Žena věří, že je vlčice! Ve volném čase vyje na měsíc a nosí ocas

Každý asi měl někdy den, kdy se necítil být ve své kůži. Američanka Naia Ōkamiová má takový každý den už sedmnáct let. Necítí se totiž vnitřně být člověkem, ale vlkem. "Vím, že nejsem zvíře. Nemyslím si, že v něj proměním nebo tak. Je to jen druh duchovní víry, " vysvětlila žena pro britský deník The Sun v rozhovoru.

Nejdříve nosila přívěsky s vlky, později uši a ocas

Američanka se řadí do subkultury otherkin therian, tedy mezi jedince, kteří se identifikují spíše jako zvířata než lidé. Naia říká, že uznává, že svou fyzickou podobuu těla je člověk. „Vím, že jsem člověk, nemám čtyři nohy, ale zkrátka se vnitřně vidím a cítím jako britská kolumbijská vlčice, která má černou srst a jantarové oči,“ přibližuje nevšední pocity žena. Své vlastní vlčí já vídá prý ve snech.

Že se něco děje, začala Naia pociťovat zhruba v deseti letech. Nejdříve nosila jen nenápadné přívěsky s vlkem, ale později přešla k nošení chlupatých uší či připínacího ocasu. Přátelé a rodina nejdřív její „vnitřní zvíře“ znepokojovalo, ale už si zvykli.  Nejhorší to prý bylo během studií. „Spolužáci vůbec nechápali, proč vyji nebo vydávám takové zvuky. Já si ale nemohla pomoc, musela jsem to pouštět ven,“ vzpomíná Naia.

V práci loví predátory

Dnes už prý vlka v sobě umí uklidnit a projevuje se plně, jen když je sama v lese nebo ve skupině podobně smýšlejících jedinců. V naději, že pomůže ostatním, kteří mají své vnitřní zvíře, založila Naia v roce 2011 web s názvem Kinmunity.com.

Když Naia neběhá a nevyje po lese, pracuje jako vyšetřovatelka, která se snaží lapit internetové predátory. „Občas je to náročné, potlačit svou zvířecí osobnost. Díky práci se alespoň soustředím na to, abych dostala svou kořist, tedy internetové predátory. Lovím vlastně kořist,“ směje se američanka. Naučila se tak v práci skloubit své vlčí a člověčí já.