8°C
Těžká cesta za vzděláním: Děti musí denně do školy doplavat, charita jim shání lodě
Filipínští školáci mají před sebou každé ráno náročnou cestu. Mnoho z nich musí do školy doplavat. Učebnice mají zabalené v igelitkách a drží si je nad hlavou, zatímco se brodí vodou. Děti se musí udržet nad hladinou a zároveň bojovat se silným proudem nebo přílivem. Charitativní organizace přišla s řešením a shání finance na lodě, těch je ale zatím stále nedostatek a školáci nadále při cestě do školy riskují vlastní životy, uvedla stanice CNN.
Charita Yellow Boat of Hope Foundation (YBHF) před několika lety na sociálních sítích rozjela projekt s příznačným názvem Žluté lodě, pracovníci sháněli finance, aby mohli lidem a hlavně jejich dětem poskytnout lodě. První zářivě žluté lodě byly věnovány rodinám na chudém filipínském ostrově Mindanao. Aby se děti dostaly do školy, denně se přebrodily přes 1 kilometr dlouhý pruh moře, pokud se na cestu vydaly v době přílivu, musely plavat.
„Je to nebezpečné i pro zkušené plavce, natož pro děti, které si ještě nesou učení,“ uvedl zakladatel charity YBHF Jay Jaboneta, dodal, že mnoho dětí navíc ani plavat neumí. Přestože všechny rodiny v oblasti vlastní lodě, ty jsou využívány k rybolovu, který je hlavní zdrojem jejich obživy. Děti tak nemají jinou možnost, než absolvovat nebezpečnou cestu.
„Knihy a uniformy mají v igelitkách a sáčcích, aby se jim to nenamočilo,“ popsal Jaboneta. „Nevěděl jsem, že se v regionu něco takového děje, a to jsem tam vyrostl. Byl jsem v obrovském šoku a sdílel jsem to na Facebooku,“ dodal, že téma silně rezonovalo v lidech, hlavně v jeho přátelích, kteří se okamžitě začali skládat na lodě.
Lodě místo autobusů
Jaboneta se rozhodl založit charitu, která je dnes aktivní po celých Filipínách. Jejich základním projektem jsou zmiňované lodě, každá z nich je nabarvená jasně žlutou barvou, která koresponduje s barvou školních autobusů. Malá loď pro šest až osm dětí vyjde na 4,5 tisíce korun, školáci jsou schopni ji ovládat sami. Větší motorové čluny musí řídit starší studenti, učitelé nebo rodiče.
Koleje pro děti i pojízdné třídy
Charita se postupem času rozrostla a pustila se do dalších projektů, v jednom z nich se zabývá poskytováním přístupu ke vzdělání lidem z odlehlých chudých oblastí. „Asi největší problém je, že v každém regionu narážíme na jinou komplikaci. Nemůžeme tak vytvořit nějaký univerzální postup, který by nám urychlil a usnadnil práci,“ prohrásil Jaboneta.
Vysvětlil, že někde u škol stačilo postavit koleje, děti se tak denně nemusely „vláčet“ do desítky kilometrů vzdálených škol. Jindy museli vytvořit pojízdné třídy, učitelé na speciálních lodích objížděli kraj a učili tamní děti. Od roku 2010 charita pracovala téměř s 200 filipínskými komunitami.
„Většinou jednáme s vůdcem komunity nebo přímo s místními školami,“ uvedl Jaboneta. „Jakmile dokončíme naši práci, seženeme peníze na lodě, koleje nebo pojízdné třídy, předáme jim je a jedeme zase dál.“
Pomoc ze zahraničí v době nouze
Finanční příspěvky přicházejí většinou od Filipínců, výjimkou byl rok 2013, kdy ostrovní stát zdevastoval tajfun Haiyan a vyžádal si přes 5 tisíc obětí. Ten rok přišlo několik finančních darů i ze zahraničí. Většinou se však na projektech podílejí místní, kteří chtějí pomoct dětem.
Projekt YBHF, který vznikl na Facebooku, je často dávám jako příklad pozivního vlivu sociálních sítí. Jaboneta a spoluzakladatel YBHF Anton Lim se ale k tomuto názoru nekloní, většina práce podle nich probíhá offline.
Loď jako samozřejmost
„Filipíny tvoří kolem 7 tisíc ostrovů, lodě jsou tady všude, všichni je berou jako samozřejmost. Ani já sám jsem je nikdy nepovažoval za něco důležitého a užitečného, něco, co lidem může změnit život. To je chyba, kterou dělá mnoho Filipínců,“ shrnul Jaboneta svou zkušenost.
Témata:
Související
Nechci rejpat, ale neměla by být bezpečnost dětí primárně starostí jejich rodičů?