14°C
Vojáci ze Strakonic podpořili malého Honzíka: Sjel do jezírka, kde se začal topit. Jak je na tom?
Honzík si užíval svůj život, hraní se sestřičkou a byl zcela zdravým a šťastným dítětem. Pak ale přišla nehoda, která změnila život jemu a celé jeho rodině. Na odrážedle sjel do jezírka a málem utonul. Skončil ve vegetativním stavu, jeho stav se ale zlepšil. Češti vojáci sloužící na misi v Litvě pro něj mezi sebou vybrali 14 tisíc korun.
Měl to být klidný a krásný pobyt maminek s dětmi. Připravovaly na odchod na procházku, maminka Kamila odešla vyzvednout svačiny na odpoledne, Honzíka měli hlídat ostatní účastníci.
Bohužel došlo k tragédii. Chlapeček si hrál na svém oblíbeném odrážedle, v jednu chvíli ale sjel do nedalekého jezírka, začal se topit, na břeh se sám neměl šanci dostat. Ostatní si všimli, že jim Honza chybí, začali ho hledat.
V přítomných ženách by se krve nedořezal, než konečně chlapečka našly! „Když mě dostaly ven z jezírka, maminka mě okamžitě začala resuscitovat a ostatní ihned volaly záchrannou službu,“ popsali „slovy synka“ rodiče Kamila a Vlastimil na svém webu. Za dlouhých dvacet minut dorazila pomoc a ještě dalších šest trvalo, než se povedlo obnovit chlapečkovu srdeční činnost. Honzík skončil na ARO, kde bojoval o život.
Po třech dnech ve vegetativním stavu pak chlapeček konečně otevřel na moment oči. Pak se ale jeho stav nečekaně zhoršil, mozek byl totiž kvůli dlouhodobému nedostatku kyslíku narušen, chlapec dostával silné křeče, léky nezabíraly…
Podpora z Litvy
Celou dobu rodiče i Honzíka všichni podporují. A přidali se k nim i vojáci z 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic, jejichž část v současné chvíli slouží v Litvě. Celkem už čtyři měsíce. „Mám syna, kterému jsou čtyři roky. Dokážu se vžít do pozice maminky malého Honzíka. Sám moc dobře vím, jak je těžké uhlídat děti u vody,“ prohlásil rotmistr J. D., jenž inicioval sbírku na litevské základně Rukla, kde čeští vojáci působí.
Od nehody už uplynul rok a půl. Chlapeček dělá pokroky. „Dokáže sám jíst pusou, leze po čtyřech a pokud se má čeho přidržet, vydrží i chvilku stát,“ popsala maminka s tím, že chlapec ještě nedokáže mluvit nebo chodit. Ale je dost možné, že se i plně uzdraví. Je před nimi ale dlouhá cesta. Například se léčí i ponory v hyperbarické komoře.
„Jsme dojatí. I když sbírka obecně prospěšné společnosti Život dětem skončila a peníze na Honzíkovu velmi intenzivní léčbu na 2 roky se podařilo vybrat, i tak se vojáci na misi v Litvě rozhodli Honzíka podpořit,“ vypráví maminka pro Blesk.cz s tím, že doufají, že za dva roky bude sám chodit nebo mluvit.
Neuvěřitelný bojovník
Vypadá to ale, že s jemnou a hrubou motorikou bude mít doživotní problémy. Bude muset například stále rehabilitovat. „Honzík je neuvěřitelný bojovník. Dokázal prakticky nemožné. Nyní má za sebou aplikaci vlastní pupečníkové krve, čtvrtou aplikaci kmenových buněk, víc jak 100 expozic v hyperbarické komoře, 5 intenzivních neurorehabilitací, rok cvičil Vojtovu metodu. Psychicky i fyzicky se výrazně posunul,“ dodává maminka. I přesto je ale nutné se mu 24 hodin denně věnovat.
Ale je na něm vidět, že se snaží dosáhnout nějakých cílů, sám se například snaží najíst lžičkou nebo pomáhá při oblékání, byť mu to všechny problémy ztěžují. „To, že se na Honzíka složili vojáci na misi je strašně krásné. Oni sami mají náročnou a nebezpečnou práci, mají rodiny a trpí odloučení. Proto je úžasné, že i v takové době se složili a podpořili našeho syna,“ dodávají.
Teď je čeká léčba v americkém Texasu, kam odletěli začátkem prosince. Na klinice Dr. Crawforda bude malý Honza podstupovat léčbu studeným laserem. A když se v lednu vrátí domů, přijde jim snad objednané chodítko nebo speciální tablet.
Drží mu palce!
„Honzíkovi rodiče mají náš velký obdiv, že to nevzdali, bojovali a snaží se udělat vše pro to, aby se hoch zcela uzdravil. Držíme jim palce, aby léčba dospěla ke zdárnému konci,“ vzkázal rotmistr J. D. za všechny vojáky, kteří přispěli do sbírky. Celkem se složili a vybrali 14 tisíc korun!
Honzíkovi lidé v pořádané sbírce poslali na 5,5 milionu korun. Peníze rodině pomohou zejména v následujících dvou letech, kdy bude jeho léčba zásadní.
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.