„Měl jsem se stát inženýrem.“ Válka v Sýrii dala vzniknout generaci občanských fotoreportérů
Samirovi, Umarovi a Anasovi nebylo ani 20 let, když v Sýrii začala válka, která celou zemi zničila. Ocitli se v obléhaných městech, kam se nemohli dostat zahraniční novináři. A kvůli tomu se brzo stali prostřednictvím svých fotografií pozorovateli krutostí, jež se tam děly, píše agentura AFP. Podobně jako desítky dalších Syřanů, kteří nikdy neuvažovali o tom, že by se stali fotoreportéry, dnes pracují pro významné mezinárodní tiskové agentury.
„Na začátku revoluce v roce 2011 začal můj bratr zveřejňovat na sociálních sítích fotografie z protivládních demonstrací, které pořídil mobilem. A hned po něm jsem začal také,“ vypráví Samir Ad-Dúmi, který je jedním ze 16 syrských fotografů, jejichž snímky jsou vystaveny v Perpignanu v rámci festivalu Visa pour l´image.
Žil ve městě Dúmá, které bylo povstaleckou baštou a od roku 2013 čelilo obléhání vojsky Bašára Asada, a kvůli válce se musel vzdát svého plánu stát se zubařem. Současně ale měl nutkavou potřebu zdokumentovat všechno, co se ve městě dělo, od bojů až po soukromý život obyvatel.
V té době „začalo být jasné, že není moudré posílat do Sýrie zahraniční novináře, kteří se stali vyhledávaným cílem únosů nebo vražd“, uvádí šéf fotografického oddělení agentury AFP Stéphane Arnaud.
AFP zorganizovala v Turecku kurz, kterého se zúčastnilo 15 „občanských novinářů“, aby „je (agentura) naučila základy fotožurnalistiky a seznámila je s očekáváními a zásadami tiskové agentury“, dodal Arnaud. Zhruba deset z těchto mladých lidí se stalo stálými spolupracovníky AFP. „Byli klíčoví pro to, aby agentura nadále poskytovala vyvážené zpravodajství z povstaleckých i provládních oblastí,“ dodává Arnaud.
Anasovi Alcharbútlímu bylo sotva 20 let, když začala válka. Kontaktovala ho německá agentura DPA. „Měl jsem se stát inženýrem. Život, či spíše válka, změnil mé plány,“ říká po telefonu fotograf, který působí v provincii Idlib, která uniká kontrole režimu.
Seniorka s kávou ve vybombardovaném bytě
Na jedné z jeho fotografií, jež jsou vystavené v Perpignanu, jsou dvě ženy obklopené dětmi, jež se naklání nad hrncem. „Bylo to při obléhání ve východní části Ghúty a tyto matky musely vařit trávu a bylinky, aby vůbec měly co dát dětem,“ vzpomíná fotograf.
Na jiné fotce Samira Ad-Dúmiho je sedmdesátiletá žena, která pije kávu ve svém bytě poničeném bombardování. „Je to neuvěřitelná žena. Ačkoliv byla sama zraněná, tak se starala o svého postiženého manžela, chodila hledat vodu a jídlo a večer se účastnila kurzů, aby se naučila číst a psát,“ říká fotograf. Tvrdí také, že je na tyto fotografie, jež „zobrazují běžné lidí, kteří žijí důstojně navzdory krutostem kolem“, víc hrdý než na své novinářsky „senzační“ snímky.
Díky sérii snímků, jež ukazují záchranu lidí z trosek domů, tento mladý spolupracovník agentury AFP, který nyní bydlí ve Francii, zvítězil v roce 2016 v mezinárodní soutěži World Press Photo. „Mohli bychom si myslet, že zahraniční novinář by látku zpracoval objektivnějším způsobem, ale významný úhel pohledu je i ten, když člověk líčí strasti lidí, kteří s ním žijí na stejném místě,“ uvádí zástupce vedoucího fotosměny pro Blízký východ agentury AFP Hasan Mroué.
Fotograf Umar Hádž Kadúr, který zůstal v Idlibu, je hrdý na to, že si „splnil některé ze svých nejšílenějších snů - stát se reportérem, dostat mezinárodní cenu a mít výstavu fotek na festivalu Visa pour l'image“. „Zbývá mi ještě jeden - vidět své fotografie vystavené v zahraničí,“ dodává s tím, že se občas cítí ve své zemi „jako ve vězení“. Když ale začala válka, tak si fotograf slíbil, že „svět musí znát tragédie, které se tady dějí“. „A dokud válka neskončí, tak mou povinností je podávat svědectví,“ dodává.
Syrská občanská válka vstoupila do jedenáctého roku. Podle OSN během konfliktu zahynulo na 400 000 lidí a miliony Syřanů musely opustit svůj domov.
