Čech zplodil 50 dětí! Dokument Sperminátoři odkrývá utajený svět přímých dárců spermatu
Zapomeňte na reprodukční kliniky, složité papírování a poplatky v řádu desetitisíců. Stále více mužů i žen volí jinou cestu - darování spermatu napřímo, bez institucí a často jen na dobré slovo. Nová dokumentární série Sperminátoři, kterou natočila režisérka Eva Tomanová, odkrývá ne příliš známý svět neoficiálních dárců. „Máme muže, který má v Česku 50 dětí, a ve Skotsku rekordmana se 110 potomky,“ prozradila v Blesk Podcastu.
„Sperminátoři jsou muži, kteří darují sperma napřímo ženám mimo oficiální kliniky,“ vysvětluje Eva Tomanová, režisérka nové dokumentární série Sperminátoři, která startuje už za týden na TV Nova. „Tohle téma mě zaujalo už před deseti lety, kdy jsem četla článek o muži, který chtěl přes internet prodat ledvinu. Začala jsem přemýšlet, co všechno se dá z lidského těla prodat nebo darovat. A tak jsem narazila na svého prvního sperminátora, který v sérii také vystupuje,“ dodává.
Podle Tomanové není přímé dárcovství vyloženě tabu, přesto se o něm ale moc neví a nemluví. Jde o jakousi šedou zónu. Což se ona a její tým rozhodli změnit. „Vypátrali jsme nejen muže dárce, ale i ženy, které touto cestou děti plánují nebo už mají,“ prozrazuje. Překvapivě nebylo těžké najít ty, kteří jsou o své zkušenosti ochotni mluvit na jméno i obličej, ačkoliv se jedná o poměrně intimní věc. „Dala jsem si inzerát, kde jsem otevřeně popsala, kdo jsem a co chci natáčet. Ozvali se sami,“ popisuje s tím, že jen jeden muž posléze ze spolupráce vycouval, ostatní se ochotně stali protagonisty dokumentu.
Tomanová do své série sehnala opravdu pestrou paletu dárců, mezi „hrdiny“ jsou muži různého věku, povah i motivací. A právě motivace, které k přímému dárcovství muže i ženy vedou, byly to, co Tomanovou na celé problematice zajímalo nejvíc. „Samotná žena na kliniku nesmí, ani lesbická dvojice. Musí to být heterosexuální pár. To je jeden z důvodů, proč ženy nejčastěji volí tuhle přímou cestu,“ vysvětluje. Dalším důvodem je touha po co nejpřirozenější cestě k dítěti i fakt, že léčba na klinice stojí desítky až statisíce korun.
A motivace mužů? „Je to mix všeho možného. Někteří chtějí pomáhat, jiné hřeje pocit, že nejsou na světě sami. Pak jsou tací, kteří věří, že mají tak skvělou genetickou výbavu, že by byla škoda ji nešířit,“ říká režisérka. Někteří sperminátoři přitom žijí v partnerských vztazích, což může vést k řadě problémů. „Pokud to partnerka akceptuje, je to v pohodě. Ale máme v dokumentu i příběh, kdy to vedlo ke konfliktu,“ přiznává.
Skot se 110 potomky
Přímé dárcovství vyvolává ale i řadu právních a etických otázek. „Děti vznikají na dobré slovo. Dva lidé se domluví, aniž by o sobě cokoliv věděli. A právně je to ošemetné. Muž se může kdykoli domáhat otcovství a stejně tak dítě v budoucnu,“ upozorňuje Tomanová. „Její“ sperminátoři se ale s žádnými soudními tahanicemi doposud nesetkali.
Z etického hlediska vyvstává otázka, kolik biologických potomků by jeden muž měl zplodit. „Jeden dárce může mít desítky dětí. Pokud jsou z jednoho regionu, hrozí, že se potkají, zamilují a budou mít děti spolu,“ upozorňuje režisérka. A případy, kdy mají desítky dětí jednoho otce, opravdu existují. Nejen v zahraničí, ale i u nás. „V Česku máme dárce, který má dětí už 50. I ten je součástí našeho seriálu, ačkoliv jediný vystupuje anonymně. A pak tam máme příběh Mitche. Skota, který má potomků 110. Znám ho od roku 2018, tehdy měl 16 dětí a tvrdil, že skončí na dvaceti. Dnes je ovšem řádově jinde,“ říká.
Mělo by tedy podle Tomanové být přímě dárcovství nějakým způsobem regulováno ze strany státu? Režisérka je přesvědčená, že ne. „Nevnímám to jako ohrožení společnosti. Vzniká nový život a je to věc těch lidí, kterých se to přímo týká,“ zamýšlí se.
Jen aby po něm všechny matky nechtěli najednou alimenty. Nikdo neví, kdy nastane nové MeToo.