Na skok v zóně smrti! České ministerstvo varuje před cestami do Iráku, co zjistil Blesk v Bagdádu?

Tak, a je to tady! Návrat do iráckého Bagdádu po dvaceti letech, kde jsem v minulosti strávil pět let života. Nepředpokládal jsem, že se ta šance v dohledné době vůbec naskytne. Vždyť kdo by jezdil do země, kterou nejdřív dusil diktátor Saddám, později americká vojenská přítomnost, sektářské násilí a navrch ještě islamisté. A kam ani dnes ministerstvo zahraničí důrazně nedoporučuje cestovat.

Já však vyjel s delegací šéfa diplomacie Jana Lipavského (37, Piráti) a podnikatelů. Oproti původním předpokladům se mi podařilo – byť jen na pár hodin – nakouknout do města.

Na mezinárodní letiště v Bagdádu jsme dosedli ve středu večer a hned u východu nás vítal početný tým českých policistů. Jasný důkaz toho, že byť se Irák již 20 let těší demokracii a útoků na vládní cíle i cizince prý ubývá, stále zůstává jednou z nejnebezpečnějších zemí na planetě.

Cestou z letiště míjíme rudě ozářený vrak totálně rozšmelcovaného vozu. V něm v lednu 2020 cestoval Kásim Sulejmání († 62), velitel jednotek Quds íránských revolučních gard, když jej zabila střela vypálená z amerického dronu (tvář Sulejmáního, jak se během dalšího dne můžeme přesvědčit, je na billboardech ve městě všudypřítomná).

Drsná ochranka v konvoji

Zážitkem je i samotná cesta z letiště do přísně střeženého hotelu Rašíd, kde jsme ubytováni. Kolona složená z opancéřovaných vozů české a irácké ochranky si klestí cestu čtyřproudou silnicí. Jakýkoliv cizí vůz, který se k naší koloně přiblíží nezdravě blízko, doprovodná auta nemilosrdně vytlačují ke krajnici. Přesně jak to chodí v amerických akčňácích o samolibých soukromých kontraktorech. To, že běžní Iráčané z věčného vytrubování, prohoukávání či vytlačování v provozu nejsou nijak nadšeni, je snad zřejmé…

Samotné město je pak rozděleno na tzv. Zelenou zónu, kde sídlí cizí ambasády – ta česká však ne – vládní budovy i hotely, ve kterých se cizí delegace ubytovávají; Červená zóna je pak zbytek skoro osmimilionového města. Vjezdy do zón a důležitých objektů v nich střeží iráčtí policisté v obrněných autech a s těžkými kulomety. Působí to, jako by v bezpečnostních složkách působila aspoň polovina irácké práceschopné mužské populace.

Přesto se vyplatí si počkat, až se bezpečnostní situace zlepší – irácká strana věří, že už to bude brzy, ujišťuje, že starobylá země má turistům opravdu co nabídnout.

Česká ambasáda v Iráku je jako pevnost. | Tomáš Belica/Blesk

Spíše než běžný zastupitelský úřad připomíná sídlo české ambasády v Bagdádu pevnost jihoamerického narkobarona. Plot s žiletkami dosahuje až 6 metrů, v objektu parkují opancéřované toyoty a jakýkoliv pohyb pracovníků mimo ambasádu – třeba na nákupy či za procházkou – je zapovězen. Rozhodně ne bez ozbrojeného doprovodu, který zajišťují příslušníci Útvaru rychlého nasazení. O bezpečí českých diplomatů v Iráku URNA pečuje už 20 let a nutno zaklepat, zatím bez úhony.

V roce 2005 sice ozbrojenci rozstříleli na cimprcampr obrněný vůz velvyslance, ale ten v něm tu dobu neseděl a ochranka tehdy vyvázla bez úhony. A nedávno přišlo něco podobného.

