Režim prezidenta Bašára Asada má pod kontrolou jen asi pětinu válkou rozvrácené Sýrie. Islámský stát kontroluje přes polovinu země. Opozičních a ozbrojených skupin je ale více. Kdo stojí proti komu v konfliktu, který vyhnal z domovů přes 11 milionů lidí?
Syrská armáda měla na začátku konfliktu na 300 tisíc vojáků, podle odhadů je ale v současnosti zhruba poloviční. Na vině jsou úmrtí, zběhnutí a obecný chaos.
Vládní vojska ztratila kontrolu nad dvěma třetinami území státu. Prezident ale drží strategická místa; Damašek, Hamá a Homs, pobřeží a část města Halab (dříve Aleppo). V těchto oblastech žije přibližně polovina Syřanů.
Provládní milice mají mezi 150 000 až 200 000 muži, nejsilnější jsou Síly národní obrany, které vznikly v roce 2012 a mají na 90 000 bojovníků. K nim se pojí řada menších skupin původem z Libanonu, Íránu, Iráku či Afghánistánu. Libanonský šíitský Hizballáh má v Sýrii podle odhadů až 8000 vojáků.
Na straně vlády Bašára Asada zůstává Rusko, Írán či Čína. Rusko využívá základnu v přístavním městě Latákíja a ve středu 30. září začalo oficiálně s leteckými útoky, údajně proti teroristickým skupinám.
Jednou z nejsilnějších povstaleckých skupin je Ahrár aš-Šám. Vznikla v roce 2011 a placena je údajně ze zemí okolo Perského zálivu a z Turecka. Přítomna je na severu země a v Damašku. Původně radikálně salafistická organizace se v poslední době prezentuje jako umírněná.
Radikální sunnitské hnutí An-Nusra, které se hlásí k teroristické organizaci al-Káida, je vedle IS nejdůležitější džihádistickou skupinou v zemi. Vede ji abú Muhammad Džulání a USA ji zařadily na seznam teroristických skupin. Ovládá provincii Idlib na severozápadě země, kde spolupracuje s dalšími rebelskými formacemi, přítomna je i v Halabu či na jihu země.
Tyto dvě skupiny patří do povstalecké Armády dobytí, která vznikla letos a jež je podle odborníků placena ze zemí okolo Perského zálivu. V oblasti Damašku také působí skupina Džajš Islám, kterou vede Zahrán Alúš. Další povstalecká Jižní fronta, složená z protivládních bojovníků, ale i islamistických skupin, působí v jižní provincii Dará.
Radikální sunnitská organizace Islámský stát má nyní pod kontrolou přes polovinu Sýrie. IS, která loni v červnu vyhlásila v Sýrii a Iráku chalífát (vládu hlavy muslimské obce), ovládá asi 100 tisíc čtverečních kilometrů v devíti provinciích na západě a severu země. Jde však spíše o řídce obydlené oblasti. Vůdcem je abú Bakr Bagdádí, alias chalífa Ibráhím. Hlavní sídlo IS je nyní v syrském městě Rakka.
Podle odhadů se k IS v Iráku a Sýrii přidalo od roku 2011 na 30 tisíc zahraničních bojovníků.
IS proslul zabíjením zahraničních rukojmí či ničením kulturních památek. Letos v srpnu kupříkladu zničili radikálové v historickém městě Palmýra Belův chrám, asi nejznámější památku v místě z roku 32 n. l. zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO.
Kurdové, kteří žijí v Sýrii na severu a severovýchodě země, brání svá území po odchodu vládních vojsk sami. Podporuje je mezinárodní koalice, která jim kupříkladu letos v lednu pomohla k vytlačení radikálů z IS z kurdského pohraničního města Kobani. To v září 2014 padlo do rukou IS. Kvůli bojům o Kobani se dalo na útěk do Turecka na 200 tisíc lidí.
Národní koalice sil revoluce a syrské opozice (NCSROF) je zastřešující koalicí opozičních sil z exilu i ze Sýrie. Vznikla v listopadu 2012 v katarském Dauhá.
Jejím členem je například Syrská národní rada (SNC). V čele je od letošního ledna Chálid Chúdža.
Vzhledem k násilnostem ze strany IS zahájily loni v září USA a některé arabské země (Jordánsko, Bahrajn, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty) letecké údery proti pozicím IS v Sýrii.
Operace byla loni v říjnu nazvána „Bytostné odhodlání“ a k operaci se posléze připojila řada dalších západních států včetně Velké Británie či Francie.
Vy nám zase valíte klíny do palice ta naše americko-česká propaganda!