7°C
Jarmila prošla čtyřmi koncentračními tábory: V Osvětimi se starala o děti a po válce se stala lékařkou
Jarmila Weinbergerová (†97) měla pěkné dětství, trávila mnoho času s rodinou, na gymnáziu měla skvělý prospěch a schodila do skauta. Drasticky se její život změnil během okupace. Pocházela totiž z židovské rodiny, tu nacisté nejprve připravili o majetek i práva a pak musela nastoupit do trasportu. Statečná žena prošla čtyřmi koncentračními tábory, v nichž pomáhala nemocným. Musela absolvovat i pochod smrti. Z rodiny přežila válku jediná. Letos v listopadu těsně před svou smrtí dostala Cenu Paměti národa.
„Museli jsme odevzdat rádio, lyže, kolo a pak jsme museli odevzdávat teplé oblečení na tzv. Winterhilfe, což museli dělat i árijci. Museli jsme začít nosit hvězdu, pak přišlo vyloučení ze školy a sestěhování,“ popsala paní Jarmila, jak ta hrůza začala. V roce 1942 musela i s rodinou nastoupit do transportu do Terezína. Tam byla celá rodina rozdělena, tatínek musel nosit těžké věci, maminka pracovat v prádelně, paní Jarmila i její sestra měly dělat zdravotní sestry.
To byla velmi náročná práce, nejen fyzicky, ale i psychicky. Směny na marodce byly dvanáctihodinové a na třicet lůžek byla pouze jedna sestra. „Nelze si představovat nemocniční lůžka, byly to jen nehoblovaná prkna. Všude obtěžovaly štěnice.“ Navíc se téměř denodenně setkávala se smrtí. „To se stávalo poměrně často, protože odolnost pacientů byla velmi malá, umírali na zánět plic, na zánět žil, na celkovou sepsi z docela malého poranění, které začalo hnisat a došlo k otravě krve, které lékaři nedokázali nijak čelit,“ řekla a dodala, že přestože měli pro nejvážnější případy léky, lidé často zemřeli dříve, než vůbec zabraly.
Plynovým komorám nejprve nechtěla věřit
Přestože měla slíbeno, že se vyhne transportu do Osvětimi, aby se mohla o nemocné starat, nakonec do něj stejně v roce 1944 musela nastoupit. Svou rodinu před nástupem viděla naposledy. V táboře se setkala s lidmi, kteří tam přijeli z Terezína dříve. Řečem o plynových komorách nejprve vůbec nechtěla věřit. „To skutečně byla k neuvěření záležitost, ale viděly jsme, že tam chodí nové a nové transporty, viděly jsme, že komíny jsou pořád v plném provozu, takže nakonec jsme tomu uvěřili,“ prozradila.
V Osvětimi se starala o nemocné děti. „Před námi ještě transport z prosince, tak ten čekal každou chvíli, že je to taky postihne. Tak jsme si říkaly, že pak to budeme my. Já jsem na to ani nějak nemyslela, já jsem se snažila co nejvíc věnovat těm dětem,“ řekla.
Plynové komoře nakonec unikla, protože byla přeřazena do pracovního tábora Christianstadtu. Nakonec musela absolvovat strašlivý pochod smrti, denně ušli dvacet až třicet kilometrů, spali na hrozných místech a nedostávali téměř nic k jídlu. Hrůza pro ni skončila v táboře Bergen-Belsen.
Po válce se stala lékařkou a i nadále pomáhala lidem. „Moje zkušenost s holokaustem mi do života dala ostražitost, že se nemá žádné nebezpečí podceňovat,“ uzavřela svůj příběh. Ten si celý a mnoho další příběhů pamětníků můžete přečíst na portálu Paměť národa. Paní Jarmila zemřela ve věku devadesátisedmi let devátého prosince, před svou smrtí získala Cenu Paměti národa.
Koncentrační tábor v Holýšově na Domažlicku. Málokdo ví, že ho osvobodili Poláci. Přišli den před Američany:
Témata:
Související
