Zemřel politický vězeň Jiří Světlík (†98): Pomáhal trestancům v lágrech, strávil deset let za mřížemi

Jiří Světlík pocházel z Plzně, kde jeho otec vlastnil tiskárnu, a proto se také vyučil tiskařem. V 19 letech byl za druhé světové války nuceně nasazen na práci v nacistickém Německu, kde měl pracovat jako dělník v továrně. Tam Světlík dělal frézaře a pracovně byl nasazen ve městě Donauwörth ve Švábsku.

Stýskalo se mu po domově a chyběla mu rodina. Našel tak důmyslný plán, jak se z Německa dostat zpět domů a nebýt přitom chycen na hranicích, které v té době byly střeženy. „Vymyslel jsem takový fígl, jak vylézt za jízdy na stupátko vagonu. Ovšem tenkrát vypadaly ty vagony jinak, než vypadají dneska,“ vzpomínal v minulosti pro Paměť národa Světlík.

Zemřela sestra Arnošta Lustiga: Hana Hnátová (†98) přežila hrůzy koncentračního tábora v Osvětimi

Mučení gestapa unikl jen o vlásek 

„Kvůli tajným cestám domů do Plzně a kvůli zášti velitele tábora byl v červnu 1944 zatčen,“ uvedla mluvčí Post Bellum Petra Dosoudilová. Tehdy měl ještě pamětník štěstí, že jeho nelegální přechody přes hranice nevyšetřovalo gestapo, ale Schutzpolizei (tzv. Schupo). Vyhnul se tak zcela jistě trýznivému mučení, kterým bylo gestapo známé. K soudu však vlivem okolností spojených s koncem války nakonec nedošlo.

Posléze se Světlík podle ní zapojil do tzv. československé svépomoci, která organizovala návrat Čechů z Mnichova do vlasti. „Museli jsme si sehnat všechno, nafasovali jsme chleba – německej komisárek, nafasovali jsme konzervy – německý, americkýho nic. Američani nám ze svýho nedali vůbec nic. To jsme si kompletně všechno museli najít v těch skladech, v tom německým zásobování. A oni nám na to dali poukazy. A z toho zásobování pro německé obyvatelstvo se to odňalo,“ vyprávěl pro Paměť národa Světlík.

Zemřel Felix Kolmer (†100): Přežil Terezín, Osvětim. Z koncentračního tábor mohl utéct, ale neudělal to

Rodinnou továrnu jim znárodnili komunisté

Po válce pracoval v otcově tiskárně, ale do jeho osudu opět zasáhla totalitní moc, když tiskárnu v roce 1948 znárodnil komunistický režim. „Potom přišel Vítězný únor a Komunistická strana Československa chtěla tu tiskárnu, protože potřebovala někde tisknout svůj komunistický plátek Pravda. A tak nás z té tiskárny normálně vyhnali, doslova vyhnali,“ řekl pamětník, který se s touto křivdou nikdy nesmířil.

Nové zaměstnání našel v porcelánce Epiag v Lokti, kde vyráběl keramické obtisky. Brzy se také zapojil do činnosti skupiny lidí, která pomáhala vězňům v nedalekých uranových dolech. Tam se odsouzencům snažili pomáhat hlavně potravinami, protože vězni měli velký hlad, nebo předávali dopisy jejich příbuzným. „Samozřejmě, že ty lidi tam připravovali taky útěky. Ale v tom jsme teda nejeli. Ale jak říkám, hlavně jsme se snažili jim pomoct s navázáním spojení, snažili jsme se proniknout na ty šachty. I když já přímo ne. Ale zase jiní lidi, který tam dělali, a přes ně,“ vzpomínal Světlík.

Anna, Marie, Lorna nebo Edna: Jaké ženy stály v pozadí operace Anthropoid?

Pracoval v uranových dolech

Skupina byla v roce 1952 odhalena. Tehdy osmadvacetiletý Světlík dostal trest 20 let za vyzvědačství a velezradu. Proces byl tehdy veden zvláštním soudem pro politické procesy, který stejného roku skončil. Posledními případy tohoto soudu byl Jiří Světlík a Rudolf Slánský.

V různých věznicích a také při nucené práci v uranových dolech pak strávil deset let a dva měsíce. Na svobodu se dostal až díky amnestii v roce 1962.

Šibenice pro Rudolfa Slánského! Roku 1952 byl v politickém procesu popraven

Každý si musí svůj čumák rozbít sám

„S utrpením se v lágru nedá žít, tam se z toho (člověk) musí vyhrabat. A musí se zatvrdit – vůči všemu, i vůči vlastním měkkým citům. Někdy se člověk neubránil, aby mu nebylo smutno, aby si někdy třeba večer nepobrečel, ale sakra, s tím když budu žít dál, tak jsem ztracenej. Protože v kriminálu přežívají jen tvrdí chlapi,“ otevřel se v minulosti pamětník.

Rehabilitován byl až po roce 1989. Svůj osud později popsal v knize Paměti starého kriminálníka. Celý život razil heslo: „Každý si musí svůj čumák rozbít sám“.