitby za úspěch mise nabízely i některé mešity v zemi.

„Toto je vítězný pokřik nové Indie,“ uvedl indický premiér Naréndra Módí, který přistání modulu sledoval z Jihoafrické republiky, kde se účastní summitu zemí BRICS. Indická vláda doufá, že úspěch mise povzbudí investice do startů soukromých kosmických lodí a souvisejících satelitních projektů.

Mezi těmi, kdo Indii k úspěšné misi poblahopřáli, byli představitelé amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), Evropské kosmické agentury (ESA) či ruský prezident Vladimir Putin.

„Přistání na jižním pólu (Měsíce) Indii prakticky umožní prozkoumat, zda se na Měsíci nachází zmrzlá voda. A to je velmi důležité pro sběr dat a vědecké poznání o geologii Měsíce,“ řekla Carla Filoticová, výkonná ředitelka konzultační společnosti SpaceTec Partners.

Robotické vozítko na Měsíci

Z bezposádkového modulu má nyní vyjet šestikolové robotické vozítko, které bude zkoumat měsíční povrch a posílat data a fotografie na Zemi. Tmavé krátery v oblasti jižního pólu by podle vědců mohly skrývat zmrzlou vodu, což by podpořilo plány na budoucí osídlení přirozené oběžnice Země.

Vozítko nazvané Pragján, což v sanskrtu znamená „moudrost“, váží 26 kilogramů, je poháněno solární energií a jeho životnost je plánována nejméně na jeden lunární den, což je asi 14 pozemských dní.

Hledají zmrzlou vodu

„Přistání na jižním pólu (Měsíce) Indii prakticky umožní prozkoumat, zda se na Měsíci nachází zmrzlá voda. A to je velmi důležité pro sběr dat a vědecké poznání o geologii Měsíce,“ řekla Carla Filotico, výkonná ředitelka konzultační společnosti SpaceTec Partners.

Indii se přistání na Měsíci podařilo na druhý pokus. V září 2019 se modul sondy Čandrájan-2, která kolem Měsíce obíhá dodnes, krátce před přistáním jen dva kilometry nad povrchem odmlčel. Havárie byla podle ISRO způsobena závadou softwaru.

Propadák Putinova Ruska: Modul Luna-25 narazil do Měsíce! Předního vědce (90) hospitalizovali

Indové ve vesmírném „závodu“ porazili Rusy

Letět na jižní pól Měsíce je náročné kvůli nastavování trajektorie letu. ČTK to dnes řekl předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti Milan Halousek. Vysvětlil, že pokud se letí ze Země, trajektorie letu bude vždy nastavena zhruba k rovníku Měsíce.

Přistávací modul Vikrám indické sondy Čandrájan-3 to dokázal. Indická kosmická technika je podle experta na vzestupu, ze „závodu“ o přistání na jižním pólu Měsíce tak vyšla Indie jako vítěz.

„Přistát v oblasti měsíčního pólu je mnohem složitější, protože při cestě od Země musíte znatelně měnit trajektorii letu, a může tam snadněji dojít k chybě a problémům. Dnes už to zvládáme, proto další mise budou mířit do vědecky zajímavějších míst Měsíce,“ řekl expert.

Jde podle něj o velký úspěch, jelikož na jižní pól Měsíce se ještě nikdy dřív neletělo. „Stejně tak významné bylo v roce 2019 přistání Číňanů sondou Čchang-e 4 na odvrácené straně Měsíce, také bylo první a zatím jediné,“ řekl. Přistávat se v tomto místě nyní podle něj bude častěji, jelikož se jedná o vědecky velice zajímavou lokalitu. Předpokládá se tam voda v podobě podpovrchového ledu.

Tento týden chtělo Indii předstihnout s přistáním v málo prozkoumané oblasti u jižního pólu Měsíce Rusko, jehož modul Luna-25 se ale vymkl kontrole a narazil do měsíčního povrchu.

„Vypustit sondu k Měsíci Rusové zvládli, ale přistání, což je značně složitější disciplína, už nikoliv. Zatímco Indové dokázali i těsně nad měsíčním povrchem, v úplně poslední fázi před přistáním, ještě se sondou komunikovat a změnit dost výrazně i vybranou přistávací oblast,“ řekl Halousek.

Podle experta je indická kosmická technika na vzestupu, zatímco ta ruská je v hlubokém úpadku. Ruská a indická mise na Měsíc se podle něj dají porovnat, obě sondy byly zhruba stejně velké a mířily do stejného místa Měsíce ve stejný čas.

„Indie investuje do nových technologií obecně a mezi ně patří i velice prestižní obor kosmonautiky, veliké prostředky. Rusko je drceno mezinárodními sankcemi a velké množství peněz musí dávat do zbrojního průmyslu. Významný rozdíl je samozřejmě i v lidské základně. Indie, ale i Čína a další země, dlouhodobě připravují kvalitní odborníky, inženýry a vědce, v Rusku se odborně zdatných kapacit dlouhodobě nedostává. Rusko jede víceméně pouze setrvačností a používá technologie, které ve svém základu pocházejí už z dob Sovětského svazu, pouze je modernizuje, někdy ale nedostatečně,“ dodal Halousek.

