Šok, hořící žena i krvavé prapory: Smutné příběhy ze sovětské okupace Československa

Manželé Rothovi | Archiv rodiny

Strojař Cyril Roth (83) okupaci odsoudil, a tím měl po rozjeté kariéře. Práci v oboru dostal až v Nových Zámcích, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1993 a pak se se ženou Věrou (81) přestěhovali zpátky do Čech, kde žily jejich děti. Před rokem a půl dvojici rozdělila mužova nemoc spolu se sociální politikou vlády Slovenské republiky.

„Děda bojuje se vzácnou Kennedyho nemocí. Ochabují mu svaly. Před několika lety se u něj genetická porucha projevila naplno a začal být závislý na asistenci pečovatelky,“ popsal Blesku vnuk Dominik Soudil (21), který se snaží prarodičům při studiu pomáhat. Pro vážný stav má muž nárok na příspěvek na péči.

Největší část sociálního pojištění ale odvedl na Slovensku a vyplácet by mu jej měli Slováci, kteří mu posílají starobní důchod. Ti však příspěvek lidem, kteří trvale bydlí mimo Slovensko, nechtějí vyplácet. „Bez něj si pečovatelku nemůžeme dovolit a babička kvůli vlastním zdravotním problémům na péči sama nestačí,“ líčí Dominik. Už rok a půl tak pan Cyril bydlí v domově důchodců v Dobříši a jeho žena ho může jen navštěvovat.

Zdolávání překážek. | Sedm pražských dnů

Nejvíce obětí si během okupace vyžádal střet vojáků s neozbrojeným davem v okolí budovy Československého rozhlasu v Praze. Miroslavu Bezecnému bylo v době invaze pouhých 19 let a hrůzu před rozhlasem viděl na vlastní oči. Před dvěma lety popsal Nedělnímu Blesku, že před budovou viděl ohořelá auta, rozježděné autobusy a dokonce hořící tank. Nejhorší byl ale podle něj výbuch přívěsu s municí. 

„Munice začala vybuchovat, střepiny lítaly všude a zabily a zranily hodně lidí. To jsem viděl na vlastní oči,“ popsal v minulosti s tím, že se běžel schovat do průchodu.

„Za mnou běžel mladý kluk a ten to chytil do zad. Kdyby za mnou nebyl, asi by bylo po mně. Přišli chlapi s československými prapory a začali je namáčet do krvavé rány na zádech toho kluka. Byl smrtelně zraněný, ale ještě žil! To bylo hrozné. A pak s těmi prapory běhali po Václaváku. Byl jsem pár metrů od toho, všechno jsem viděl,“ uvedl Miloslav.

Šestnáctiletý učen z Omic Josef Žemlička | ÚSTR, Archiv Bezpečnostních složek

Ivovi Žemličkovi bylo v srpnu roku 1968 osm let a trávil léto na táboře. Jednoho dne tam však přijeli jeho rodiče a sdělili mu, že jeho starší bratr Josef (†16) je po smrti. Mladík byl první obětí okupace v Brně, zastřelil ho sovětský voják.

„Jako dítě jsem nedokázal pochopit, co je smrt. Až když bráchu přinesli v rakvi, uvědomil jsem si, že ho už nikdy neuvidím,“ popsal pan Žemlička. 

Josef seděl s kamarády na okraji cesty a sledoval situaci. Kolem projel motocyklista, který nejspíš špatně zareagoval na pokyny jedné z hlídek. Voják vypálil ze samopalu varovnou dávku do země, jenže tak, že zasáhl chlapce sedícího u kraje silnice. Josef zemřel cestou o nemocnice.

„Jedna kulka prolétla srdcem, druhá zasáhla plíci. Brácha neměl šanci přežít. Navíc k němu voják nepustil delší dobu zdravotníky,“ řekl se smutkem pamětník.

Hořící barikády u rozhlasu. | Sedm pražských dnů

Když se dvaadvacetiletý Miroslav Jeník dozvěděl o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, vyrazil s bratrem a kamarádem do Tanvaldu. Cestou se ale dostali do zásobovací kolony sovětské armády. U Desné se mohutný ZIL s vlekem řídil přímo na fiat, v němž seděli tři mladíci. Miroslav na poslední chvíli strhl řízení ke kraji. ZIL je v obrovské rychlosti těsně minul a naboural bokem do sklárny. Tím rozpoutal ohnivé peklo.

Miroslavův kamarád dostal strach, že je vojáci zastřelí a proto z místa utekl. Zbývající mladíci se ale zachovali hrdinsky. „My s bráchou jsme si hned všimli, jak na chodníku leží žena a šlehají na ní plameny. Z auta jsme vzali deku a utíkali jsme k ní,“ popsal v minulosti pamětník pro projekt Paměť národa. „Všude kolem nás řampaly kanystry. Na ženě hořely vlasy, sukně a punčochy. S bratrem jsme ji odtáhli z největšího ohně a žáru. Hodili jsme na ni deku a plameny uhasili. Pak jsme zavolali sanitku.“

Sanitka se navíc na místo nemohla dobře dostat. Plameny šlehaly i z kanálů, kam tekl benzín, hořela i silnice. Oba mladíci při záchraně utrpěli popáleniny a Miroslavovi žár natrvalo poškodil oči, musel pak nosit černé brýle. 

Sovětské obrněnce v obležení Brňanů 21. 8. 1968. | Moravské zemské muzeum, Historické oddělení

Lékař a politik Vladimír Říha v době okupace brigádničil jako 19letý u záchranné služby. Pomáhal jedné z prvních obětí v Praze. Šestadvacetiletého motorkáře Zdeňka srazil v Černokostelecké ulici tank. Utrpěl mnohočetné zlomeniny žeber, zlomeninu stehenní kosti i vymknutí levého klíčku. Mimo to měl také roztržené plíce a vnitřní krvácení.

„Pamatuji si to, protože to bylo ráno a také proto, že jsem mu dával dlahu, protože měl mimo jiné zlomenou stehenní kost. Bohužel zemřel krátce po převozu do Vinohrad,“popsal minulosti Říha pro Blesk Zprávy.

Zdeněk osudný den sesedl z motorky a zašel s ní ke straně vozovky k chodníku, aby ho sovětská obrněná vozidla mohla bezpečně minout. Jeden z tanků však nečekaně vybočil z řady a najel na mladíka, vozidlo se poté opět zařadilo do kolony a bez zastavení jelo dál. Viník dopravní nehody zůstal neodhalen.