Stovky židovských dětí záhadně zmizely. Matkám namluvili, že jsou mrtvé
Na kauzu stovek židovských dětí, které záhadně zmizely při vzniku státu Izrael, upozornil izraelský deník Haaretz. Rodičům v nemocnici řekli, že dítě zemřelo, ale nebyl vydán úmrtní list a personál nemocnic odmítl ukázat mrtvoly novorozeňat. Aktivisté tvrdí, že šlo o spiknutí izraelských úřadů, dokumenty jsou totiž veřejnosti nepřístupné až do roku 2071. Nelibost nad utajováním projevil i premiér Benjamin Netanjahu (66).
„První dítě jsem porodila, když mi bylo 13 let. Když jsme v roce 1949 dorazili do Izraele, byla jsem těhotná. Bydleli jsme ve stanech, v zimě, v dešti. Porodila jsem ve stanu, ale po pár dnech za mnou přišli a vzali mě do nemocnice. Hodili mě na postel na chodbě. Neuměla jsem hebrejsky, žadonila jsem o vodu, stále jsem krvácela…,“ vzpomíná Salame Ozeri, která do Izraele přišla z Jemenu. Žena pak dodává, že už jí tenkrát chtěli vzít dítě, ale ona se nenechala odbýt a potomka si odnesla domů.
„Byla jsem pak těhotná ještě několikrát, v roce 1955 jsem porodila nádherné, zdravé dítě. Kojila jsem ho, dali jsme mu jméno Abraham. Po několika dnech mi řekli (personál nemocnice), abych šla domů, že mi ho později přinesou. Když ho nepřinesli, šla jsem zpátky do nemocnice a oni mi tvrdili, že zemřel. Chtěla jsem vidět jeho tělo, abych mohla truchlit, ale oni mi oznámili, že už je pohřben. Hrob mi nikdy neukázali,“ vzpomíná dále Ozeri.
„Je to organizovaný zločin na dětech“
Podle aktivistů v prvních letech vzniku státu Izrael zmizely stovky až tisíce dětí. Údajně šlo především o ty z arabských zemí, ale oběťmi únosů se stali i evropští Židé, kteří přežili holocaust.
„Stát se dopustil organizovaného zločinu na dětech… Všichni o tom věděli – doktoři, sestry, soudci, prostředníci. Některé z dětí byly dány židovským rodinám v Americe a Kanadě… Vznikající úřady navíc mezi sebou bojovaly o vliv, finance, moc. Některé z únosů byly motivované rasistickou ideologií, jiné touhou po zisku,“ tvrdí amatérský vyšetřovatel a jinak zubař Rafi Shoubali, který prostudoval dokumenty, které jsou veřejnosti přístupné.
Podle jedné teorie prý evropští Židé viděli „arabské“ Židy jako zaostalejší, a děti tak byly kradeny s cílem převychovat je dle zvyků evropského židovstva.
„Novorozeňata vypadala jako kostry“
Údajné únosy organizované státem vyšetřoval i Ami Hovav, ale došel k závěru, že o únosy rozhodně nešlo. „Nenašel jsem jediný náznak únosu. Děti byly přemístěny mezi nemocnicemi, personál a pacienti nemluvili stejnou řečí… Novorozeňata vypadala jako kostry, byla podvyživená a měla různé nemoci. Ano, je hrozné, že rodiče nebyli informováni, ale nesmíme zapomenout, v jaké situaci se země nacházela,“ říká Ami Hovav, který se domnívá, že děti se rodičům „ztratily“ v organizačním chaosu a následně byly adoptovány židovskými páry.
Ačkoliv Izrael kauzu už třikrát vyšetřoval, veřejnost stále nedostala uspokojivou odpověď, kam zmizely stovky dětí. Podezření vzbuzuje i fakt, že mnoho dokumentů má zůstat tajných až do roku 2071. Proti tomu se ohradil i premiér Benjamin Netanjahu: „Myslím, že nastal čas zjistit, co se opravdu stalo, a učinit spravedlnosti zadost. Nechápu, proč existuje zákaz zveřejnění dokumentů,“ prohlásil Netanjahu.
Zatímco se z údajných únosů stává politické téma, pro Salame Ozeri i po desítkách let zůstává bolest palčivá. „V noci jsem slyšela, jak ostatní ženy pláčou kvůli dětem, které jim vzali. Dohromady jsem měla 12 dětí, mám vnuky i pravnuky… Ale nikdy nezapomenu na Abrahama. Někdy chodím ulicemi a říkám si, že ho poznám, i po těch letech. A každý rok slavím jeho narozeniny,“ říká Ozeri, která je jednou ze stovek židovských matek, kterým někdo sebral děti.
