Z Češky Lenky (34) se stala bangladéšská princezna, ale jen na pár dní

Autor: Jindřich Bíč - 
3. 5. 2016
23:29

Láska Lenky Šlemínové (34) a Arifa (31) překonala tisícikilometrovou vzdálenost, roční odloučení a obrovské kulturní rozdíly. Nakonec vyvrcholila svatbou a z Lenky se na pár dnů stala bangladéšská princezna.

Zpočátku se okolí Šlemínové na vztah s Bangladéšanem Arifem nekoukalo jako na pohádku. Viděli v něm spíše drama se špatným koncem. „Rodiče mi ho neschvalovali, ale ani se nestavěli proti. Přátelům zase nejvíce vadilo, že je Arif muslim. Upozorňovali mě, že mohu skončit jako hlavní hrdinka z filmu Bez dcerky neodejdu,“ vzpomíná Lenka Šlemínová.

Ve snímku, který je inspirovaný skutečnou událostí, si Američanka vzala Íránce-muslima. Měli spolu dceru a čtyři roky spokojeně žili v Americe. Když se jeli podívat na návštěvu do Íránu, změnil se. Chtěl tam zůstat a ji i dceru držel ve své zemi jako vězně.

Šlemínová začala ten film nesnášet. Každý jí ho připomínal. Jako by neexistovaly pozitivní příběhy evropských žen, které si vzaly muslima. Lásku k Arifovi si před svými blízkými obhájila a hájí ji i dnes: „Víru u nás v domácnosti vůbec neřešíme. Můj muž říká, že náboženství by mělo dělat váš život lepším, a ne ho komplikovat nebo někomu dělat ze života peklo.“

Kdy jste se seznámili?

„V roce 2009 jsem jela do Austrálie studovat herectví a na brigádu jsem chodila za kasu do supermarketu, kde jsme se potkali. On tam byl zaměstnaný jako asistent manažera. Hezky se s ním o pauzách povídalo, ale zároveň si držel odstup. Karty se obrátily až po třech letech, kdy z práce, kterou dělal při studiu, odešel, aby se věnoval svému vystudovanému oboru v IT technologiích. Potom se přidal k nám do skupiny kamarádů-kolegů, se kterými jsme jednou za čas vyrazili ven.“

Jak vypadalo vaše první rande?

„Vydali jsme se s přáteli na výlet do národního parku. Procházeli jsme se u moře po útesech a popojížděli autem na různá vyhlídková místa. Na jedné úchvatné vyhlídce mě chytl za ruku, aby mi pomohl vylézt na skalní výstupek. Pak už jsme se nepustili a odcházeli spolu jako něco víc než jen kamarádi.“

Čím vás okouzlil?

„Mně se líbil hned na první pohled. Mám slabost pro gentlemany. Otevíral mi dveře od auta, platil za mě útratu, je velmi inteligentní a má výborný smysl pro humor. Co se vzhledu týče, líbily se mi jeho oči, příjemné rysy v obličeji a také mi trochu podobou připomíná mého nejoblíbenějšího australského zpěváka Guye Sebastiana.“

Bangladéšané mají nejspíš jiný přístup k předmanželskému sexu. Jak to bylo u vás?

„Mladí kluci, kteří přijedou sami do Austrálie za studiem a pak tam žijí delší dobu bez rodiny, se většinou přizpůsobí australským zvykům. Záleží na dívkách, které v Austrálii žijí, co chlapcům dovolí. V Bangladéši se slečny s mladíky normálně nedruží a drží si odstup. A pokud by se spolu sblížili, vedlo by to ke svatbě. Nezávazné flirtování nebo vztah tam není moc obvyklý. Dívčina čistota se cení a panenství si holky chrání až pro ženicha.“

Ještě před svatbou jste Arifa téměř na rok opustila. Proč?

„Jela jsem do Čech a myslela jsem si, že se do Austrálie nikdy nevrátím. Plánovala jsem stát se herečkou v České republice nebo jsem chtěla následovat své herecké spolužáky do Los Angeles, kam jeli pokračovat ve studiu. Ale odloučením jsem si uvědomila, jak moc v mém životě Arif chybí a že už lepšího muže nepotkám.“

Proč jste za ním zpátky do Austrálie nejela dříve?