„Asi dva roky zpátky byl náš vůz cestou na letiště poškozen improvizovanou výbušninou. Naštěstí ji špatně upevnili k zemi, takže tlaková vlna šla nahoru a ne do vozu,“ řekl mi jeden z policistů.

Pro policisty neocenitelné zkušenosti

I přes rizika se někteří z nich vrací do mise opakovaně. Čím je tak atraktivní? „O atraktivnosti či neatraktivnosti není možné hovořit, jedná se o součást práce příslušníků Útvaru rychlého nasazení a především v oblasti spolupráce s jinými týmy či orientaci v ne zcela bezpečném prostředí se jedná o neocenitelné zkušenosti,“ sdělil mi Ondřej Moravčík, mluvčí policejního prezidia.

A protože jde o komplikovanou zemi, všichni policisté, stejně jako pracovníci ambasády, mají diplomatické pasy, tudíž i diplomatickou imunitu. Také jsem mohl vidět tváře policistů, které při zásazích na území Česka skrývají pod kuklami. Kdo jsou a jak působí? Kluci přes dvacet let, ale i čtyřicátníci. Někteří z nich nabušení, v jiných byste skvěle vycvičeného policejního bijce asi jen těžko hledali. Někteří "urňáci" jsou vůči novinářům komunikativnější, jiní zase odměření až nepřístupní. Celý tým však dohromady funguje jako skvěle namazaný stroj.

Lipavský v Iráku: Přísná bezpečnostní opatření a dobrá pověst českých zbrojařů

„Irák je úplně stejný, nic se tu nezměnilo, věřte mi,“ říká mi v hotelu Omar, člen iráckého protokolu, když ho požádám, aby srovnal situaci za Saddáma a dnes. A opravdu, některé nešvary a potíže nevymizely. Stále dochází k častým výpadkům elektřiny, se kterými ty šťastnější a bohatší domácnosti bojují s pomocí dieselových generátorů.

Zdá se, že i v dalších oblastech zůstal výkon Iráku a jeho obyvatel jaksi za očekáváními. Tak například – v zemi, kterou dlouhá léta okupovala americká armáda, není ani teď slušná znalost angličtiny standardem. Začíná to už při vyplňování žádosti o víza, kde je formulář plný překlepů, nijak valně anglicky nemluví ani mladí recepční v hotelu Rašíd, dříve nejluxusnějším v Bagdádu. A hotel samotný? V něm se čas zastavil úplně.

Další příklady? Při společné tiskovce ministra Lipavského a jeho protějšku Fuáda Husajna na iráckém ministerstvu zahraničí českým novinářům sice dali sluchátka pro simultánní překlad, ale až dlouho po jejím zahájení. A odebrali je ještě předtím, než jsme mohli položit dotazy. Kolegyně z ČTK pak dostala do ruky mikrofon, nebyla ale vůbec slyšet. „No battery,“ konstatoval jen irácký pracovník MZV a vybitý mikrofon – bez jakékoliv náhrady – odnesl pryč.

Podnikatelé o hladu

I pro podnikatele byla situace v Bagdádu složitější, a to jak bezpečnostní, tak organizační. „Po příletu jsme byli bez večeře, přestože byla v ceně. Asi organizační zmatky. Mimo hotel jsme z bezpečnostních důvodů nesměli, takže nedopadla ani plánovaná vyjížďka autobusem druhý den,“ popsala mi situaci Zuzana Ceralová Petrofová, členka české podnikatelské delegace.

