Pamětnice Rosemarie se narodila v Chlumci: Drsný příběh násilného vysídlení její rodiny
Paní Rosemarie Kraus se narodila v Chlumci u Ústí nad Labem jako Rosemarie Dvořáková. Její dědeček Franz Dvořák byl synovcem slavného skladatele a hudební tradice se v rodině udržela. Po válce byla však tehdy ještě malá Rosemarie i s příbuznými vysídlena. Vzpomínky na to, že se museli násilně vystěhovat, však pamětnici bolí dodnes.
Rosemarie se narodila v roce 1941, přestože šlo o rodinu ševců, hudební vlohy po slavném předkovi se v nich nezapřeli. Dědeček byl kapelníkem a otec i strýc hráli na varhany. Hudební nadání má i sama pamětnice a její dcera.
Rodina nebyla za války nijak politicky aktivní a poté, co dostal strýc povolávací rozkaz, dal jasně najevo, že se mu to nelíbí. Pak musel na „léčení“ a nakonec stejně narukoval. Otec paní Krausové taktéž. Ten už se do Česka nikdy nevrátil.
Nepříjemnou životní zkušeností bylo pro pamětnici bombardování Chlumce. To přečkala ve sklepě v dětské postýlce. V roce 1945 byl rodině vyvlastněn majetek a měl být odsunuta. Přestože dědu, který byl potomkem Čecha, přátelé přemlouvali, aby zůstal, nechtěl opustit rodinu.
Famílie musela nakonec opustit své domy i věci, s sebou si směli vzít jenom 30 kg na osobu. Sama pamětnice prozradila pro portál Paměť národa, že měla s sebou jenom jedinou panenku, ostatní hračky musela nechat doma.
Stavení, které předtím patřilo Rosemariině tetě, už převzala jiná žena. „Tam dole stála spousta lidí, moji známí a vzdálení příbuzní, kteří ještě nebyli vysídleni, a všichni plakali. A jedna dobrá Češka, která už ten selský dvůr převzala, nám nahoru podala láhev mléka,“ popsala paní Krausová těžké okamžiky. Následně strávili týdny v intervenčním táboře a podle příbuzných tam měli lidé takový hlad, že jedli žížaly. Navíc ostraha tábora se neštítila ničeho a připravila lidi i o majetek, který si směli vzít s sebou. Maminka Rosemarie přišla o zásnubní prsten.
Nakonec byla rodina odsunuta v dobytčích vagónech do Německa. V jednopokojovém bytě žila celá sedmičlenná rodina. Nakonec se mamince Rosemarie povedlo pro ni a dceru získat povolení vycestovat do Západního Německa. Tam se konečně shledali s otcem Josefem.
Pamětnice hrála od dětství na housle a vystudovala hru na varhany. Česko dodnes považuje za svůj domov. Přiblížit se k domu v Chlumci, kde kdysi žila, je pro ni opravdu těžké. „Ačkoli v Chlumci mě to hodně hodně bolí. Já už ani nechodím nahoru k tomu domu, kde jsem kdysi bydlela, jinak bych musela brečet,“ uzavřela Rosemarie rozhovor pro portál Paměť národa, kde si můžete přečíst celý její příběh a mnoho dalších příběhů.
Nechte už té nechutné propagandy. Mého dědu zabilo, když ho tihle Němci vyhnali ze statku v pohraničí a jeho majetek rozkradli a zabrali. Nikdy už se s ním neshledal. Jako člověk nikomu neubližoval, nevraždil. Kdo vzpomene jeho ztrát. Němcům se dostalo po zásluze. Za ty miliony vyvražděných nevinných lidí. Jejich lítost není nikdy nad tím co dělali, ale nad tím co se "chudáčkům" dělo jim. Je mi z takových tendenčních článků na blití.