Poslance chtěli rozemlít slepicím, vedení KSČ „odhmyzovat“: Odbojová skupina MAPAŽ skončila po 7 atentátech na popravišti
Únor 48. Období, které přešlo kvůli převratu v nechvalně známý pojem, jenž vyvolává vzpomínky na útlak, represe a teror. Ale také období, které dalo vzniknout celé řadě skupin stejně smýšlejících lidí, kteří se odmítali povolit utiskování komunistickým režimem. Skupina bratří Mašínů jakoby zastínila fakt, že v zemi podobných odbojářů bylo mnohem víc. Mezi jedny z prvních patřila skupina MAPAŽ. Její členové se nebáli použít výbušniny, nakonec ale sami skončili na popravišti.
Když Josefu Hořejšímu komunisté po převratu zabavili továrnu na výrobu kočárků a dali mu za předražování zboží pokutu neuvěřitelné dva miliony korun, změnili životy mnoha lidí. Spletitými cestami osudu tak vznikla lounsko-mělnická odbojová skupina MAPAŽ, která kromě obvyklé činnosti v podobě protirežijních letáků, nápisů na zeď a ilegálního převádění přes hranice, i poměrně drastickým způsobem odstrašovala komunistické činitele.
Odstrašovala je možná nepřesný termín - cílem skupiny totiž bylo lokální funkcináře zabít či alespoň zranit. Ačkoliv využívali velice drsné prostředky, dosáhli jen minimálních škod na životech. Zato sami členové skončili před soudem, který je poslal na popraviště či do lágru.
MAPAŽ během svých sedmi měsíců existence ziniciovala sedm atentátů, žádný úspěšný. Zranění jejich obětí byla pouze lehká - od postřeleného malíčku ruky, přes střepinu v zádech po nervový šok. Rozhodně se jim ale nedají upřít ambice a vynalézavost. Podle studie Petra Malloty po jednom z nepovedených atentátů na poslance Národního shromáždění Bedřicha Šťastného jeden z vůdců skupiny prohlásil s nadsázkou, že ho měli radši přivézt živého, „ že tohoto vlastnoručně rozemele slepicím“.
Jeden z plánovaných útoků měl zacílit na představitele nejvyššího vedení KSČ. Na sjezdu v Praze plánovala skupina instalovat lustr s kyanovodíkovou náloží. Jed by pomalu unikal do místnosti a představitele pomalu otrávil. Neproveditelný plán jeden z členů dokonce projednával i s vedoucí desinsekční firmy. Zajímalo ho, „za jakých okolností by se dala odhmyzovat obchodní místnost kyanovodíkem bez přerušení provozu“.
Jak už bylo v té době zvykem po zatčení následovaly monstrprocesy s viníky - na soudy se distribuovaly lístky, místní obyvatelé sepisovali žádosti o tvrdé tresty. Čtyři členové skupiny nakonec dostali provaz, soud rozdal několik doživotních trestů i odnětí svobody na 4 až 20 roků.
Ta partička stejně jako Mašíni neudělali nic co by ohrozilo tehdejší režim jen likvidovali v případu MAPAŽe jen se pokoušeli likvidovat obyčejné lidi obyčejné pěšáky co nic nemohli změnit. 
Škoda takových lidí. Komouši a eStéBáci nemuseli dodnes rozkrádat tuto republiku.