22°C
Záměna embryí: Jak se žije dvoubarevným dvojčatům s bílými rodiči?
Od propuknutí skandálu zajímá každého hlavně jedno: co asi cítí ty ženy, které v Brně oplodnili cizím embryem? Klinika je chrání, dosud nepromluvily. A kdo ví, zda to někdy udělají. Teoretiků už se vyslovila spousta, ovšem paní Wilma z Nizozemska je jedna z mála, kdo může vyprávět z vlastní zkušenosti. V roce 1993 porodila dvojčata „ze zkumavky“, jeden syn byl běloch a druhý černoch.
Wilma Stuart. Věk: lehce přes padesát. Bydliště: Nizozemsko, prý kdesi u Arnhemu. Povolání: zdravotní sestra. Od roku 1984 vdaná za inženýra Willema. Matka dnes už 23letých dvojčat, synů Teuna a Koena. Nejpodivnějších dvojčat pod sluncem.
Byla ušetřena traumat a dilemat v těhotenství, že ji na klinice v Utrechtu na jaře roku 1993 oplodnili spermatem cizího muže. Respektive dvou mužů.
Laborant použil proti všem zásadám dvakrát tutéž pipetu čili v ní vedle spermatu jejího muže Willema byly ještě i spermie černocha z Aruby, jimiž oplodňovali klientku před nimi. I stalo se, že Wilma 1. prosince 1993 přivedla na svět císařským řezem dvě dítka – bělocha a černocha.
Příběh dvoubarevných dvojčat Teuna a Koena
Vír pochybností se v ní začal točit tři dny po porodu, když jí Koena, jenž se narodil jako druhý a slabší z obou bratrů, donesli z inkubátoru.
„Říkali, že to může být novorozenecká žloutenka, že to pomine, ale já věděla hned, že je něco špatně. Byl úplně hnědý!“ vzpomíná na ty chvíle.
Proč? Jak je to možné? Otázka, která ji sžírala dnes a denně. Pátrala sama, studovala rodokmeny. „Já mám kořeny ve Francii, u tamních cikánů (gitanes – pozn. red.), ty mužovy vedou zase až do Mongolska,“ popisuje, kam až ji zavedlo pátrání po původu tmavé kůže.
Půl roku se brodila v teoriích. Vždy ale skončila u toho, že se stáhla do ulity. „Vychovávej své děti, dávej jim lásku a kašli na pátrání. Přece o ně nechceš přijít,“ říkala si. „Nechcete přece, aby vám někdo řekl: No tak dobře, to nejsou vaše děti!“ vysvětluje to Wilma.
Sice pukala vzteky kvůli všem těm poznámkám typu »Užila sis se dvěma chlapy naráz, co?«, které tu a tam utrousili její známí, když jí nakoukli do kočárku. Ale obrnila se.
U pediatra se Wilma rozplakala
Konat ji přiměly až plicní problémy tehdy asi půlročního Koena. S dětmi šla k novému pediatrovi, a když i ten na její děti vyvalil oči a jako každý bezděčně utrousil „Jak je tohle možný?!“, Wilma propukla v pláč.
„Jsou jen tři možnosti,“ sdělil jim. Buď to není vůbec vaše dítě. Nebo je jen jednoho z vás – jen vaše, nebo jen manželovo, z jeho spermie a vajíčka cizí ženy. To odhalí test DNA.
Uběhl další skoro půlrok, než výsledky přišly, laboratoře tenkrát neuměly analyzovat geny tak rychle jako dnes. A když ten dopis přišel a Wilma jej otevřela, věděla, že nosila devět měsíců v děloze jedno manželovo a jedno cizí dítě.
A rázem byli v druhém kole dilemat. Jak se k němu chovat? Řekneme mu to? Když ano, tak kdy? A jak? Měl by to vědět jeho otec? A měl by ho Koen znát?
„Dlouhé roky nebylo dne, abychom si alespoň jednou nebo dvakrát nevzpomněli na to, za jakých okolností přišli kluci na svět. To vám jen tak z hlavy nevymizí,“ říká Wilma. Klinika se omluvila za „hluboce politováníhodnou chybu“ a zaslala vysvětlující dopis 1500 svým klientům s tím, že provedou testy každému, kdo by žil v podobných pochybách.
Mimosoudní vypořádání přehmatu
Se Stuartovými se vypořádala mimosoudně, za dodnes neznámých podmínek. Jak dvojčata rostla, byla čím dál odlišnější, i ve své osobnosti. Zároveň to ale byli bratři, jak se patří.
Nerozluční kamarádi, co se ale tu a tam i pěkně pobijí. Milují se tak, až se chvílemi nenávidí… Tmavého Koena v jeho asi roce a půl ukázali jeho biologickému otci. Poprvé a naposledy.
„Jen se na něj zdálky podíval, ani na ruce si ho nevzal. Tím to pro nás skončilo,“ popisuje Wilma. Časem synům odhalili celou pravdu, že má jeden z nich dva tatínky, protože lékaři v nemocnici byli zkrátka neopatrní. A Koen ji přijal tím nejlepším gestem: „Já chci za tátu jen tebe!“ objal dojatého Willema.
Témata:
Související
