Přežili jsme let smrti

Smrtící výbuch na palubě letadla už možná pár lidí slyšelo. Bohužel nikdo o něm vyprávět nikdy nebude. Marie Tomčová (54) z Krásného Lesa na Ústecku a její přítel Pavel Vilím (57) explozi, která bok jejich Boeingu 747 rozpárala v délce tří metrů, přežili. Měli šanci jedna k miliardě. Nedělní Blesk jako jediný exkluzivně získal jejich svědectví.

Paní Tomčová má v Melbourne provdanou dceru a letěla k ní za vnukem, který se narodil 23. července. Do letadla s přítelem nasedli o den později. Let Londýn - Hongkong - Melbourne probíhal zpočátku naprosto normálně. Přesto ale všem 364 cestujícím i 18 členům posádky Boeingu 747 přišla tříhodinová pauza v Hongkongu vhod. Stroj dotankoval palivo, cestující se prošli po letištních halách, občerstvili a nasedli s očekáváním, že druhá část letu bude stejně příjemná.

Ohlušující detonace

"Asi hodinu po startu se ozvala obrovská rána a následoval silný svištivý hukot. Kabinou letadla se prohnal prudký vichr. Celé to trvalo možná deset, patnáct vteřin. Těžké závěsy se zvedly do vodorovné polohy, menší nepřipevněné věci začaly létat vzduchem," líčí své zážitky paní Tomčová.

Po výbuchu došlo k okamžité dekompresi, odsání vzduchu. Otevřely se záklopky nad hlavami lidí a vypadly z nich kyslíkové masky. "Kdekdo byl v šoku, kolem plakaly děti, sousedka mého přítele, mladá Australanka, neměla daleko k hysterii a Pavel jí musel s nasazením masky pomoci. Bylo to hrozné, šok, zděšení a nepopsatelná hrůza a úzkost. Jsem přesvědčená, že takhle to cítili všichni," řekla Marie Tomčová Nedělnímu Blesku.

Všichni zůstali na svých místech, pomáhali jeden druhému buď se připoutat, nebo dýchat kyslík.

Pilotoval mistr letec

Boeing v té době letěl ve výšce deseti kilometrů rychlostí 960 kilometrů v hodině. Venku bylo -45 stupňů Celsia. "Před výbuchem jsme si krátili čas sledováním obrazovky, která zobrazovala průběh letu. Proto jsme věděli, že jsme někde uprostřed Čínského moře. To nebylo psychicky nic povzbudivého, pevná zem byla v nedohlednu. Bylo to obrovsky nepříjemné, bolely nás strašně uši, hlava a dýchání s kyslíkovým přístrojem nebylo nic moc," vybavuje si v paměti paní Tomčová.

Po chvíli utichl ohlušující hukot, přestal i vítr. Už se ozýval pouze vzdálený rachot a cestující se začali rozhlížet a dohadovat, co se vlastně stalo. Kapitán letadla v té době už klesal na výšku 3000 metrů, rychlostí kolem 500 kilometrů v hodině a začal stroj stáčet na Manilu. Oznámil cestujícím, že došlo k poruše a že musejí přistát.

"Pro kapitána, posádku i letušky mám dodnes jenom slova obdivu, chovali se naprosto profesionálně. Okamžitě, jak to bylo možné, začali s mobilními kyslíkovými přístroji pomáhat cestujícím," chválí paní Marie. "Velký obdiv si zaslouží dvě letušky, blízko kterých to vybuchlo. I kabina tam byla proražená, ta díra měřila zhruba metr. Obě byly sice uplakané, ale pomáhaly cestujícím, kteří to potřebovali."

Porucha klimatizace?

Pavel Vilím, přítel paní Marie, její vyprávění doplnil: "Zajímavé bylo, jak se na obložení prostorů pro příruční zavazadla a na jejich stěnách objevily bubliny. Po vyrovnání tlaků zase splaskly a bylo jasné, že dekompresi už máme za sebou," vzpomíná.

"Když ustal ten hrozný hukot vichru, uklidnil jsem se s tím, že asi šlo o nějakou poruchu vzduchotechniky, zvláště, když přestala jít klimatizace. Jenomže při odhrnutí závěsu do kuchyňky jsem viděl zdeformovanou kovovou skříň pro přípravu potravin. Pochopil jsem, že je všechno jinak!"

Většina cestujících v té době ještě nemohla vědět, že pod pravým křídlem letadla, a tedy i pod oddělením Premium Economy (kde seděli i oba čeští pasažéři), zeje v boku stroje obří třímetrová trhlina. Spousta zavazadel skrze ni zmizela kdesi v moři a s nimi vylétla i kyslíková nádrž, která výbuch možná způsobila.

"Svým způsobem bylo štěstí, že k explozi došlo buď těsně vedle anebo snad i uvnitř zavazadlového prostoru. Kufry, batohy a další věci, létající ven do prostoru, ten otvor totiž fakticky ucpaly. Není vyloučeno, že do Manily jsme doletěli jen díky této náhodě," myslí si pan Vilím.

Do Manily doletěli

Až na Filipínách, když cestující spatřili obří trhlinu v letadle, jim došlo, čemu unikli. "Oni tu díru sice zakryli plachtou, ale my jsme ji viděli. Byla to hrůza. Pak nám řekli, že pravděpodobnost našeho přežití byla jedna k miliardě," říká paní Tomčová.

"Hlavou mi během chvíle prolétlo, o co vše přijdu, co už neuvidím - svého dvoudenního vnuka a vnučku v Austrálii, vnučku Lauru z Třebíče a spousta dalších pocitů. Těžko se to popisuje, to je příběh vašeho života, který proběhne ve vteřině. A na druhou stranu každou minutou letu si říkáte, že to snad dopadne, snad se to letadlo dostane nad pevninu, snad přistane..."

Letecká společnost Quantas ubytovala všechny v manilských hotelech. Paní Marii a jejího přítele v Phillippine Plaza Manila. "Tam jsme obdrželi dopis od konzula Austrálie na Filipínách s ujištěním že je připraven nám pomoci při řešení jakéhokoliv problému. I vedení hotelu přišlo s obdobným ujištěním."

Došlo i na vnoučka

Z Melbourne přiletělo druhý den nové letadlo a všichni cestující mohli pokračovat k původnímu cíli. Paní Marie i pan Pavel jsou v pořádku. Jen nevědí, co je s jejich zavazadly.

"Po příletu do Melbourne jsme ale od společnosti Qantas, která je s námi ve spojení, obdrželi zálohu na nákup nejpotřebnějších věcí na začátek, takže máme co potřebujeme. Ale hlavně - žijeme! My žijeme!"

Hrůzný zážitek skončil šťastně. S třídenním vnoučkem Lachlanem Mackenziem v náručí.

Tři nouzová přistání v devíti dnech

Po této nehodě se letecká společnost Quantas postarala ještě o dvě další: o pouhé tři dny později se po půlhodině letu musel vrátit na letiště jiný její stroj, neboť se mu ve vzduchu otevřely dveře. A včera odstartoval boeing s dvěma sty lidmi na palubě (mířil ze Sydney do Manily), když pilot zjistil trhlinu v hydraulice vztlakových klapek. Vypustil palivo a vrátil se na letiště.