Skutečný příběh Jitřní záře? Od rodičů, kteří ji chtěli pojmenovat Půlnoční bouře, utekla. Teď má vlastní rodinu
Na svět přišla v Šimanově nedaleko Sušice v srpnu 2001 a její jméno mělo být Půlnoční bouře. To však úřady nedovolily. Řeč je o Elišce Gaje Fuxové, jejíž vyrůstání sledovala v minulosti celá republika. Její rodiče vyznávali alternativní životní styl, který ji samotnou začal po letech unavovat, až nakonec Eliška od rodičů ve čtrnácti letech dobrovolně odešla. Zamířila si to do Klokánku v Janovicích nad Úhlavou a následně pobývala v Dětském domově Kašperské Hory. Videoportál Voyo spustil začátkem června mini sérii s názvem Jitřní záře, pro kterou se stal případ Elišky lehkou inspirací.
V současné době je Elišce Gaje Fuxové dvacet let a působí jako běžná mladá žena. Dokonce je již přes rok i maminkou a se svým přítel jsou šťastní. Dětství ale měla oproti svým vrstevníkům dost odlišné. Eliščini rodiče vyznávali alternativní způsob života a podle toho se z počátku odvíjel celý dívčin život. Na svět přišla během domácího porodu a silné bouře, načež ji rodiče symbolicky chtěli pojmenovat „Půlnoční bouře“. S tím však, ale úřady nesouhlasily a tak miminko dostalo jméno Eliška Gaja. „Pro většinu známých jsem byla a dodnes jsem malá Bouřička. I maminka a tatínek mi říkali někdy Bouří, Bouře. Jindy mi ale maminka říkala Eli, Eliško, a táta měl pro mě přezdívku Aďa,“ řekla dívka v roce 2019 pro Denik.cz.
Ale přání zvláštního jména nebyla jediná věc, která úřadům na počátku tisíciletí dělala starosti. Rodiče totiž Elišku během šetinedělí vůbec na úřadech nenahlásili, nenechali ji očkovat povinnými očkováními a dokonce jim byla i na čas odebrána a byla umístěna do kojeneckého ústavu.
Vzpomínky na dětství jsou krásné, ale i bolestné
Ve čtrnácti letech Eliška od rodičů dobrovolně odešla do Dětského domova Kašperské hory. Chtěla si zkusit žít „běžný“ život a chodit do školy, mít kamarády a nebýt na nikom závislá. Přiznala, že má na dětství i hezké vzpomínky. „Ráda vzpomínám na chvilky, kdy jsme si s maminkou hrály na louce, pletly jsme věnečky z pampelišek, vařily u pece, když jsme se s taťkou koupali v moři, běhali jsme po pláži, malovali do písku. Nebo když jsme šli do lesa na procházku, ukazoval mi, kde rostou jaké houby,“ vyprávěla Deníku se zaujetím.
V jejím životě bylo dle jejích slov i mnoho bolestných chvil. Vztahy s rodiči se zhoršovaly, situace houstla a Eliška si uvědomila, že nedokáže pomoci všem sourozencům, kteří v rodině přibývali.
Dnes si života si užívá naplno
Přechod z alternativního žití rodiny do dětského domova byl pro Elišku náročný. S novými pořádky se sžila po několika měsících. Nakonec však přechod do dospělého života dívka zvládla. Dokonce si našla přítele Zdeňka, kterému v minulém roce porodila holčičku Stázinku. Eliška je ale společenská a ráda se stýká i s kamarády nebo chodí na koncerty.
Se sourozenci se Eliška stýká podobně jako čas od času s matkou, ale s otcem mají vztahy stále napjaté. V budoucnu by se ráda stala herečkou nebo učitelkou. To jak žila, nemá rodičům za zlé, ale sama preferuje jiný způsob života. „Ten styl neodsuzuji, beru, že se někomu líbí, ale sama tímto směrem jít nechci. Možná si za dvacet let řeknu, že chci žít někde v domečku v lese, ale teď bych byla spokojená, kdybych měla třeba byteček v paneláku v Sušici,“ dodala v roce 2019 Eliška.
Prodávali vejce, paní dělala sýry kozí, z toho a přídavku na děti a na bydlení, byli to lidí hrozně hodný a skromný, ale holt trošku praštěný . Pán někdy vypomáhal v lese.