Dojemné shledání po 80 letech! „Setkat se s dcerou byla rozhodně nejlepší věc, která se mi přihodila,“ sdělila matka (98)
Židovská dívka Gerda Coleová (98) v roce 1939 utekla před nacisty z Rakouska. Usadila se ve Velké Británii, kde v roce 1942 porodila holčičku Sonyu. Rozhodla se ale dát dívenku k adopci. Jenže podle tehdejších britských zákonů nemohla o svém dítěti dostávat žádné informace, natož se s dcerou někdy spatřit. K dojemnému shledání tak došlo až letos, po dlouhých 80 letech.
Na shledání se svou matkou čekala Sonya (80) celý život. Její matka Gerda Coleová utekla z Rakouska před nacismem v roce 1939 a útočiště našla ve Velké Británii. Když v zemi o tři roky později porodila holčičku, pojmenovala ji Sonya. Jenže Gerda zůstala na dítě sama a věděla, že jako nezaopatřená mladá matka se o svou dcerku nezvládne postarat. Rozhodla se dát novorozence k adopci a její Sonyu si vzal mladý britský pár. „Cítila jsem, že to pro ni bylo tehdy nejférovější,“ sdělila stanici BFM TV osmadevadesátiletá Gerda.
Jenže spojit se s dcerou po provedení adopce už nemohla. Zakazovaly to tehdejší britské zákony. A tak žila Gerda svůj život dál. Stala se účetní, stihla se pětkrát provdat, ale nikdy jiné dítě neporodila.
K setkání pomohl i brexit
Sonya Gristová vyrostla v Británii, pracovala jako průvodkyně a má tři děti a sedm vnoučat. Jedno z nich, Stephen Grist, se po brexitu vydalo pátrat do archivů po svých rakouských kořenech, aby mohl získal občanství Evropské unie. Při pátrání objevil Stephen i svou prababičku.
Zjistil, že biologická matka jeho babičky je stále ještě naživu a bydlí v domově pro seniory v Kanadě. Oslovil Gerdina nevlastního syna a řekl to také babičce Sonye. Obě ženy souhlasily, že se setkají, ačkoli starší z nich se seznámením váhala. U příležitosti Gerdiných 98. narozenin se Stephen a Sonya do Toronta v květnu vypravili.
Nemám času nazbyt, přiznala matka
„Setkat se s dcerou byla rozhodně nejlepší věc, která se mi přihodila,“ řekla Gerda. Obě ženy si celý víkend povídaly a starší z nich je přesvědčená, že „mají mnoho společného“. Sama však říká, že už jí nezbývá mnoho času, a tak by se ráda rychle seznámila i se zbytkem rodiny. „Přiznejme si to, 98, to je je skoro jako 100. Nemám času nazbyt,“ říká Gerda.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.