7°C
Svědectví o znásilňování v armádě: „Jsou to monstra v uniformě,“ tvrdí oběť
Armádní specialistka Sarah Reyesová sloužila jako lékařka, účastnila se i mise do Afghánistánu. Sama sebe označila jako někoho, kdo nikdy neměl strach z nebezpečí. Její služba v armádě ji ale změnila. Bojí se sama chodit potmě a má problémy zůstat v místnosti, ve které jsou muži. Reyesová se stala obětí znásilnění, pachatelem byl jeden z mužů její čety. Vojačka se rozhodla prolomit své mlčení a svěřit se se svým příběhem.
„Nejsem si jistá, jestli moje zkušenost reprezentuje to, co se skutečně v armádě děje. Dobře vím, že se nadřízení snaží sexuální obtěžování ututlat,“ řekla. Uvedla také, že dlouho přemýšlela o tom, jak se zachovat. Zda s příběhem vystoupit na veřejnosti, ale nakonec se rozhodla, že se o něj podělí. Doufá, že její výpověď pomůže dalším ženám v armádě a že se uleví i jí. Žena trpí častými stavy úzkosti.
Party skončila znásilněním
Znásilnění nahlásila, ale stejně jako u stovek předešlých oznámení se nic neřešilo a armáda se to snažila „zamést pod koberec“. Přidělení vyšetřovatelé ji navíc nutili, aby stáhla své obvinění a nepokoušela se očernit „domnělého“ útočníka. O stejném postupu se zmínilo již několik žen, které v armádě sloužily.
Reyesová se rozhodla promluvit poté, co viděla, jaký dosah měla kampaň MeToo. „Vysoce postavení politici, mediální magnáti a slavní muži čelili obvinění ze sexuálního obvinění a konečně se něco dělo. Lidé to začali řešit a otevřeně o tom mluvit. Ženy se po letech mohly přestat stydět, že se staly obětí obtěžování nebo znásilnění. MeToo mnoho z nich zbavilo nálepky: je to tvoje vina, koledovala sis o to,“ prohlásila.
Sexuální násilí v armádě není žádná novinka, ženy i muži jsou jeho obětí desítky let. Teprve hnutí MeToo ale učinilo první kroky k tomu, aby se v zkostnatělém systému něco změnilo. V listopadu podepsalo 200 žen pracujících v sektoru bezpečnostních služeb otevřený dopis, ve kterém uvedly, čemu všemu musí v práci čelit. Byly mezi nimi kongresmanky, profesorky, ženy z Pentagonu, ambasadorky, novinářky a další. „Není to jen problém Hollywoodu nebo vlády, děje se to všude,“ napsaly.
„Měl ruku kolem mého krku“
Reyesová o svém znásilnění nerada mluví, krátce po napadení navíc našla útěchu v alkoholu a i kvůli tomu armáda zpochybnila její výpovědi. „Tu noc jsme měli v kasárnách party. Pila jsem, ale ne moc. Místy mám okno, pamatuji si jen to, že jsem ležela v něčí posteli. Byl ke mně milý, myslím, že jsme se líbali a pak nic…“ vypověděla. Dodala, že když se ráno probudila, bolelo ji celé tělo. „Nemyslela jsem si, že jsme se spolu vyspali,“ řekla.
„Vůbec mi to nedocházelo, sbalila jsem se a odešla jsem z jeho pokoje. Pak jsem mu ještě napsala zprávu a omluvila se, že jsem odešla, když ještě spal,“ uvedla. „Kamarádky a kolegyně se mě odpoledne zeptaly, jestli jsem se stykem souhlasila, ale já si nic nemohla vybavit. Najednou jsem se rozbrečela,“ popsala.
Domnívá se, že byla ve stavu, kdy nebyla schopná dát muži jasný souhlas. Uvedla také, že všichni v četě věděli, že se ona a její nejlepší přítelkyně Melissa rozhodly až do svatby sexuálně abstinovat. „Obě jsem silně věřící, ví se to o nás,“ řekla.
