Zpověď bratra zavražděné Radmila: Matka Kramného šíří o Monice lži!

O Klárku se starala a Petrovi pomáhala se jeho nespolečenskostí. Tím si je Radmil jistý, protože byl s Monikou dennodenně v kontaktu. Vše, co matka Kramného prohlásila o svém synovi má podle něj očernit jeho milovanou sestru a pomoci obviněnému z vraždy jí a její dcerky v očích veřejnosti.

Vyjádření přinášíme v nezkrácené podobě:

Jsem velmi smutný a rozhořčený z opakovaného a veřejného osočování mé sestry v médiích, ke kterému se uchýlila matka P. Kramného. I když se sebevíc snažím tyto věci z médií nevnímat, nelze se tomu bohužel vyhnout a znemožňuje to nejen mě, ale i ostatním členům mé rodiny, se s tragickou událostí důstojně a v nitru vyrovnávat (fakticky to snad ani možné není).

Pociťuji však – s ohledem na památku po mé sestře Monice a neteři Klárce – potřebu se vyjádřit k tomu, co a v této souvislosti zveřejňuje zejména matka P.K. V médiích se z jejího popudu probírá, jaká údajně měla být moje setra Monika a jak se údajně měla chovat. Já tato tvrzení matky P.K. vnímám jako účelové lži, o kterých se matka P.K. zřejmě domnívá, že by nějak mohly pomoci jejímu synovi.

Avšak pravda je jiná. I když jsem nesdílel se sestrou a jejím manželem společnou domácnost, byli jsme se sestrou prakticky v každodenním kontaktu, stejně tak jsem se vídal velmi často s Klárkou a vím, že Monika se nejen řádně starala o Klárku, ale projevovala o ní enormní zájem. Chtěla vždy vědět, co dělá, jak je oblečená, co jedla a všechny takové obvyklé podrobnosti, když Klárinku hlídal třeba náš otec.

Udělal Petr K. před soudem chybu? Uškodit mu mohl nápis na triku!

Stejně tak mohu říci, že se moje sestra chovala velmi dobře i ke svému manželovi, a to jak doma, tak i ve společnosti. Monika nikdy ve společnosti neznevažovala svého manžela, naopak se jej snažila na veřejnosti představit v mnohem lepším světle, než odpovídalo realitě. Snažila se zastřít i nespolečenskost P.K. ve společnosti - třeba i tím, že když viděla, že on se ve společnosti nebaví a nudí, a jen potichu usrkává Kofolu, tak sama navrhla, že půjdou ze společnosti domů, pod nějakou nevinnou záminkou – například, že potřebuje něco upéct, apod. Ani v úzkém rodinném kruhu nedávala najevo jeho nespolečenskost, i když byla ostatním naprosto zřejmá. Zatímco on se nikdy nebavil, seděl zabořený v sedačce, Monika se pořád starala, servírovala všem, běhala pořád do kuchyně, nosila občerstvení.

Monika byla společenská, se smyslem pro rodinu, avšak nedostatky svého manžela v tomto smyslu elegantně zastírala. Jak ve společnosti, tak i v rodině. Prostě mohu říci, že sestra Monika se chovala a jevila jako normální manželka a milující matka – tak jak to má být.

Po té hrozné tragické události však vůbec nechápu, proč pan Kramný a jeho matka chtějí vůbec hovořit a diskutovat o údajném chování mé sestry Moniky v manželství. Jsem rozhořčen i řadou účelových lží týkajících se doby po smrti Moniky a Klárky, včetně nepravdivého tvrzení, že rodina pana Kramného zaplatila jak pohřeb, tak i náhrobek. Pohřeb platily obě rodiny napůl a jak to bylo s platbou za náhrobek, by se měl už P.K. také konečně sám vyjádřit. Ani jeho matka, ani on, se nezajímali o přepis nájmu hrobového místa. On měl jiné zájmy, jak vyšlo veřejně najevo. Když odešla naše maminka, můžeme jí alespoň uložit k její dceři a vnučce. Nevím, proč by to mělo být jinak a komu by to mělo vadit a proč? Matka a dcera i s vnučkou přeci mají právo být spolu!

Matka Petra K. exkluzivně: Na Moničinu nevěru Petra upozornil soused!

Stejně tak se mi jeví nejen malicherné, ale po té tragédii přímo nechutné, rádoby vyčítavé tvrzení, že moje sestra Monika jezdila do práce tím hezčím autem v jejich rodině. Ano – jistě – jezdila tím údajně hezčím autem, neboť to bylo bezpečnější, než jít pěšky a znamenalo to minimální spotřebu. Ale také jezdila v době hezkého počasí do práce a z práce i na kole.

Myslím si, že účelové hledání nějakých údajných chyb na mé sestře, je po té tragédii a její smrti nejen přímo neslušné, ale dává tušit, že je hledáno něco, co by snad mělo „ospravedlnit“ její smrt. Ale kdo může mít proboha zájem „ospravedlňovat“ její smrt, nebo smrt Klárinky? Myslím že snad jen ten, kdo jí zavinil, nebo ten, kdo jej chce chránit.

Současně, při vědomí nemorálních útoků na pověst a čest mé zavražděné sestry Moniky a neteře Klárky, se mi do mysli vkrádá zvláštnost chování P.K. po jejich tragické smrti. Téměř ještě ani nezvadly první květiny na jejich hrobě a jejich manžel a otec se potajmu věnoval novým známostem se ženami! To se mi zdá přímo nepochopitelné. Jeho manželka a dcera jsou mrtvé a on hledá okamžitou náhradu? Stejně tak se mi nepochopitelné zdají snahy a touhy jeho matky o „novém“ a „šťastném“ životě pro svého syna presentované tím, že dokonce neváhala před mou matkou, když byla těžce nemocná, říct, ať už je její syn doma z Egypta a dá se dohromady s paní XY (nebudu zde uvádět její jméno).

Mě, ani otci, nejde o peníze, ani o cokoliv jiného hmotného, jak nepravdivě tvrdí matka P.K. Naopak ona se neustále zmiňuje o finančních záležitostech. My chceme jen to, aby se nám vrátila Monika a Klárka. To už ale není možné!

Jde mi tedy alespoň o důstojné chování k památce mé sestry Moniky a mé neteře Klárky, které zemřely mladé a za hrozných tragických okolností. Ptám se nejen sám sebe, ale všech kolem, kdo má proboha zájem špinit jejich pověst a proč. Komu to má prospět? Jsme opravdu na pokraji duševních sil a chceme, aby už naše holky měly klid. 

R.N.