Bití, mučení a kruté dny ve vězení. Tři ženy popsaly zadržení v Lukašenkově Bělorusku
Tři představitelky polské menšiny v Bělorusku, které věznil tamní autoritářský režim, se dostaly na svobodu a jsou ve Varšavě. Ve středu o tom informovalo polské ministerstvo zahraničí i samotné aktivistky, které popsaly kruté dny věznění.
Trojice žen dorazila do Polska 25. května, ale teprve ve středu mluvily s novináři. Uvedly, že některé okolnosti svého propuštění prozradit nemohou a podmínky v běloruských věznicích označily za kruté.
Anna Paniszewová (v běloruštině Hanna Panišavová) podle agentury AP popsala, jak během dvou měsíců, co ji běloruský režim zadržoval, byla bita, čelila psychickému mučení a její věznitelé jí odpírali léčbu zraněné páteře a zlomeného zápěstí.
Věznění označila za „kruté dny pro lidi, kteří se za mříže dostali na základě smyšlených obvinění“.
Běloruské úřady Paniszewovou obvinily z velebení nacismu, což považovala za absurdní vzhledem k tomu, že její příbuzní během druhé světové války čelili pronásledování ze strany nacistů.
Anna Paniszewová působila jako předsedkyně pobočky Svazu Poláků v Bělorusku v Brestu, aktivní byla zejména v oblasti vzdělání a kultury.
Zatčení Paniszewové, Ireny Biernacké (Irena Bjarnacká) a Marii Tiszkowské (Maryja Ciškouská) je součástí represí režimu autoritářského běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka vůči etnickým Polákům, kteří se vůči němu staví do opozice.
Návrat do Běloruska zatím není ve hře
Ačkoliv mají všechny tři ženy běloruské občanství, nebudou se moci zatím vrátit do Běloruska, kde zůstaly jejich rodiny, píše internetový portál gazeta.pl.
V běloruském vězení je nadále předsedkyně Svazu Poláků v Bělorusku Andželika (Andžalika) Borysová a Andrzej Poczobut (Andrej Pačobut), zpravodaj deníku Gazeta Wyborcza a člen vedení svazu. Poczobut byl zatčen 25. března, od té doby prošel třemi věznicemi. List, pro který pracuje, uvedl, že odmítá propuštění výměnou za podpis dokumentu, v němž se zavazuje, že se do Běloruska nikdy nevrátí.
Propuštění vězněných Poláků žádají úřady ve Varšavě a usilují o to i polští diplomaté v Minsku. „Polsko nikdy nenechá své krajany v nouzi,“ řekl ve středu náměstek ministra zahraničí Marcin Przydacz.
Aktivisty nemusím, ale pořád lepší než tyhle vypa.tlané aktivistky. Nemá to s bojem za práva žen nic společného. Rády se předvádí a to navíc nechutně - všude. Jakým právem na to koukají mladí lidé a děti a kazí se jim tak vkus i názor na ženy. Neuznávám je.