7°C
Protesty 28. října 1989 mohly skončit masakrem: Zadržený demonstrant popsal ponižování ve vězení
Rok 1989 se nesl v duchu demonstrací proti komunistickému režimu. V lednu vše odstartoval Palachův týden, protirežimní protesty pak vyvrcholily v listopadu Sametovou revolucí. Demonstranti vyrazili na Václavské náměstí v Praze i 28. října. Přestože se tehdejší zásah Veřejné bezpečnosti proti shromáždění svou brutalitou 17. listopadu zřejmě nevyrovná, ani tak nešlo o procházku růžovou zahradou, jak potvrzují slova jednoho z účastníků protestu.
Pavel Šimon z Havlíčkova Brodu byl jedním z členů takzvané Havlíčkovy mládeže. Šlo o neoficiální sdružení mladých lidí, kteří na první pohled komunistickému režimu nemohli ničím vadit. Pavel Šimon ve volném čase se svými přáteli pomáhal uklízet odpadky v přírodě, hrabal listí, nebo pomáhal při stavbě místního stadionu.
Ovšem šlo o činnost mimo komunisty ovládané struktury, takže Havlíčkova mládež se rychle stala trnem v oku havlíčkobrodských představitelů režimu. Skupině rozhodně nepomohlo ani odkazování na Karla Havlíčka Borovského a šíření jeho citátů, mezi kterými byl například i ten o tom, že „komunismus mohl vzniknout akorát v poblouzněných hlavách“.
Napodobováním činnosti Svazu socialistické mládeže Pavel Šimon komunisty provokoval, StB si ho proto často předvolávala na výslechy. Když pak byla na 28. října 1989 svolána demonstrace na Václavské náměstí v Praze, estébáci Šimona důrazně upozornili – pojedeš, a skončíš ve vězení. Mladý hudebník se ale do Prahy přesto stopem vydal a přidal se k demonstraci.
Na Václavském náměstí atmosféra rychle zhoustla. „Zahnali nás k Jaltě do průjezdu. Pak nás zhušťovali, zhušťovali, až se otevřela jedna strana, tam se udělala ulička, oni nás pustili a začali nás mlátit,“ popsal pro Paměť národa. U Staroměstského náměstí pak Pavla Šimona zatkli.
„Když nás přivezli na Pankrác, odvedli mě do místnosti, kde jsem se musel vysvléct do naha. Rychle jsem schoval odznak Havlíčkovy mládeže do boty. Začali mi dělat důkladnou prohlídku a poté odešli s mými věcmi. Nechali mě tam nahého několik hodin. Dvě, možná tři hodiny a až pak mě odvedli do cely. Tam mi došlo, že sranda skončila,“ doplnil Pavel Šimon s tím, že ve vězení strávil 48 hodin.
Vše pro něj naštěstí dobře skončilo, komunistický režim totiž zanedlouho padl a trestní stíhání pro němu bylo po amnestii prezidenta Václava Havla zrušeno.
Vzpomínky Pavla Šimona pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz.
Témata:
Související
Někteří lidé mají krátkou paměť. 
Paměť národa pomáhá uchovat vzpomínky. 
a hlavně tu "paměť" pěkně přibarvit podle svého