Jakub přišel kvůli nehodě o nohu: Život se mi otočil, neřeším už blbosti, říká

„Bude to znít divně, ale ten úraz mě v životě posunul k lepšímu. Snažím se dělat vše, co dřív, sportuji, teď jsem začal opět pracovat, mám skvělé zázemí, přítelkyni. Když si vzpomenu na sebe před tou nehodou, neměl jsem vlastně žádné pořádné zájmy. To je teď pryč,“ svěřil se Jakub.

Osudový květnový den z paměti nevymaže. Tehdy prodával motorku a vyrazil na poslední, rozlučkovou jízdu. Ta skončila vážnou nehodou. Záchranáři se zraněným Jakubem spěchali do českobudějovické nemocnice.

Jakub přišel kvůli bouračce o nohu, málem nepřežil: Dojemné poděkování záchranářům

Ochromující bolest

„Pamatuji si, jak jsem se hned po nehodě ptal kamaráda, co mi je. Bolest jsem necítil. Říkal, že mám zlomenou nohu, a ta pak začala přicházet k sobě,“ vzpomínal Jakub. V nemocnici už věděl, že je zle.

„Ta bolest byla strašná. Děsilo mě také, že mi nechtějí nic konkrétního říct. Až přišel doktor, že bude nutná amputace. To už jsem je prosil, ať mě uspí,“ uvedl Jakub. Probudil se bez pravé nohy. Zdevastovanou končetinu mu museli vzít osm centimetrů nad kolenem.

Bojovnice Týnka (13) přišla o ruku až k lokti! Trápení kvůli pupeční šňůře a bakterii

Prvotní šok

„Proběhne vám hlavou, co budu dělat, jak budu žít, co práce, z čeho zaplatím nájem, živobytí. Byl jsem provozní montér, staral se o vodojemy, bylo mi jasné, že s tím je konec,“ líčil prvotní zděšení Jakub. V té chvíli mu podle jeho slov velmi pomohli kolegové z práce.

„Mistr za mnou přišel hned, co mi povolili návštěvy, a uklidnil mě, že mi vymyslí pracovní pozici, že mají zájem mi vše ulehčit. To byla super zpráva, opravdu mě to tehdy hodně uklidnilo,“ řekl.

Paralympionik Ježek o účasti ve StarDance: Vezmu si nohu na volejbal

Velká opora

Obrovskou oporou byla Jakubovi i máma a partnerka Kristina. „Zatly zuby, každý den za mnou chodily do nemocnice, po propuštění domů mi pomáhaly, ty začátky byly fakt krušné. Nemohl jsem se pořádně sám ani umýt,“ vzpomínal Jakub.

Psychice pomohlo i to, že jej podpořili také kamarádi motorkáři i ostatní handicapovaní. „Zjistíte, že to vlastně není žádný konec. Začal jsem makat, rehabilitovat, měl jsem tady v Budějovicích úžasnou fyzioterapeutku Andreu, skvělého protetika Dominika a Hanku, která má na Malvazinkách školu chůze. Před nehodou jsem sportoval, byl v dobré kondici. I tak se ale jizva hojila celkem dlouho a s komplikacemi,“ vzpomínal.  

Katku (29) bolelo koleno, lékař jí řekl, že jen rychle vyrostla: V patnácti přišla o nohu

Nebát se protézy

Když se začal sžívat s protézou, měl Jakub jednu výhodu. Nebál se do ní pořádně opřít. „Lidé mají problém, že protéze nevěří, bojí se pádu. Já se nebál, upadl jsem mnohokrát, ale zvedl jsem se a pokračoval dál. Je pravda, že jsem to občas přepálil, ale postupně si to sedalo. I když někdy na procházce mě do kopce musela přítelkyně i táhnout, než jsem vychytal co a jak. Brečet v rohu ale nikdy nikomu nepomohlo,“ myslí si.

Věnovat se pořádně začal i sportu. Nadchl ho parahokej, basket, vyzkoušel si i snowboarding pro handicapované. „Vždy je lepší, když se člověk udržuje v kondici. Navíc s těmi sporty můžu začít i takhle jako starší. A také už teď život vidím úplně jinak. Rozlišuji podstatné věci, nezabývám se blbostmi. Život se mi prostě otočil jiným směrem,“ dodal Jakub s tím, že se teď umí radovat z maličkostí. Ví, že se podruhé narodil.