Střepinu z ruské střely měl v hlavě 40 let!

Jako pětadvacetiletý pracoval Jiří Rusz s několika dalšími kamarády v Praze na stavbě budovy Strojimportu. „Bylo nás osm kluků ze severní Moravy. Jel jsem právě s cisternou pro cement, když jsem na Strahově viděl vojáky se samopaly. Nevěděl jsem, co se děje. Přiběhla nějaká paní a křičela, že nás napadli Rusové a už jsou na Václaváku,“ připomněl si události před 43 lety Jiří Rusz.

Ihned se tam s kolegy vydal. „Kryli jsme kamaráda, který měl foťák a fotil. Šli jsme proti tankům nahoru k muzeu a pak začala střelba. V tom zmatku jsem ucítil malé píchnutí na spánku, otřel jsem si pár kapek krve. Myslel jsem si, že to je jen odřenina, a pokračoval k Československému rozhlasu,“ vzpomínal na pohnuté události Rusz.

Měl podezření, ale nikdo mu nevěřil

Druhý den se cítil v pořádku. Zdravotní problémy se objevily až mnohem později. Zpočátku netušil, proč cítí podivný tlak v hlavě, má potíže se stabilitou, chůzí i pamětí. Později dostal i mozkovou mrtvici.

Až rentgen v roce 2008 odhalil, co se za tím skrývá. „Sice jsem měl podezření, ale nikdo mi to nevěřil. Teprve po dlouhých čtyřiceti letech lékaři zjistili, že mám v hlavě střepinu. Hned jsem šel na operaci,“ řekl Rusz. „Některé lidi tenkrát zastřelili. Mě to poznamenalo na celý život. Už se nevracejte. Nikdy!“ vzkázal okupantům Rusz.