Když jsem si řezal ruku, usmíval jsem se, tvrdí horolezec

Z Arona se přes noc stala hvězda. Příběh horolezce, který si v roce 2003 musel uříznout ruku, aby si zachránil život, se po knižním zpracování dostal na filmové plátno. Film 127 hodin bude mít českou premiéru sice až 3. března, v zahraničí ho už mohli vidět. A první reakce jsou opravdu bouřlivé.

Při scéně, kdy se Aron odhodlá k tomu, že si pravou ruku, kterou mu při zdolávání skály v kaňonu v Utahu zaklínil obrovský, 400 kilogramů vážící balvan, uřízne, tuhne krev v žilách. Několik lidí při tomto momentu v hledišti omdlelo. Tak realisticky režisér filmu Danny Boyle tento silný příběh zpracoval.

Ruku řezal tupým nožem a smál se

Jak snímek ovšem vnímá sám Aron? Jak na tu pětidenní hrůzu, kterou na skále prožil, vzpomíná? Jeho reakce je šokující. V interview pro The Sun řekl, že se usmíval! „Bolest nebyla důležitá. Během amputace jsem se usmíval. Chtěl jsem být volný. Chtěl jsem být znovu se svou rodinou. To bylo to jediné, co jsem po pěti dnech chtěl. Dostat se odtamtud pryč,“ popisuje své pocity Aron.

Věděl, že to bude strašlivě bolet. Ale touha přežít byla větší. Měl u sebe jen nůž, který byl úplně tupý. Přesto se odhodlal. Ruku si zaškrtil provizorním škrtidlem, aby nevykrvácel.

Rozdýchával jsem bolest jako rodičky

„Rozdýchával jsem tu bolest. Tak, jak to dělají ženy při porodu. Místo toho, abyste se báli, jdete do toho. Když jsem přetnul nervy, zavřel jsem oči,“ vypráví dnes už s klidem hrdina. „Úsměv se mi pak ještě zvětšil. Říkal jsem si: Jdu do toho. Dostanu se odsud,“ říká, zatímco všichni okolo z jeho příběhu upadají do mdlob. On je na tuto reakci zvyklý. „Lidi v omdlévají, protože nedýchají. Přestanou dýchat a odpadnou,“ jednoduše vysvětluje Aron.

Aron měl obrovské štěstí. Nikomu totiž o svém horolezeckém výletu do Utahu neřekl. Když se několik dnů nevracel domů, jeho matka mu otevřela emaily a vzkazy, aby se pokusila dopátrat, kam její syn zmizel. Nakonec se ho podařilo vystopovat podle auta. Našli ho opuštěné. Na místo proto policie vyslala helikoptéru. Ta ho našla v posledním okamžiku.

S amputovanou rukou musel ujít 11 kilometrů, v bolestech, vedru a bez vody

„Ve chvíli, kdy jsem si amputoval ruku, našli moje auto. Kdybych čekal, našli by mě už mrtvého. Nemohli vědět, kde jsem. Hledali by mě tam celé dny. Kdybych si ovšem ruku amputoval dříve, vykrvácel bych, protože by tam žádná helikoptéra neletěla,“ řekl Aron, který poté, co se dostal ze skalního uvěznění, musel ujít ještě téměř jedenáct kilometrů. Měl uříznutou ruku, byl vysílený, bez vody, slunce pálilo.

„Všechno to bylo řízení osudu. Bylo to něco, co jsem asi měl udělat. Když jsem postupoval ten největší risk, cítil jsem v sobě tolik života,“ dodal Aron. Okamžitě po nalezení byl dopraven na jednotku intenzivní péče, kde strávil několik týdnů. Podrobil se několika operacím.

Byl živý, přesto se chtěl zabít

Celý zážitek na něj ale dopadl obrovskými depresemi. Místo toho, aby se radoval, že žije, pomýšlel na sebevraždu. Byl jako paralyzovaný. „Uvažoval jsem o tom, že bych se předávkoval léky. Ale pak jsem si řekl, že jsem se tam z toho pekla nedostal jen proto, abych se teď zabil,“ svěřil se horolezec, který tak překonal svou vůli podruhé.

Jen deset dnů po poslední operaci už zase lezl po horách. Sestrojil si totiž speciální protézu, díky níž může zpátky do skal. V roce 2005 se stal prvním člověkem, který zdolal všech 59 coloradských vrcholů, což započal už v roce 1998, před nehodou v Utahu jich měl splněno 45.

A plánů do budoucna má spoustu dalších. Sice plánoval pokoření Mount Everestu, ale to nyní na nějakou dobu odložil. Oženil se totiž s přítelkyní Jessikou a narodil se mu syn Leo. Změnily se mu priority. „Hrát si se synem, slyšet a vidět jeho smích, to mě mnohem víc naplňuje než vystoupání na vrchol,“ usmívá se horolezec.