Syrská holčička vzkazuje prezidentu Asadovi: „Chcípni vzteky, Bašáre!“
Válka v Sýrii trvá už čtyři roky a její konec stále nepřichází. Začalo to jako klidný převrat, který měl sesadit krvavého diktátora Bašára Asada, jenže tento převrat se přehoupl do krvavých bojů, kde proti sobě stojí několik vojsk. Ze Sýrie se den co den vydává na cestu tisíce lidí, kteří chtějí nalézt lepší život na Západě. Jak ale válku vnímají tamní obyvatelé, kteří zůstávají, a jak ji vnímají malé děti? Anglický server Mirror.co.uk přinesl dojemnou zpověď několika syrských děvčátek.
Zprvu to vypadalo jako klidně probíhající povstání. Jenže arabské jaro, které vypuklo v roce 2011 v mnoha zemích Blízkého východu, se v Sýrii proměnilo ve vleklou a krvavou občanskou válku, jejíž konec je stále v nedohlednu.
Tisíce lidí utíkají ze zpustošené země a ti, co zůstávají, žijí v nuzných podmínkách a v naději, že krvavý konflikt probíhající mezi vojsky věrnými diktátoru Bašáru Asadovi, jeho odpůrci a Islámským státem, jednou skončí.
„Řeknu vám něco o hladu, jsem z Východní Ghouty. Chci vám říct něco o hladu a dětech, které umírají hladem,“ říká ve videu jedna z holčiček, jíž může být kolem šesti až sedmi let.
Další holčička se představila jako Roua´a. Děvčátko se šátkem obtočeným kolem hlavy popisuje, jak těžké je získat ve Východní Ghoutě pitnou vodu. „V Ghoutě, si musíme chodit pro vodu každý den. Pomocí kladky ji dostáváme do druhého patra. Až do pátého patra chodit nemůžeme, kvůli střelám,“ říká a ptá se: „Slyšíte střely?“
S ostatními dětmi pak ukazuje, jak se voda v rozbombardovaném městě získává.„Tímto způsobem získáváme vodu pětkrát denně, strašně mě bolí záda. Získávali jsme vodu odtud, ale všude je tu špína. Jíme shnilý chleba. Styď se, Bašáre, a kéž tě Bůh zničí!“
Další holčička s černými krátkými vlasy se představila jako Siba: „Během zimy, jezdili lidi do Jobaru, aby tam sehnali jídlo pro své děti. Jenže bomby zničily cestu vedoucí do Jobaru.“
„Byli jsme zasaženi chemickými zbraněmi, téměř jsme zemřeli, ale Bůh nás zachránil! Díváme se na zprávy a slyšíme o používání chemických zbraní. Tak jsme spěchali zavřít dveře a olepili jsme je páskou. Nasadili masky. Zemři vztekem, Bašáre! Chemické zbraně nás nezabili!“ proklíná prezidenta Roua´a.
„Poslouchejte! Poslouchejte!“ upozorňuje opět na výstřely Roua´a. „Podívejte se na tříštící se sklo! Podívejte se na lidi! Všichni jsou ranění! Nikdo odsud neodejde bez zranění. Kolik lidí vyvázlo bez ran? Nikdo, všichni jsou zraněni.“
aspoň se nenudí a makají