Neděle 28. dubna 2024
Svátek slaví Vlastislav, zítra Robert
Polojasno 22°C

Zemřel politický vězeň Jiří Světlík (†98): Pomáhal trestancům v lágrech, strávil deset let za mřížemi

Autor: ČTK, pma - 
18. srpna 2022
09:26

Ve věku 98 let zemřel v úterý bývalý politický vězeň Jiří Světlík. Oznámila to organizace Post Bellum, kterou o úmrtí informovala Světlíkova rodina. Za komunistické totality Světlík strávil více než deset let za mřížemi kvůli zapojení do skupiny, která pomáhala vězňům v lágrech. V roce 2018 získal Cenu Paměti národa, kterou uděluje Post Bellum od roku 2010 pamětníkům zlomových momentů minulého století za statečné postoje.

Jiří Světlík pocházel z Plzně, kde jeho otec vlastnil tiskárnu, a proto se také vyučil tiskařem. V 19 letech byl za druhé světové války nuceně nasazen na práci v nacistickém Německu, kde měl pracovat jako dělník v továrně. Tam Světlík dělal frézaře a pracovně byl nasazen ve městě Donauwörth ve Švábsku.

Stýskalo se mu po domově a chyběla mu rodina. Našel tak důmyslný plán, jak se z Německa dostat zpět domů a nebýt přitom chycen na hranicích, které v té době byly střeženy. „Vymyslel jsem takový fígl, jak vylézt za jízdy na stupátko vagonu. Ovšem tenkrát vypadaly ty vagony jinak, než vypadají dneska,“ vzpomínal v minulosti pro Paměť národa Světlík.

Mučení gestapa unikl jen o vlásek 

„Kvůli tajným cestám domů do Plzně a kvůli zášti velitele tábora byl v červnu 1944 zatčen,“ uvedla mluvčí Post Bellum Petra Dosoudilová. Tehdy měl ještě pamětník štěstí, že jeho nelegální přechody přes hranice nevyšetřovalo gestapo, ale Schutzpolizei (tzv. Schupo). Vyhnul se tak zcela jistě trýznivému mučení, kterým bylo gestapo známé. K soudu však vlivem okolností spojených s koncem války nakonec nedošlo.

Posléze se Světlík podle ní zapojil do tzv. československé svépomoci, která organizovala návrat Čechů z Mnichova do vlasti. „Museli jsme si sehnat všechno, nafasovali jsme chleba – německej komisárek, nafasovali jsme konzervy – německý, americkýho nic. Američani nám ze svýho nedali vůbec nic. To jsme si kompletně všechno museli najít v těch skladech, v tom německým zásobování. A oni nám na to dali poukazy. A z toho zásobování pro německé obyvatelstvo se to odňalo,“ vyprávěl pro Paměť národa Světlík.

Rodinnou továrnu jim znárodnili komunisté

Po válce pracoval v otcově tiskárně, ale do jeho osudu opět zasáhla totalitní moc, když tiskárnu v roce 1948 znárodnil komunistický režim. „Potom přišel Vítězný únor a Komunistická strana Československa chtěla tu tiskárnu, protože potřebovala někde tisknout svůj komunistický plátek Pravda. A tak nás z té tiskárny normálně vyhnali, doslova vyhnali,“ řekl pamětník, který se s touto křivdou nikdy nesmířil.

Nové zaměstnání našel v porcelánce Epiag v Lokti, kde vyráběl keramické obtisky. Brzy se také zapojil do činnosti skupiny lidí, která pomáhala vězňům v nedalekých uranových dolech. Tam se odsouzencům snažili pomáhat hlavně potravinami, protože vězni měli velký hlad, nebo předávali dopisy jejich příbuzným. „Samozřejmě, že ty lidi tam připravovali taky útěky. Ale v tom jsme teda nejeli. Ale jak říkám, hlavně jsme se snažili jim pomoct s navázáním spojení, snažili jsme se proniknout na ty šachty. I když já přímo ne. Ale zase jiní lidi, který tam dělali, a přes ně,“ vzpomínal Světlík.

Pracoval v uranových dolech

Skupina byla v roce 1952 odhalena. Tehdy osmadvacetiletý Světlík dostal trest 20 let za vyzvědačství a velezradu. Proces byl tehdy veden zvláštním soudem pro politické procesy, který stejného roku skončil. Posledními případy tohoto soudu byl Jiří Světlík a Rudolf Slánský.

V různých věznicích a také při nucené práci v uranových dolech pak strávil deset let a dva měsíce. Na svobodu se dostal až díky amnestii v roce 1962.

Každý si musí svůj čumák rozbít sám

„S utrpením se v lágru nedá žít, tam se z toho (člověk) musí vyhrabat. A musí se zatvrdit – vůči všemu, i vůči vlastním měkkým citům. Někdy se člověk neubránil, aby mu nebylo smutno, aby si někdy třeba večer nepobrečel, ale sakra, s tím když budu žít dál, tak jsem ztracenej. Protože v kriminálu přežívají jen tvrdí chlapi,“ otevřel se v minulosti pamětník.

Rehabilitován byl až po roce 1989. Svůj osud později popsal v knize Paměti starého kriminálníka. Celý život razil heslo: „Každý si musí svůj čumák rozbít sám“.

Jirik-ta ( 18. srpna 2022 19:52 )

protože spravedlnost ještě existuje. A pak se mi líbí : „Každý si musí svůj čumák rozbít sám“. myslím že je to pravda 100%

Zobrazit celou diskusi