„Můžou za to australské imigrační úřady. Jak jednou Austrálii po delší době žití opustíte a nemáte tam aspoň dočasný pobyt, návrat může být obtížný. Turistické vízum mi bylo zamítnuto a na partnerské vízum jsem čekala rok.“

Pak jste se dočkala a mohli jste se vzít. Jak probíhala žádost o ruku?

„Arif mě přijel navštívit do Česka a seznámil se s mou rodinou. Komunikace probíhala spíše pomocí gest, ale myslím, že zapůsobil dobře. Když jsem se jen jednou na svoji mamku naštvaně podívala nebo jsem něco odsekla, můj muž se mě nechápavě zeptal, jak si to k mámě mohu dovolit. Pochopili, že je to dobrý člověk.“

A jak na vás koukali v Česku na ulici?

„Všichni si Arifa prohlíželi a nevěděli, kam si nás mají zařadit. Podobné jsme to měli v Bangladéši, kde jsem pro změnu zase já raději chodila zahalená, jelikož mě lidé pozorovali a občas si mě se svolením manžela chtěli fotit. Arifovým rodičům jsem z legrace říkala, že chci burku, takový ten šátek na hlavu, který má škvíru jen na oči. Štvalo mě, že když jsme se šli podívat na nějakou historickou památku, museli za mě jako za cizinku platit pětkrát vyšší vstupné.“

Jak vás přijala jeho rodina?

„U jeho rodiny panovaly obavy, že my, Evropanky, nemáme pevné rodinné pouto, lehce se rozvádíme, a kdybych se jednou rozhodla muže opustit, byla by to hanba nejen pro něho, ale i pro příbuzné.“

Nechovali se k vám nepřátelsky?

„Vůbec ne. Jeho tatínek se mnou žertoval, nebál se mluvit lámanou angličtinou a maminka je srdečná hospodyňka, která všechny ráda vykrmuje. Řekla, že dosud měla jenom tři dcery, ale se mnou má čtyři. Sálá z nich pohoda a vyrovnanost. Mají pevná rodinná pouta, a protože nemají žádný státní sociální systém, musí se postarat každý sám o sebe nebo vaši blízcí o vás. Starali se o mě jako o princeznu, abych za nimi ráda jezdila a vracela se. A musím říct, že to funguje.“

Změnil se váš partner, když jste přijeli do Bangladéše?

„Očekávala jsem, že se to stane, neboť mě dost lidí varovalo, ale choval se ke mně stále tak pozorně jako předtím.“

Vy jste si svého muže vzala hned den po příletu do Bangladéše. Proč jste tak spěchali?

„Byla to trochu moje podmínka, protože jsem chtěla být s mužem pořád. Kdybych si ho nevzala, nemohla bych večer spát s ním v jedné místnosti. Oddal nás islámský kněz, Arif mi tlumočil. Můj tchán mi dal bangladéšské jméno – SURAYA, které napsali do svatebního oznámení.“

Přijeli i vaši rodiče?

„Ze zdravotních důvodů se účastnit nemohli.“

Po svatbě jste se odstěhovali do Austrálie. Jak se k vám manžel chová?

„Teoreticky bych se měla starat o manžela a domácnost a on by měl rodinu finančně zajistit. Ale muž mi pomáhá s úklidem i vařením. Klasická česko-australsko-bangladéšská domácnost.“

Dokážete si představit, že byste žila v Bangladéši?

