Uprchlíci se učí evropským zvykům: „Nemáme civět na ženy v minisukni?“ žasnou

„Vy naši kulturu chápete špatně a my zase tu vaši. Je potřeba čas (na pochopení). Za hodinu tady všechno nevyřešíme, jasné?“ říká pěkně zostra jeden z migrantů.

Další cizinec si zase myslí, že chyba je na obou stranách. „Takže nám chcete říct, že nemáme civět na ženy v krátkých sukních?“ podivuje se mladý muž a dodává: „Podívejte se, někteří Norové zase koukají na naše ženy v hidžábu, jako kdyby byly nějak zaostalé. Ano, musíme se něco naučit o vaší kultuře, ale platí to i obráceně. Oni (Norové) se musí něco naučit o nás,“ domnívá se uprchlík.

„Naše ženy prosím neznásilňujte.“ Norové mají pro migranty hodiny integrace

Nejtěžší je pak dle lektorky rovnoprávnosti Gro Helland vysvětlit běžencům otázky týkající se intimního života. „Obzvláště těžké je pro ně pochopit nesouhlas manželky se sexem,“ vysvětluje Helland s tím, že imigranti se takovému odmítnutí diví a vždy argumentují tím, že „jsou přece ženatí“.

Reportérka britského listu navštívila hodiny rovnoprávnosti v malé obci Moi v malebné norské přírodě a po výuce zašla k manželskému páru ze Sýrie na návštěvu. „Je to tu jako v blázinci,“ stěžuje si Syřan. „Nechápou naši kulturu… islám mi dává právo mít čtyři ženy,“ zdůrazňuje muž, přestože má jen jednu manželku a řadí se k liberálněji smýšlející části uprchlické komunity.

Hodiny rovnoprávnosti zas tak vážně ale nakonec nebere. „Je to jen hodina denně, podepíšeme se a pak jdeme domů,“ vysvětluje s úsměvem. „Známe lidská práva. Mezi mužem a ženou u nás panuje respekt a láska. V Sýrii máme mnoho náboženství, staré bazary, kulturu, ale oni jen myslí v perspektivě novinových titulků, kde (islamisté) řežou hlavy a křičí »Allahu Akbar«. Takhle o nás smýšlejí,“ stěžuje si trpce muž.

Ani další uprchlík, kterého britská novinářka navštívila, není ideji rovnoprávnosti mezi muži a ženami nakloněn. „Možná že je lepší, když žena vykonává určitý druh povolání a muž také. Tady chtějí ale všechno zrovnoprávnit.  Například ve školce by měly pracovat ženy, vždyť například nemohou opravovat dům. Možná je pro ženy lepší, když nezískají ve všem rovnoprávnost,“ filozofuje utečenec.

Politik Christian Wedler z konzervativní norské Pokrokové strany je však přesvědčen, že hodiny mají své opodstatnění. „Uprchlíci musí vědět, že žena v minisukni je jen žena v minisukni a nic více. Není to výzva k něčemu jinému… Proto potřebujeme hodiny výuky a musí akceptovat fakt, že tak to v Norsku prostě funguje,“ říká politik.

Rakouský politik školil uprchlíky, jak na ženy. Figuríně osahával prsa i zadek

Samotní uprchlíci jsou však přesvědčeni, že hodiny rovnoprávnosti nebudou mít na příchozí žádný vliv. „Žádného muže z Blízkého východu nezmění hodina rovnoprávnosti jednou týdně ve čtvrtek. Nikdo se nezmění. Hned jak dostanou povolení k pobytu, dají sbohem rovnoprávnosti,“ prozrazuje svobodná matka z Kataru, které sice zamítli azyl, ale díky právním kličkám žije v Norsku již čtyři roky. Ostatně, ani ona sama by nechtěla přijmout norský model chování. „Pro mě osobně je myslím nemožné se změnit a mít všechnu tu svobodu. Co se týče mých dětí… uvidíme, povedu je krok za krokem, ať si pak vyberou,“ uzavírá žena.