Vězni jsou taky tátové a mámy. Gabriela Kabátová pomáhá těm za mřížemi i dětem, které zůstaly venku

„Ty děti za nic nemůžou. Ale když jeden rodič skončí ve vězení, život celé rodiny se obrátí vzhůru nohama,“ vysvětluje Kabátová. V Česku se jedná přibližně o 30 až 40 tisíc dětí každý rok. Desetitisíce dětí, které přicházejí o rodiče – nejen fyzicky, ale i psychicky. Mnohdy čelí pocitům studu, viny, nepochopení. Společnost je navíc často nevnímá, jako by neexistovaly.

Podle výzkumů jsou tyto děti až sedmkrát častěji ohroženy tím, že samy spadnou do kriminálního prostředí. Pokud ale mají podporu – emoční, sociální i praktickou, mohou vyrůst ve stabilní a zdravě fungující dospělé.

Mezinárodní vězeňské společenství organizuje speciální letní tábory zvané Andělské kempy, kde se děti odsouzených rodičů setkávají s vrstevníky, kteří zažívají podobnou situaci. V bezpečném prostředí, kde je nikdo nesoudí, mohou otevřeně mluvit o svých emocích a zažít týden, kdy jsou prostě jen dětmi. „Je to pro ně nesmírně léčivé. Zjistí, že nejsou samy. A že na nich někomu záleží. Jsou to děti, které v sobě nesou tíhu věcí, o kterých ani neví, že se o nich dá mluvit,“ říká Kabátová. „Na kempu najednou zjistí: Aha, já nejsem divná. Nejsem sama,“ dodává.

Chlapec (6) tři dny zvracel, skončil na kapačkách. První jídlo? Řízek. Slimáková varuje před nemocniční stravou

Česká společnost ráda trestá

Mezinárodní vězeňské společenství zároveň organizuje setkání dětí s rodiči přímo ve věznicích, vede programy duchovní podpory, připravuje dárky s osobními vzkazy od rodičů, zprostředkovává dopisy i základní kontakt. „Není výjimkou, že se rodič a dítě roky neviděli. Často to bývá první krok k obnově vztahu,“ tvrdí jeho ředitelka.

Den s dítětem | archiv MVS

Organizace ale dlouhodobě naráží na limity českého vězeňství. Podle Kabátové se systém zaměřuje především na izolaci a potrestání, ale už méně na to, co má následovat. „Máme vysokou recidivu, věznice jsou přeplněné, ale často chybí programy, které by reálně měnily životní trajektorii vězně,“ upozorňuje.

„Do Indie a Afriky už nikdy, z Evropy mě okouzlil Zadar,“ říká Veronika Havlíková, která projela přes 50 zemí světa

Změna podle ní začíná ve vztazích – ať už s dětmi, dobrovolníky nebo duchovními. „Ve chvíli, kdy má někdo důvod měnit se kvůli někomu, kdo mu věří, má to větší efekt než jakýkoli vnější tlak,“ popisuje Kabátová.

I přesto, že spolupracuje i s lidmi odsouzenými za těžké zločiny, není cílem jejich činy omlouvat. Důraz se klade na odpovědnost, přijetí viny i práci se studem. Právě z něj podle ní často vyrůstá i změna.