„Kdyby jeho rodiče potřebovali pomoc, tak bychom se tam přestěhovali a já bych se učila pracovat na rýžových polích. Austrálie je ale takový kompromis. Já tu mám českou komunitu a on zase bangladéšskou. Každý je tu cizinec, kromě původního aboriginského obyvatelstva. Rodilým Australanem se stane až náš syn, který by se nám měl narodit 24. května.“

Svatba trvala 3 dny

Den 1: Domácí obřad

Svatba v Bangladéši normálně trvá asi týden a účastní se jí průměrně 1000 lidí. Jelikož nepřijela rodina nevěsty, byla svatba zkrácena na tři dny. Když přiletěli s Arifem k němu domů, připravila pro ně jeho rodina večer rodinný svatební obřad, kde je oddal islámský kněz, a ona tak mohla spát s mužem hned od začátku v jedné místnosti. Kolem krku měli květinové náhrdelníky a jejich svatební lůžko bylo plné čerstvých květů, v noci ho naplnila láska a ráno mravenci.

Den 2: Sladké krmení

Další slavnost, kterou měli o pár dnů později, se jmenuje »Gaye Holud«. Během ní svatebčané nevěstu krmí sladkostmi, aby byla na manžela sladká jako cukrkandl, a potírají jí obličej bahýnkem z tumeriku neboli z kurkumy, o které se říká, že má omlazovací účinky. „Mohla jsem je také pomazat či jim dát kus dortíku nebo sladké kaše. Nakonec byla večeře a diskotéka. Já tancovat nemohla, neboť prý u novomanželky se to nehodí,“ říká Šlemínová.

Den 3: Obřady pro davy

Wedding ceremony je oslava pro širokou rodinu a přátele, které se účastnilo 200 lidí, i když celkově se na třech dnech svatby vystřídalo kolem čtyř set gratulantů, a to Arif pozval jen nejbližší příbuzenstvo a přátele.

Nevěsta si oblékla krásné modré šaty zvané LEHENGA, které se skládají ze sukně, topu a závoje. Kosmetičky jí na ruce a nárty namalovaly henou orientální obrazce zvané MEHEDI, a aby se sympatická Češka proměnila ve skutečnou princeznu, nanesli jí tradiční bangla make-up.

„Kosmetičky asi ještě nemalovaly bílou holku, tak jsem s nimi dost zápasila. Říkala jsem jim, že žlutý podklad na make-up nechci. Krásně sedí s tmavou pokožkou, ale já bych vypadala jako po žloutence,“ směje se dnes Lenka.


Smrt Karla Gotta

Parte Děti Karla Gota Záznam zádušní mše O životě Karla Gotta Dědictví Bertramka

Hrob

Zemřel Karel Gott, držitel čtyř desítek Zlatých slavíků. Sledujeme, co se děje po veřejném rozloučení a pohřbu nejznámějšího českého zpěváka

mrsmith ( 4. května 2016 15:02 )

Gratulace teto nebojacne mlade pani, ktera dokazuje ze prava laska nezna hranic. Doufam, ze se ostatni zacnou vzdelavat, nauci se videt za hranice a prestanou se bat sveta.

Franzi ( 4. května 2016 14:16 )

Gratuluji Lence k jejimu nebojacnemu pristupu, bez predsudku a odsuzovani. Kdybychom meli kolem sebe vice takovych lidi, usetrili bychm si spoustu nesmyslnych konfliktu.

MichaHak ( 4. května 2016 00:38 )

jinak mi v clanku chybi docela dulezita vec. konvertovala k islamu? myslim ze ano, jinak by nemohl probehnout muslimsky obrad. me jen zarazi, ze kdyz si muslim nebo muslimka berou nekoho s jinym vyznani, tak jen za podminky, ze ten druhy prijme islam. vyjimky by se daly spocitat opravdu jen na prstech jedne ruky. to jen pro predstavu co vam nerekne ale co vyplyne napovrch pokud zacnou problemy. hodne me pobavilo jak najednou prijala roli zeny v islamu, ze by prej mela byt spravne doma a starat se o rodinu. to hodne rychle zmenila evropsky hodnotovy zebricek za ten islamsky. hlavne teda ze ji doma pomaha

MichaHak ( 4. května 2016 00:34 )

tak hlavne jestli se bude rozvadet tak at nehleda pomoc v cesku. varovana byla, jde do toho uz jen na vlastni nebezpeci. stejne tak v tom meli nechat ty husy za ktery se dalo nesmyslnych 150 milionu

Zobrazit celou diskusi
Další videa