Její děti jsou pohrobci

"Mamko, zavolej Davidovi, já myslím, že nám umřel," řekl svoboda družce. Sám vytočit číslo synova mobilního telefonu neměl odvahu. Aparát mlčel. Po chvíli to zkusil Davidův bratr Vladimír. Zase nic, žádná odezva.

Hrůzné tušení se pozvolna měnilo v tragickou jistotu. Městečko Postoloprty, odkud všichni mrtví pocházeli, bylo na nohou. Snad každý řemeslníky z místní firmy Ziki znal, lidé věděli, že se vraceli z práce k rodinám. Nedojeli.

Chvilka nepozornosti? Ne, byl to hazard!

Policie v Lounech nehodu z 13. února stále ještě šetří. Vyšetřovatel, kapitán Rudolf Hlaváč, který to má na starosti, se vyjádřit odmítl, přestože právě na něho Nedělní Blesk odkázala mluvčí lounské policie Jaromíra Střelcová. Za nehodu s největší pravděpodobností může Petr Hinterholzinger (41), ředitel Krajského centra osobní dopravy Českých drah v Ústeckém kraji. Riskantně předjížděl nákladní vůz, a když se chtěl zařadit do svého pruhu, bokem své služební fabie narazil do protijedoucího Fordu Transit. Jemu se nestalo nic, ve fordu bylo osm mrtvých.

"Nic jsem neporušil," je dodnes přesvědčen Hinterholzinger. "Rychlost jsem nepřekročil, to všechno bylo tragické neštěstí a mně je to upřímně líto." Ani na tom, že se s rodinami lidí, které zabil, dosud nespojil, nevidí nic divného. "Maličko se toho bojím, vnímám to jako svůj dluh. Zvážím to podle toho, jak se vše bude vyvíjet dál."

Krátká historie mladého soužití

Na nehodu doplatila nejvíc rodina Davida Svobody (†24). Jeho družka Vlaďka (20) mu půl roku před ní porodila synka Davídka a teď, aniž by prý o tom jeho táta věděl, nosila pod srdcem další dva vznikající životy... "Oni se měli rádi jako málokdo," vzpomíná Davidův otec Vladimír Svoboda. "Pravda, svatbu neměli, ti dnešní mladí žijí jinak než my, ale to na jejich vztahu nic neměnilo." David s Vlaďkou se nejdřív tísnili v jedné místnosti v podnájmu. Teprve když prarodiče mladé ženy získali v restituci restauraci, mohli se k dědovi a babičce Kotulových přestěhovat. Do prvního poschodí nad lokál, do 1+1.

David si kvůli očekávanému narození synka nedodělal strojní průmyslovku, ale místo sehnal bez problémů. Stal se parťákem chlapů z firmy Ziki, zámečníků, opravářů energetických zařízení. I generální opravy dělali a slušně vydělávali. "Možná i proto je Kotulovi u sebe nenechali bydlet za plyn a elektřinu, jak si spousta lidí myslela," roztrpčeně říká ještě dnes Vladimír Svoboda.

"David s Vlaďkou jim platili osm tisíc měsíčně. Copak takhle se pomáhá mladým?" Té dvojici opravdu nikdo nic zadarmo nedal. Museli se omezovat i jinak. Vlaďka se kvůli porodu nestihla vyučit v oboru kuchařka-servírka. Davídek potřeboval všechen její čas. Možná i proto, jak tvrdí lidé, kteří ji znají, svému druhovi další těhotenství zatajila.

Vdova se třemi dětmi

Sešli jsme se s Vlaďkou v restauraci Flamengo v Postoloprtech. Dvacetiletá matka tří dětí a zároveň i vdova vypadala na sedmnáct let. Útlá, téměř průsvitná, s chlapeckým účesem a nesmělým výrazem ve tváři jen těžce hledala slova pro to, co ji postihlo. "Chápejte, já jsem se s tím pořád ještě nevyrovnala. Odmítám si přiznat, že můj David tu už není. Pořád ještě beru prášky, a kdyby mi nepomáhali příbuzní, tak nevím, jak bychom všichni tři skončili."

Vlaďce Kotulové se v květnu narodily dvě holčičky. I když se po Davidově smrti zhroutila a řadu týdnů se neobešla bez tlumicích léků, přivedla na svět Renatku a Natálku bez problémů. První dcerka vážila 2,240 kg, druhá o sto gramů méně. Obě jsou zdravé, čilé a mají se k světu. "Zatím se jmenují Kotulovy po mně. V mostecké porodnici mi řekli, že můj David by musel, protože nejsme svoji, podpisem přiznat otcovství. Jenomže je mrtvý, a tak je o otci třeba nechat rozhodnout soud," svěřila se Vlaďka.

"Chci, aby moje holčičky měly příjmení Svoboda. Davídek ho má také a má i opatrovnici, maminku jeho táty."

Jak bude dál? Neví

Jak bude Vlaďka se třemi malými dětmi žít dál, zatím dost dobře neví. Jí i ostatním pozůstalým pomohla vlna soucitu, která se po smrti osmi lidí u Panenského Týnce projevila. Veřejná sbírka, organizovaná komerční televizí, vynesla přes milion korun, město Postoloprty vybralo téměř 150 tisíc a na malého Davídka Svobodu se skládali i fotbalisté místního klubu, za který kopal jeho otec. Momentálně finanční tíseň Vlaďce Kotulové nehrozí. Město jí po smrti Davida dalo byt, a i když za něj platí asi sedm tisíc korun měsíčně, zatím to s pomocí rodičů z obou stran zvládá. Davídek má sirotčí důchod dva tisíce, kolem sedmi se sejde na mateřské a Vlaďka má nárok i na další dávky.

Děda Svoboda je na ni hrdý. "Ukázala se jako statečná ženská, tvrdá a obětavá. Teď po prázdninách si chce dodělat učební obor, aby se o děti mohla starat a nebyla tak závislá na okolí. Ale s dětmi jí budeme pomáhat dál. Vždyť je to i naše krev."

(O jiné dopravní nehodě čtěte zde!)