Anna, Marie, Lorna nebo Edna: Jaké ženy stály v pozadí operace Anthropoid?
27. května 1942 provedli parašutisté výsadku Anthropoid Jozef Gabčík (†30) a Jan Kubiš (†28) atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (†38). Po osmdesát let se mluví hlavně o dvou atentátnících, ale stálo za nimi i několik žen, které s odbojem pomáhaly. Věděly, že nasazují vlastní život a kupředu je hnalo něco, co je všechny přesahovalo. Pro Paměť Národa na to vzpomínala například pamětnice Lorna, které se s parašutisty společně se sestrou Ednou scházela. Osudových setkání měli ale výsadkáři víc.
Je tomu osmdesát let od chvíle, kdy parašutisté výsadku Anthropoid Jozef Gabčík (†30) a Jan Kubiš (†28) spáchali atentát na jednoho z tehdejších nejvyšších nacistických hodnostářů, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (†38). Příběh jedněch z největších českých hrdinů, ale v sobě kromě odvahy parašutistů skrývá i odhodlání jejich přítelkyň a milenek, které za nimi stály. Bohužel stejně tak jako Gabčík s Kubišem, tak i většina jejich podporovatelek za atentát později zaplatila životem.
Během klidného léta 1940 se výsadkáři seznámili se dvěma sestrami ještě ve Velké Británii, kde předtím oba působili. Se šestnáctiletou Lornou a čtrnáctiletou Ednou se parašutisti seznámili na zastávce. Sestry Ellisovy nastupovaly po kině do autobusu, když si jich všiml Jan Kubiš.
Edna dostala od Kubiše prsten
Dívkám do autobusu stihl vhodit lístek s nápisem, že se sejdou nadcházejícího dne. V roce 2006 pro Paměť Národa vzpomínala na setkání osmdesátiletá Lorna. „Maminka si ho jako výrazně staršího chtěla prověřit, tak šla s námi. Později už chodil Jan k nám domů i s Josefem Gabčíkem,“ popsala tehdy žena. „Maminka je oba ,adoptovala‘. Stali se součástí rodiny a měli u nás i pokoj. Jednoho dne řekli, že se vracejí do okupované vlasti, víc neprozradili,“ doplnila tehdy Lorna.
Jan Kubiš dokonce její sestře věnoval prsten. Společně se dvě dvojice scházely do podzimu 1941. O tom, že výsadkáři měli s dívkami pevné pouto, svědčí i fakt, že u rodiny Ellisových nechali i své poslední vůle.
Myslím na Tebe stále, Máničko!
V prosinci roku 1941 seskočili Gabčík s Kubišem u hřbitova v obci Nehvizdy poblíž Prahy. Původní plán byl však přistát v Ejpovicích nedaleko Plzně. Tam se přesunuli až o několik dní později, protože se Gabčík při seskoku zranil. V polovině ledna 1942 se Jan Kubiš, tehdy z taktických důvodů přezdívaný jako Otta Jardů, seznámil s pracovnicí v oděvech s textilem, čtyřiadvacetiletou Marií Žilanovou. Ta společně s přítelkyní Věrou Kučerovou výsadkáře doprovázela po Plzni a s chlapci se obě rychle sblížily. Marie se dokonce zapojila i do odboje, když pomáhala v přípravách leteckého útoku na plzeňskou Škodovku. Ten ale nakonec nevyšel.
O smrti milého se dozvěděla až z novin
V květnu Kubiš s kolegou odjel do Prahy, spojil se však ještě se svou milovanou Marií. „Musíte odpustit, neb jinak bych nemohl s klidem usínat, při vzpomínce na Vás… My také cítíme a máme srdce, které chce pro někoho bít, ale musím to vždy tlumit,“ napsal 12. května parašutista. „Myslím na Tebe stále, Máničko,“ zněla jedna z posledních slov Kubiše, které Marii pohlednicí zaslal.
Ta jako zázrakem heydrichiádu přežila, i když se na odboji aktivně podílela. Mohl za to její zaměstnavatel, který ji nechal rychle z rodiny odhlásit a Marii tím zachránil život. To, že se její milý ve skutečnosti nejmenuje Otta, zjistila zděšená Marie až ve chvíli, kdy v ruce držela noviny s fotkami mrtvých parašutistů z krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze.
Všechny ženy si nebezpečí uvědomovaly
Ovšem Kubiš s Gabčíkem měli počátkem roku navázány styky i s dalšími děvčaty. Počátkem ledna 1942 se Gabčík seznámil i s vdovou a maminkou tříleté dcery, Annou Malinovou. U té tou dobou parašutista často pobýval. Jelikož i Kubiš toužil po blízkosti nějaké ženy, „dohodila“ mu Anna sestru své kolegyně, Marii Kovárníkovou.
Žádná z žen, která se tehdy v životech Gabčíka a Kubiše objevila, netušila, že parašutisté plánují spáchat atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Bylo jim však ale jasné, že se zapojují do odboje. Život jejich rodin a jich samých byl kvůli spolupráci velmi ohrožen a bohužel později za to většina z nich, stejně jako Gabčík s Kubišem, zaplatila životem. Pro Annu Malinovou si přišlo gestapo 23. června, pro Marii Kovárníkovou 25. června 1942. Výsadkáři zahynuli 18. června. Kubiš zemřel v lazaretu SS v Podolí a Gabčík společně s kolegy po hrdinském boji spáchal sebevraždu v kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze.
Anna Malinová, Marie Kovárníková a dalších celkem 262 odbojářů, bylo popraveno 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.