Miroslav spadl z 6 metrů na beton: Otřesná zranění a zázrak v olomoucké nemocnici
Osud Miroslava M. (62) z Tovačova visel na vlásku. Po šokujícím pádu z šesti metrů a téměř roce v nemocnici, kde lékaři ztratili naději, se stal zázrak. Miroslav se nejen zotavil, ale na konci září 2024 odešel domů po svých. Příběh, který by mohl být námětem filmu, obletěl celou republiku.
Pátek 6. října 2023 začínal jako běžný pracovní den. Miroslav pracoval na pokládce stropních panelů v Palačově, nedaleko Nového Jičína. Nikdo netušil, že tenhle den se mu navždy vryje do paměti. Při pokusu posunout jeden z těžkých panelů o pouhé milimetry mu z ruky vyklouzlo páčidlo a ve snaze nástroj zachytit, ztratil rovnováhu. Následoval děsivý pád z výšky šesti metrů přímo na beton.
Výsledek? Otevřené zlomeniny obou rukou a pravé nohy, ale to nejhorší byla vážná poranění hlavy a mozku. Kolegové okamžitě volali záchrannou službu. Vrtulník ho urychleně převezl do ostravské fakultní nemocnice, kde lékaři bojovali o jeho život. Miroslav upadl do kómatu a prognóza byla děsivá, šance na přežití minimální. „V Ostravě byl devět dnů v kómatu. A připravovali nás na nejhorší. Nedávali mu moc šancí na přežití,“ vypráví Miroslavova dcera Lucie. Po celou dobu rodina prožívala jedno z nejtěžších období svého života.
Ale pak přišlo první překvapení, když Miroslav začal reagovat. Lékaři ho postupně probouzeli z umělého spánku a rodina s úlevou zjistila, že je poznává. Jeho boj ale zdaleka neskončil. Po stabilizaci byl převezen do Fakultní nemocnice Olomouc, kde začala dlouhá cesta k uzdravení, na níž by si vsadil málokdo.
V Olomouci se o Miroslava starali na oddělení intenzivní péče, kde se ukázalo, že zranění byla ještě vážnější, než se původně zdálo. Kromě poruchy mentálních funkcí a ochrnutí nervů, včetně hlasivek, měl problémy s polykáním a byl odkázán na nitrožilní výživu. Aby mohl vůbec dýchat, musela být znovu provedena tracheostomie.
Situace se začala znovu pomalu zhoršovat. Miroslav se uzavíral do sebe, ztrácel chuť bojovat a propadal depresím. „Byl naživu, ale vzdával to. Jeho stav se příliš nezlepšoval, právě naopak. Poznala jsem na něm, že nechce žít. Ani na nás při návštěvách nereagoval, prostě propadal beznaději,“ vzpomíná na pocity zoufalství jeho manželka Ilona.
Na jaře 2024 ale přišel neuvěřitelný zlom. Miroslav se poprvé postavil na nohy. „Zejména díky ošetřujícímu personálu a fyzioterapeutům a možná i trochu proti své vůli se pan Miroslav poprvé postavil u lůžka na vlastní nohy. Toto byl pravděpodobně zásadní zlom, který nastartoval pacientovu motivaci,“ uvádí vedoucí lékař oddělení MUDr. Rostislav Horáček.
Rodina věří, že zlomový bod nastal v lednu, kdy Miroslavův zeť skončil ve stejné nemocnici kvůli prasklému aneurysma. „Táta podle nás prostě zabojoval proto, že měl strach, abychom tady nezůstaly ženský samy,“ uvažuje Lucie. Miroslav se postupně začal znovu zapojovat do rehabilitace, i když mu zpočátku nic nešlo. Klíčovou roli sehrály i návštěvy psychologa, který Miroslavovi pomohl překonat depresi. Po měsících tvrdé práce se Miroslav postupně naučil znovu chodit, nejdříve s chodítkem, poté dokonce bez něj.
V srpnu zvládl s jednou francouzskou holí vyjít schody a začal se těšit domů. A pak přišel den, který nikdo nečekal. V předvečer svátku svatého Václava, 27. září 2024, si Miroslava domů odvezla jeho manželka a dcera. Není pochyb, že by tento triumfální návrat domů nebyl možný bez úsilí špičkových odborníků z Fakultní nemocnice Olomouc. Spolupráce týmů specialistů, fyzioterapeutů, psychologů a rodiny dokázala zázraky.
Přeji panu Miroslavovi hodně zdraví