Indické vesmírné pokroky a úspěchy

• Kořeny indického vesmírného programu sahají do 60. let minulého století. V roce 1962 vznikla na jihu Indie poblíž magnetického rovníku raketová základna v Thumbě (TERLS, stát Kérala). Roku 1969 pak byla založena indická vesmírná agentura ISRO a o tři roky později Komise pro kosmonautiku jako vrcholný vládní orgán.
• První nosič z indického území odstartoval 21. listopadu 1963. Americká raketa Nike Apache byla schopna vynést asi 45 kilogramů do výšky kolem 150 kilometrů. Rakety Indii kromě Spojených států dodávaly také Francie (Centaure, Bélier), Británie (Skua, Petrel) a SSSR.
• Éru vlastních indických raket zahájilo vypuštění jednostupňové sondážní rakety Róhiní-75 v dubnu 1967 z Thumby. Zařízení o průměru 35 milimetrů a hmotnosti 32 kilogramů dostoupalo do výšky asi deseti kilometrů.
• První indickou družicí vyslanou do vesmíru se stala Árjabhata o hmotnosti 360 kilogramů se čtyřmi přístroji pro výzkum kosmu. Byla vypuštěna zdarma z ruského kosmodromu Kapustin Jar v dubnu 1975.
• Na ostrově Šríharikóta v Bengálském zálivu (stát Ándhrapradéš) byla v letech 1974 až 1976 postavena zkušební raketová střelnice a později kosmodrom; v roce 2002 byl kosmodrom přejmenován na památku prvního ředitele ISRO na Vesmírné středisko Satíše Dhavana.
• Odtud 18. července 1980 vynesla čtyřstupňová nosná raketa SLV-3 na oběžnou dráhu Země družici Róhiní 1 (RS-1). Mise 35 kilogramového satelitu trvala jeden rok a dva měsíce, a Indie tak vstoupila jako sedmá země světa do „vesmírného klubu“. První pokus v roce 1979 nevyšel.
• Spolupráce se SSSR vedla 3. dubna 1984 k letu prvního indického kosmonauta Rákéše Šarmy do vesmíru, kam ho vynesla loď Sojuz spolu se dvěma ruskými kolegy. Na palubě orbitální stanice Saljut 7 strávil osm dní.
• V roce 1994 Indie úspěšně vyzkoušela 44metrovou raketu PSLV D-2 schopnou vynést více než jednotunový náklad.
• Do společnosti zemí schopných dopravit do vesmíru velké satelity se Indie zařadila 18. dubna 2001, když na druhý pokus vyslala do vesmíru 49 metrů dlouhou a 401 tun vážící raketu GSLV-D1, která na oběžnou dráhu vynesla družici o váze 1540 kilogramů.
• Plnou soběstačnost v dobývání vesmíru Indie prokázala v roce 2008. V dubnu jako první země dokázala dopravit do kosmu deset satelitů na jediné nosné raketě a 22. října pak raketa PSLV - C11 vynesla z Vesmírného střediska Satíše Dhavana k první indické lunární misi družici Čandraján-1. Ta ale kvůli technickým problémům předčasně skončila v srpnu 2009.
• První meziplanetární misi odstartovala Indie 5. listopadu 2013, kdy vyslala raketu s robotickou sondou Mangalján k Marsu. Satelit o hmotnosti 1350 kilogramů vstoupil na oběžnou dráhu kolem Země a po desetiměsíční cestě sonda 24. září 2014 úspěšně vstoupila na oběžnou dráhu kolem Marsu. Indie se díky projektu, který si vysloužil uznání i kvůli nízkým nákladům (stál v přepočtu 1,6 miliardy korun), stala po USA, Rusku a Evropě reprezentované vesmírnou agenturou ESA teprve čtvrtou mocností světa, jež dosáhla „rudé planety“.
• V červenci 2019 Indie vyslala do kosmu sondu Čandrájan-2, mířící k Měsíci. Půldruhé tuny vážící přistávací modul Vikrám měl podle plánu dosednout v oblasti jižního pólu Měsíce, kde se ještě nikdo o přistání nepokusil, ale 6. září 2019 se modul těsně před přistáním odmlčel. Havárie byla podle ISRO způsobena závadou softwaru. Z modulu mělo vyjet lunární vozítko, které by se věnovalo chemické analýze odebraných vzorků.

• Z indického kosmodromu odstartovala letos 14. července raketa se sondou Čandrájan-3 mířící znovu k jižnímu pólu Měsíce. Sondu do vesmíru vynesla 43 metrů dlouhá raketa LVM3, kterou vyvinula indická ISRO. Sonda pak zhruba deset dní obíhala kolem Země, než byla vyslána směrem k oběžné dráze kolem Měsíce.

• Přistávací modul sondy Čandrájan-3 dnes v 18:04 indického času (kolem 14:30 SELČ) úspěšně dosedl na měsíční povrch, a Indie se tak po Spojených státech, Rusku (Sovětském svazu) a Číně stala čtvrtou zemí, která na Měsíc dopravila svoje zařízení, a zároveň první zemí světa, která přistála v blízkosti jižního pólu Měsíce.

• Vozítko o hmotnosti 26 kilogramů nazvané Pragján, což v sanskrtu znamená „moudrost“, bude shromažďovat data a fotografie a odesílat je k analýze zpátky na Zemi. Předmětem výzkumu je především složení povrchu Měsíce.