9°C
Maminka Zuzana o školách v Chorvatsku: Překvapilo mě, jak jsou náročné!
Češka Zuzana se poznala se svým manželem v zahraničí. Původně se do Chorvatska stěhovat nechtěla a plánovala žít v Česku, ale její partner měl v Dubrovníku dvě děti z předchozího vztahu, a tak se tam nakonec přestěhovali. V turistickém ráji žijí již osmnáct let a mají spolu syna a dceru. Chorvatské školství Zuzanu velmi překvapilo, je totiž prý opravdu náročné. Známkování je velmi přísné už na prvním stupni a dostat se na vysokou školu je opravdu těžké.
„Máme dvě děti – patnáctiletého Lukáše, který končí osmou třídu, a desetiletou Nikolku, žákyni třetí třídy. Obě děti se narodily v Česku, mají i české občanství, česky mluví i čtou a já jsem za to moc ráda,“ uvedla na úvod maminka pro server eduzin.cz, kde popsala, jak se jim v cizí zemi žije.
Vůči tamnímu školství prý měla předsudky, domnívala se, že nebude dostatečně dobré, ale spletla se. Ukázalo se, že výuku v Chorvatsku berou opravdu vážně, a to už od prvního stupně. Už v první třídě prý děti dostávají seznam knih, které musí přečíst. Píší se pak z toho testy. Ze čtenářského deníku pak klidně mohou dostat trojku. Vše se bere velmi dopodrobna a známkuje se opravdu přísně. „ Vstupem do první třídy dětem v Chorvatsku končí dětství,“ myslí si Češka.
Měsíc práce na prezentaci a výbornou nedostal
Vše je v tamním školství řízeno centrálně. Ve všech školách jsou jednotné učebnice a každé čtyři roky se tisknou nové. Často se také píší jednotné testy z hlavních předmětů, ty se tisknou v Záhřebu a rozesílají do škol. Zuzanina dcera Nikola je ve třetí třídě a na test se nedávno učila čtrnáct stránek formátu A4. Starší syn, který je v osmé, se jich často učí prý klidně čtyřicet.
„Když srovnám, co vidím v českých učebnicích, tak se zdaleka u všeho nejde tolik do detailu, a v matematice je v Chorvatsku o dost napřed,“ porovnala poměry mezi českým a chorvatským školstvím. „Například ze zeměpisu měl za úkol navrhnout týdenní výlet do tří zemí, a to do nejmenšího detailu i s kalkulacemi za jízdenky na MHD či ubytování a informacemi o navštívených památkách. Práci musel doplnit kompletním seznamem použitých zdrojů, strávil nad tím měsíc a ani nedostal výbornou, což už mi přišlo přehnané. Do ostatních předmětů na tom byl s úkoly podobně,“ vysvětlila dál.
Delší prázdniny
Útěchou může být dětem, že oproti Česku mají o něco delší prázdniny. Škola končí už v polovině června a volno trvá do druhého týdne v září. Vánoční prázdniny jsou pak celé tři týdny až měsíc a velikonoční kolem dvou týdnů.
Ve škole se také děti učí náboženství a na víru je kladen velký důraz. „Děti mají odmalička ve škole náboženství, chodí i na věrouku do kostela a počítá se automaticky s tím, že budou křtěné a chodit na mše,“ vysvětlila Zuzana.
Školy jsou také velmi inkluzivní. „Ano, jsou tu speciální školy, ale ty jsou určeny jen těžce postiženým dětem. ADHD, poruchy učení, ale třeba i Downův syndrom jsou diagnózy, se kterými se ve školách běžně potkáte. Děti s Downovým syndromem nebo jiným mentálním postižením mají upravené osnovy a jiné učebnice, ale pracuje se na tom, aby se v rámci svých možností rozvíjely,“ dodává.
Na závěr uvedla, že podobně náročné jako škola jsou v Chorvatsku i kroužky. Neexistuje, že někdo bez omluvy nepřijde na trénink. Syn prý hraje od malička fotbal a nyní v patnácti letech už trénuje dvě hodiny denně, zároveň již byli na turnaji například v Barceloně. „Takže se ten přístup vyplácí,“ uzavřela Zuzana.
Témata:
Související
