"Je-li toto člověk," ptal se mladík, který přežil Osvětim! Nakonec skočil do výtahové šachty
Svědectví o hromadném šílenství, zvrácených ukrutnostech, proradnosti, tuposti, o nejstrašlivějších činech, jichž jsou lidé schopni, podává i Ital Primo Levi (†67), který na vlastní kůži poznal peklo Osvětimi a kterému se podařilo přežít... Děsivé zážitky ale z jeho duše nikdy nevymizely, svůj život skončil 11. dubna 1987 skokem do výtahové šachty.
Kudrnatý mladíček, právě dostudovaný chemik Primo Levi je v roce 1944 jako člen protifašistického hnutí odporu a také Žid zatčen a deportován do pracovního tábora Osvětim-Monowitz, kde přežil deset měsíců, až do osvobození Rudou armádou v lednu 1945.
Před smrtí ho paradoxně zachránila spála, esesmani ho s hrstkou ostatních nakažených infekčními nemocemi ponechali jeho osudu na marodce, když se blížila fronta. Ostatní spoluvězni takové štěstí neměli, museli se vydat na náročný pochod smrti, který většinou nepřežili.
Je-li toto člověk...
Své zážitky, skutečné svědectví z tábora smrti vtělil do románu »Je-li toto člověk«(Se Questo è un Uomo), který vyšel v roce 1947. Na stránkách, které napsal brzy po svém návratu k rodině, vypovídá o každodenních děsech života v koncentračním táboře. Ale také o lidském sblížení, soucitu, odvaze, přátelství a nezdolnosti.
„Znovu a znovu mě ohromuje, jak nelidští dokážou být lidé k sobě navzájem,“ píše Levi. „Lidské nestvůry existují, ale je jich příliš málo, než aby byly opravdu nebezpečné. Nebezpečnější jsou obyčejní lidé, funkcionáři ochotní uvěřit a jednat, aniž by zapochybovali,“ dodává.
Po osvobození tábora byl krátce nato internován do ruského tábora pro bývalé vězně nacismu a po kapitulaci Německa a smrti Hitlera se po delších peripetiích vrátil vlakem přes dnešní Ukrajinu, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, Rakousko a Německo zpět do rodného Turína. V roce 1947 se oženil, vychoval dvě děti a začal pracovat ve výzkumné laboratoři, později byl ředitelem chemické továrny v Turíně, a hlavně - začal psát…
Komplex přeživšího
Otázka pronásledování Židů se pak vrací i v jeho dalších knihách, Kdy, ne-li teď? (Se non ora, quando?, 1984) a Potopení a zachránění (I sommersi e i salvati, 1986).
Uvádí se, že Levi trpěl komplexem přeživšího, tedy výčitkami svědomí těch, kteří přežili smrtící prostředí a likvidační selekce (často i v důsledku náhod) a ptají se, zdali to nebylo na úkor jiných…. Svůj život uzavírá skokem do výtahové šachty v rodném domě.
Úvodní báseň »Šma« z Leviho nejslavnější knihy Je-li toto člověk připomíná, že je neustále potřeba mít se na pozoru před násilím páchaným člověkem na člověku.
Vy, kdo žijete v bezpečí
svých vyhřátých domovů,
vy, kdo se večer vracíte
k teplému jídlu a přátelským tvářím:
Považte, je-li člověk ten,
co pracuje v blátě,
co nezná pokoje,
co bojuje o skývu chleba,
co umírá pro nic a za nic.
Považte, je-li toto žena
bez vlasů a beze jména,
co už nemá sílu vzpomínat.
Oči prázdné a klín
studený jak žába v zimě.
rozjímejte, že to všechno bylo:
Nařizuji vám tato slova.
Vryjte si je do srdce.
Ať jste doma nebo venku,
ať uléháte nebo vstáváte.
opakujte je svým dětem.
Jinak ať vám spadne dům,
schvátí vás nemoc
a vaše děti od vás odvrátí svůj zrak.
Jiří (83) je posledním dvojčetem Mengeleho. Popsal děsivé pokusy i boj o přežité v Osvětimi.
