Z milionářky bezdomovkyní! Dědička spí v parku vedle luxusního bytu, kde bydlela
Drogy dokážou člověku nenávratně zničit život. O tom se přesvědčila i Američanka Marianne Friedman-Foote (63), která si prožila pád z vrcholu až na samé dno. Z bohaté dědičky je nyní bezdomovkyně. Nocleh má přitom v parku, z kterého se dá dohlédnout i na luxusní dům, kde dříve bydlela.
Newyorčanka Marianne vyrůstala v bohaté rodině na Park Avenue, která žila z peněz po Isidoru Kaplanovi, magnátovi a majiteli textilky na Manhattanu. Jeho vnučka si tak žila jako v bavlnce, měla chůvu, chodila na prestižní školy i do baletu. Jenže pak se jí život sesypal jako domeček z karet.
Zatímco Marianne dokončovala univerzitu v Bostonu, její matka na tom byla dost zle. „Prodala rodinný byznys, měla deprese a panické stavy,“ vzpomíná na ni dcera a dodává, že její smrt ji velmi zasáhla. Po škole začala pracovat jako zdravotní sestra a provdala se za zaměstnance FBI, se kterým měla dcerku Giselle. Bohužel vztah ale nevyšel a skončil rozvodem. „Manžel se odstěhoval na Floridu a tehdy tříletou dceru vzal s sebou. Už jsem ji asi třicet let neviděla,“ stýská si Marianne.
Není divu, že i ona pak začala trpět depresemi jako její matka. Řešila je heroinem, na němž si vybudovala závislost a utrácela za něj všechny peníze. Netrvalo dlouho a rodinný majetek jí protekl mezi prsty. Nakonec musela prodat i apartmán o rozloze asi 370 m² na Park Avenue, jehož cena se dnes odhaduje na téměř 250 milionů korun. Marianne však dostala jen »slabých« 70 milionů, o něž se navíc podělila se sestrou.
Snažila se ještě své štěstí obrátit a skoro se jí to podařilo, když se podruhé vdala v roce 2000. Se svým vyvoleným, stavebním dělníkem Frankem (dnes 59), si na Long Islandu pořídili dům, jenže během hospodářské krize o něj zase přišli. Společně pak bydleli u kamarádky Donny, o kterou pečovali, když trpěla rakovinou plic a cirhózou jater. Za tři roky Donna zemřela a oni museli dům opustit.
Dnes je tak z někdejší bohaté paničky švorcová bezdomovkyně, která místo postele s nebesy uléhá každý večer v Central Parku na plesnivou molitanovou matraci. Ze spacáku smutně hledí na okna, za nimiž kdysi bydlela. „Mám strach, že tady jednou umrznu…“ bojí se žena bez domova.
Každý je svého štěstí strůjce , i ten imbecil Brabenec a tisíce bezďákú .Ijá chlastám jako duha , ale ! Druhý den mojí šichty je bez lihu.