Místo miminka jen otisk nožičky: Katce (45) holčička zemřela těsně před porodem! Eliška by letos šla do první třídy
Když Kateřina Jelínková (45) odjížděla do porodnice, byla plná očekávání a těšila se, že už za pár hodin bude držet v náručí své miminko. Holčičku Elišku. Nic takového se ale nestalo. Místo miminka si paní Kateřina domů odnesla jen otisky její ručičky a nožičky, jedinou fotku v mobilu a dokument s názvem, který si žádný rodič nepřeje – List o potvrzení úmrtí.
Den před termínem přijela paní Kateřina do porodnice s kontrakcemi, plná očekávání, že ji brzy přivítá na svět. Na příjmu na monitoru ale lékaři nemohli najít ozvy. „Šla jsem na ultrazvuk. Zoufale jsem čekala na slova, že je všechno v pořádku, ale místo toho jsem slyšela: „Je mi to líto, ale Vaší holčičce nebije srdíčko, “ sdílí paní Kateřina těžkou životní zkušenost. V té chvíli rázem věděla, že už nikdy nic nebude jako dřív. Všechny sny, plány a představy byly nenávratně pryč.
Beznaděj a necitlivé řeči okolí
„První týdny po ztrátě mám zastřené mlhou bolesti a šoku. Cítila jsem vztek, smutek a zoufalství. Všechno možné dohromady. Okolí se snažilo pomoci, ale často mi nerozumělo. Snažili se mě utěšit, ale padala někdy tak nešťastná slova, že jsem se postupně všem vyhýbala. Věty jako: „Uděláte si další. Jsi ještě mladá, zapomeň. Lidi jsou na tom hůř,“ mi opravdu nepomáhaly, vysvětluje paní Kateřina.
Je to už šest let, ale každé výročí je pro paní Kateřinu připomínkou toho, že Eliška byla, je a vždy bude její součástí. „Ano, čas bolest proměňuje. Už není tak pohlcující, ale stala se stálým stínem, který mě provází. Letos by Eliška šla do první třídy. Přemýšlím, jaká by byla, co by ji bavilo. A každé Vánoce cítím, že někdo u stromečku chybí. A chybět bude,“ vypráví maminka.
Pomáhají rituály
Paní Kateřině v dalším životě bez dcerky pomáhají drobné rituály. „Každý rok na Vánoce zapaluji před večeří svíčku, věším na stromek novou ozdobu jen pro ni a navštěvuji místo, kde jí mohu být o trochu blíž,“ popisuje Kateřina.
Nejtěžší byly po ztrátě první Vánoce. „Pamatuju si, že jsem stála v kuchyni, dělala večeři a brečela jsem. Byla jsem ve třetím měsíci a všichni kolem předpokládali, že nové těhotenství vše »spravilo« a že je to za mnou. Jenže žádné další dítě nemůže nahradit to, které odešlo. Eliška mi chyběla a chybí každý den,“ přiznává maminka.
Proč je důležitá podpora?
Když přijdete o miminko, máte pocit, že vám nikdo nerozumí. Bojíte se s někým o tom mluvit, protože nevíte, co řeknou. „Nemohla jsem se podívat na těhotné, nechtěla jsem se vídat s kamarádkami, které měly miminka. Myslela jsem si, že je něco ve mně špatně, když to tak cítím. Právě proto je důležitá pomoc od organizace, jako je Dítě v srdci.
Stává se průvodcem, který pomáhá po ztrátě miminka rodičům situaci zvládnout a najít cestu zpět do života. Dítě v srdci rodinu provází tak, aby ta cesta do normálního života netrvala zbytečně déle, než je nutné,“ říká Kateřina.
Rozsviťme naději rodinám
Každý rok v Česku po 12. týdnu těhotenství či krátce po porodu zemře více než 2000 miminek. To nejsou jen čísla – to jsou příběhy, sny a plány, které nikdy nedostaly šanci. I tuto skutečnost připomíná Světový den památky zesnulých dětí, který spadá na druhou prosincovou neděli.
Dítě v srdci letos při této příležitosti spustilo sbírku „Rozsviťme naději rodinám po ztrátě miminka“. Každý příspěvek pomáhá udržet služby Dítěte v srdci, poskytovat rodinám memoryboxy, jedinečné a nenahraditelné vzpomínky na miminko a dává těmto rodinám naději, že to zvládnou.