Později se dozvěděla, že vojáci tvrdili, že se na party chovala vyzývavě. „Tohle nejsem já, není to můj styl, ani když se trochu napiju,“ řekla. „Postupně se mi celá noc vybavila. Jak mě odvedl do pokoje a ohnul přes stůl. Měl ruku kolem mého krku a znásilnil mě zezadu. Bránila jsem se, ale měl větší sílu,“ vzpomínala žena.
Útočník měnil výpovědi
Reyesová vyhledala pomoc, začala docházet k armádní psycholožce Kim Speedyové. Společně sepsaly obvinění a odevzdaly ho vedení. „K případu bylo přiděleno několik vyšetřovatelů, všichni to byli muži. V mé výpovědi byly mezery, nemohla jsem si vybavit část noci. Ptali se mě, jestli jsem vojákovi řekla ne, ale jediné, co jsem mohla odpovědět, bylo: já nevím.“
Vyšetřování trvalo několik dní a na jeho konci jí oznámili, že voják přiznal, že ke znásilnění došlo. Sdělili jí však, že není dostatečný počet věrohodných důkazů, aby mohli případ posunout k soudu a že by bylo nejlepší, aby obvinění stáhla. Voják pak svou výpověď změnil a tvrdil, že když mu řekla ne, nechal ji být. Lékařská prohlídka ale potvrdila násilný sexuální styk.
Armáda sexuální násilí ignoruje
Speedyová byla závěrem vyšetřování pohoršená. „Dokazuje to, že armáda jasně přehlíží případy sexuálního násilí. Sarah byla v hrozném stavu, měla podlitiny na krku, břiše a stehnech. Denně měla záchvaty úzkosti, často jsme ji našly v rohu pokoje, jak stočená do klubíčka brečí. Na základě jejího svědectví a reakcí, lékařských testů a první výpovědi toho vojáka jsem si jistá, že došlo ke znásilnění,“ prohlásila psycholožka.
„U lidí, kteří mají dobrovolný sex, byť jsou opilí, k takové reakci nedochází,“ dodala. Muž, který Reyesovou znásilnil, stále slouží v armádě a nikdy proti němu nebylo zahájeno soudní řízení. Pentagon odmítl případ komentovat. „Ministerstvo obrany se snaží eliminovat případy sexuálního násilí z armády,“ stojí v oficiální zprávě, ale žádné další vyjádření nebylo tisku poskytnuto.
Trumpovo řešení
Tomuto tématu se věnoval i prezident Donald Trump během své kampaně v roce 2016. Sexuální násilí v armádě označil za „obrovský problém“. V roce 2013 sdílel na Twitteru: „26 tisíc nenahlášených sexuálních útoků a jen 283 usvědčených pachatelů. Co se dá čekat, když dáte dohromady muže a ženy?“ Trump následně vyzval oběti, aby znásilnění nebo obtěžování nahlásily, jinak jejich nadřízení přece nemůžou nic udělat.
Tisíce případů, žádné řešení
To je podle mnoha žen velmi zjednodušený pohled na věc a případ Reyesové jasně dokazuje, že ani nahlášené útoky nejsou plně prošetřené. „Kolem 68 % obětí sexuálního napadení nepodá oznámení, protože ví, že armáda to stejně nebude řešit,“ nechala se slyšet senátorka Kirsten Gillibrandová. „Pokud k nahlášení dojde, oběti jsou většinou tlakem okolí a vedení nuceny opustit armádu.“
Poté, co stanice CNN zveřejnila příběh Reyesové, ozvaly se další ženy, současné i bývalé vojačky, které mají podobné zkušenosti. „Lidé si často neuvědomují, jak funguje vojenské soudnictví. Obviněný voják tam vždycky stojí na prvním místě a jeho obhájci ho většinou zprostí viny. Je to archaický a patriarchální systém,“ řekla Speedyová. „Různé nechutné poznámky, osahávání, znásilnění nejsou pro velitele důležité,“ tvrdí psycholožka.
„Je čas na změnu, tohle nefunguje,“ dodala Speedoyvá. „Je třeba, aby se v armádě začal dodržovat etický kodex, aby existovala komise speciálně určená na prošetřování sexuálního násilí. Oběti by se měly mít, kam obrátit. Místo toho je právo na straně násilníků a ne na straně napadených.“ S psycholožkou souhlasí Reyesová i ostatní ženy z armády.
