Novinářku Annu nacisté připravili o milého: Že si ho nevzala, si prý dlouho vyčítala
Anna Fidlerová (†96) prožila dlouhý život a zažila mnoho hrůz, které se odehrály v minulém století. O první velkou lásku Lorise Sušického, který pocházel z židovské rodiny, ji připravili nacisté. Když nastupoval do transportu, mysleli si, že se opět shledají. Loris však zemřel v Osvětimi. To, že se za něj neprovdala, si paní Fidlerová vyčítala do konce života. Lehké to neměla ani po válce - o muže, kterého si nakonec vzala, ji pro změnu připravili komunisté.
Dětství prožila Anna v malé vesnici Honzín. Protože se však dobře učila a její tatínek stejně za prací do Prahy dojížděl, celá rodina se přestěhovala, aby Anna mohla studovat. Chodila na Česko-slovanskou obchodní akademii dr. Edvarda Beneše v Resslově ulici a při rozhovoru pro portál Paměť národa v roce 2014 na ni vzpomínala s láskou. Měli skvělé učitele a po cestě do školy potkávala A. Jiráska. Velmi jí také utkvěl v paměti učitel Kaňka, který s žáky po vyučování chodil na výstavy a doporučoval jim divadla a koncerty.
„Takže díky němu jsem jako vesnická holka začala objevovat svět kultury, a to mě chytlo,“ popsala s tím, že proto se přidala do spolku Mladá kultura. „To byla početná parta středoškoláků, která se zajímala o kulturu. Nejdříve jsme se scházeli ve skautské klubovně, později v kavárně Na Zderaze a v Mánesu, kam chodili výtvarníci a herci,“ vysvětlila a dodala, že tam potkávali J. Fučíka i A. Hoffmeistera, kteří jim vyprávěli o umění a divadle.
V Mladé kultuře také potkala svou lásku Lorise Sušického. Ten pocházel z židovské rodiny. „Jeho tatínek Gustav byl bohém, měl továrnu, která zkrachovala. Maminka Irena byla maďarská Židovka narozená v Itálii, uměla čtyři jazyky, hrála nádherně na klavír, zpívala. Svého syna pojmenovala Loris podle postavy z nějaké opery. Já jsem nikdy žádného jiného Lorise nepotkala,“ prozradila paní Anna.
Nevěděli, že se vidí naposledy
Vše se změnilo Mnichovskou dohodou. Na rodinu Annina milého dopadla všechna strašlivá opatření protektorátu, nesli je však velmi statečně. Když mladý pár chodil společně po Praze, Loris si zakrýval hvězdu aktovkou. Pak ho rodiče poslali na venkov, doufali, že ho tak ochrání před nástupem do transportu. Anna za ním jezdila každou sobotu 70 km na kole.
Bohužel povolání do transportu přišlo i tak! Loris musel odjet do Terezína. Když se Annou loučili, netušili, že se vidí naposledy. Jenže mladík byl následně i s rodiči transportován do Osvětimi, kde skončil v tzv. rodinném táboře. Ten nacisté celý vyhladili půl roku po příjezdu.
„Já si dodatečně vyčítám, že jsem si ho nevzala, protože by byl smíšeným manželstvím po určitou dobu chráněný. Nikoho ale tehdy nenapadlo, že se už staví osvětimské lágry,“ řekla Anna. Na Lorise vždy vzpomínala jako na jedinečného, zábavného a nevšedního člověka. Uměl několik jazyků a všude s sebou nosil harmoniku.
Ani po válce to neměla lehké
Ani po válce Annu nečekal lehký život. Jejího manžela Miroslava Linharta, předválečného důstojníka československé armády, který se po válce vrátil k armádě, v padesátých letech propustili. Společenskou izolaci nesl velmi špatně a zemřel v roce 1965.
Sama Anna přišla o práci novinářky kvůli textu s názvem „Tři dny, které otřásly Karlovarskem“, který napsala na začátku normalizace. Perzekvován byl i její druhý manžel, který na ulici psal nápisy okupace a svoboda. Zájem StB o Annu a její rodinu opadl až v roce 1989.
Celý příběh novinářky a mnoho dalších příběhů si můžete přečíst na portálu Paměť národa.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.