Uvnitř plovoucí pevnosti NATO. Blesk navštívil klíčovou loď raketového štítu
Téměř 150 metrů dlouhá a 18 metrů široká je nizozemská loď Tromp, kotvící nedaleko Amsterdamu. Na první pohled by ji laik nerozeznal od jiných bojových plavidel v severoholandském přístavu Den Helder. Tato je ale osazená supermoderním zařízením schopným spolehlivě zjistit a bleskově upozornit na blížící se hrozby. Proto tvoří jednu z klíčových částí protiraketového štítu NATO. Blesk.cz měl příležitost nahlédnout do jejích útrob.
Nenápadný přístav Den Helder, ležící necelých sto kilometrů severně od Amsterdamu, hostí desítky, možná stovky lodí. Holandská armáda jej sdílí společně s několika komerčními společnostmi, které tam rovněž kotví svá plavidla. Kdo by čekal několikanásobné ploty z žiletkového drátu obestoupené po zuby ozbrojenými ostrými hochy, je na omylu. Přesto nemůže být pochyb, že tohle místo patří v Nizozemsku k těm nejhlídanějším.
Je totiž domovem lodi NLMS Tromp, která tvoří spolu se základnami v Polsku a Rumunsku páteřní systém tzv. protiraketového deštníku Severoatlantické aliance. Ten má za cíl ochránit Evropskou unii a další státy před nepřátelskými střelami.
Podívejte se na videoreportáž z lodi:
Nestává se často, že by se podobná místa odhalovala veřejnosti. V souvislosti s blížícím se otevřením protiraketové základny v rumunském Devetselu ale špičky NATO udělaly výjimku. Blesk měl jako jedno z hrstky evropských médií možnost nahlédnout do útrob lodi Tromp.
Trump, ne Tramp
„Vyslovuje se ‚Trump‘, ne ‚Tramp‘,“ opakuje raději poněkolikáté – s úsměvem, ale i špetkou obavy – sympatický velitel lodi Frank Lenssen. Bylo by vskutku bizarní, kdyby se taková loď jmenovala po svérázném kandidátovi na amerického prezidenta Donaldu Trumpovi. Plavidlo se ve skutečnosti jmenuje po holandském admirálovi Maartenu Trompovi, žijícím v 17. století.
Nevšední exkurze začíná hned za kovovým můstkem vedoucím ze souše na loď, která byla tou dobou „zaparkovaná“ přímo u břehu. Novinářskou misi čítající zhruba 20 členů si vzal na starost právě sám velitel Lenssen, vzezřením spíš bodrý dobrák, soudě ale podle vyznamenání spíše zkušený voják.
Žádného piráta prý sice nezabil, jak odpověděl na jeden z novinářských dotazů, sloužil prý ale na lodi, která s piráty – samozřejmě těmi novodobými – bojovala. V krátkém projevu přivítá příchozí a sdělí striktní pravidla: žádné nahrávání a fotografování uvnitř lodi. Snímky se smějí pořizovat pouze venku. Tím poněkud zhatí plány části žurnalistů, ale jeho rozhodnutí je ospravedlnitelné a nikdo nic nenamítá.
Lenssen začíná s obecnými informacemi: Loď měří 144 metrů na délku a 18,5 metru na šířku. Váží 6 tisíc tun a posádku tvoří 183 lidí. Vejde se jich ale o několik desítek víc. Dovede plout maximální rychlostí 28 uzlů (cca 55 kilometrů v hodině) a ročně je na moři 180 až 200 dní. K dispozici má samozřejmě několik typů zbraní, od kanónu po torpéda, její hlavní zbraní – alespoň pro účel protiraketového štítu – však má být radarový systém.
Loď je schopná na velkou vzdálenost odhalit odpálenou střelu, trasovat ji, vyhodnotit nebezpečí a včas informovat příslušné základny, které ji dovedou ještě ve vzduchu zničit. Takto má fungovat takzvaný protiraketový štít NATO BMD (Ballistic Missile Defence).
Během několikahodinové prohlídky procházíme úzkými železnými chodbami plnými všelijakých trubek, kohoutů a jiného zařízení, ozářenými žlutým světlem, jak to známe spíš z filmů. Když se přechází do jiného patra, tak zásadně po žebříkovitém schodišti, téměř kolmém k zemi.
Řídicí místnosti jsou plné dlouhých panelů s monitory, které rozhodně nevypadají na to, že slouží k ovládání jedné z nejvýznamnějších a nejmodernějších lodí Evropy. Strohé prostředí operačního centra, tzv. mozku lodi, oživuje jen osamocený nápis nad jednom z počítačů: „Party time“.
V daném prostředí ale působí víc jako zbožné přání zdejších mariňáků než jako vyjádření reality. Přestože z vzájemných úsměvů mezi velitelem a jeho podřízenými je i po odečtení jisté dávky přetvářky před novináři cítit spíš pohoda než vojenský dril, Tromp určitě není místo, které by zažívalo cosi jako bujaré večírky. Jediným, co je snad může vzdáleně připomenout, je co chvíli se ozývající hlas z repráků umístěných v každé místnosti, který oznamuje jakoukoli drobnost.
Zdá se ale, že to patří k těm menším obtížím, kosmetickým, na které si člověk brzy zvykne. Musí, neboť loď může být na moři téměř nekonečně dlouho. Zásoby dovezou podpůrná plavidla, vodu si dovede vytvářet vlastní z všudypřítomné mořské vody. Jen lidské síly po dlouhé době ve stereotypním prostředí odpadávají.
Jak by také ne. Mariňáci obvykle obývají skromné kajuty po šesti postelích – vyjma Lenssena, který se pochlubil svou vlastní velitelskou kajutou. O to důležitější roli ale hraje kuchyně, jejíž návštěva byla nezbytností. Ostatně ještě před samotnou prohlídkou lodi hlásil průvodce novinářské skupiny, že „12 hodin zkrátka znamená pro námořníky oběd“, a to bez debat.
Také Lenssen si kuchyni chválil: „Když se na mě podíváte, tak poznáte, že nevaří špatně,“ uculil se statný padesátník. Po kulinářské stránce na lodi mariňáci nestrádají. Když se novináři ptali Lenssena na oblíbené jídlo, odpověděl překvapivě: „Indonéská kuchyně. Je to tradiční holandské jídlo.“ Jak vysvětlil, jedná se o tradici, která se zrodila z holandské kolonizátorské minulosti. Dodnes ale námořníci na lodi Tromp jedí každou středu a neděli indonéskou kuchyni.
Podívejte se na celou fotogalerii z lodi Tromp:
Posaďte do toho plovoucího zázraku Merkelovou i s jejími poskoky a přivažte jednou provždy ke dnu. A nezapomeňte k ocasu přivázat Erdogana!