Nenechte se mýlit. Iráčané nejsou nijak nepřátelští, ba snad dokonce sabotéři. Jen prostě mají vlastní tempo, všechno má svůj čas…

Hotel Rašíd dříve býval vrcholem bagdádského luxusu. | Tomáš Belica/Blesk

• přetrvávají časté výpadky elektřiny
• korupce na vládní úrovni je stále normou
• bezpečnostní situace je výrazně horší než za Saddámova totalitního režimu
• ve většinově šíitské zemi roste vliv sousedního Íránu, což může vést k větší islamizaci Iráku. Dál se však jedná o sekulární stát, ženy se tak nemusí povinně zahalovat nebo se na ulici pohybovat výhradně v doprovodu svých příbuzných
• alkohol je stále v obchodech k dostání – schyluje se však k jeho zákazu, proti čemuž se bouří křesťanské menšiny
• zcela se změnilo rozložení politických sil - za Saddáma byla u moci sunnitská menšina, šíité a také Kurdové byli silně upozaďováni. Dnes je prezident Kurd a šéf vlády šíita
• Irák má demokracii, poslední parlamentní volby v roce 2021 (vítězství pro hnutí šíitského duchovního Muktady as-Sadra) byly podle západních pozorovatelů korektní
• v Bagdádu vznikají nové a moderní stavby (např. nové sídlo centrální banky navrhlo studio světoznámé Zahy Hadidové), mnohé objekty jsou však původní a omšelé
• dopravní zácpy ve městě zůstávají problémem, výrazně neomládl ani autopark
• vznikly nové noční kluby a diskotéky, něco takového dříve chybělo

Zatímco Irák byl kvůli absenci pokroku v bezpečnosti poněkud zklamáním, Saúdská Arábie naopak překvapila. Ropné království totiž za posledních pět let udělalo větší pokrok než za celou dobu své existence. To vše souvisí s vládním programem Vize 2030, který má saúdskou společnost modernizovat, ekonomiku původně založenou na těžbě a prodeji ropy diverzifikovat a zajistit více občanských práv.

A to už se děje. V roce 2017 skončila kdysi obávaná mravnostní policie Mutava, od roku 2019 smějí ženy řídit auta, nemusí si již zakrývat šátkem vlasy a obličej a pracovat mohou i v profesích jim dříve zapovězených. Dnes se nikdo v ulicích Rijádu nad nezahalenými ženami nepohoršuje, nikdo ani neslintá… A reformám prý tleská i většina populace.

Saúdi mládnou

„Pětasedmdesát procent obyvatel země je mladší 30 let,“ vysvětluje Rámí z protokolu tamní diplomacie. „Mému otci je 65 let a změny jsou na něj moc rychlé. Pro mladší zase ale nejsou rychlé dostatečně,“ dodává.

Některé věci přesto dál zůstávají neměnné. Alkohol je zapovězen a také trest smrti za vybrané skutky (zejména proti islámu) v království platí dál - veřejné popravy na rijádském náměstí al-Díra (Spravedlnosti) se už ale nekonají.

Rijádské náměstí Spravedlnosti (al-Díra) bývalo popravištěm. | Tomáš Belica/Blesk

Proč se ministr Lipavský vůbec vydal do zemí, kde čeští turisté zatím nemají na růžích ustláno? Vedle zahájení podnikatelských fór v obou zemích chtěl se svými protějšky řešit ruskou agresi na Ukrajině, v Rijádu plánoval mluvit o lidských právech a v Bagdádu řešit také migraci. Iráčané totiž problém svých občanů, kteří nelegálně přišli do Evropy, považují za problém daných zemí, nikoliv svůj.

A kdo tvořil zhruba 15člennou podnikatelskou delegaci do Saúdské Arábie a Iráku? Nejen zbrojaři, provozovatelé lázní či zástupci tatrovky, která má i v arabském světě skvělé jméno. „Jsme schopni vyrobit vše, možná kromě ponorek, protože jsme vnitrozemská země,“ poznamenal v Rijádu k možnostem českého průmyslu Ilja Mazánek ze zahraniční sekce Hospodářské komory.

Navázat kontakty přijela také zástupkyně světoznámé firmy na klavíry Petrof. Misi si pochvaloval také Filip Dvořák ze společnosti Filuta AI zabývají se umělou inteligencí. „O spolupráci s námi projevily silný zájem saúdské investiční skupiny v oblasti AI a také firmy v oblasti herního průmyslu,“ sdělil Dvořák.