Popáleniny na 85% těla: Přežil jsem vlastní smrt

Stejně jako holčičce i jemu nedávali lékaři skoro žádnou šanci přežít. On se ale zázračně uzdravil. A teď chce Natálce poslat sílu k dlouhému boji o život.

Nejvíce spálené bylo břicho a ruce. Ty si Jaroslav Čmolík (23) stačil dát při explozi železa pře obličej | Zbyněk Schnapka

Jaroslav věří, že Natálka bude mít tolik štěstí jako on. Strávil v nemocnici jen pět měsíců, tedy polovinu času, na kterou lékaři odhadovali jeho léčení. A dokonce se vrátil zpět do práce v Železárnách Hrádek. Přesně rok od tragédie. Následky si ale ponese už napořád.

Loni sázel šrot do pece a při tom nastal výbuch. Železo postříkalo čtyři taviče. Jaroslav byl na tom nejhůř. „Když to explodovalo, všichni utíkali. Já taky. Uběhl jsem asi 50 metrů na šrotiště a pak jsem se vrátil. Když mě viděli ostatní dělníci, začali mi pomáhat,“ líčí okamžik hrůzy Jaroslav. Zůstaly mu jen trenýrky. Všechno ostatní, co měl na sobě, shořelo. On sám byl popálený na celém těle.„Čekal jsem na záchranáře a byla mi strašná zima. Když mě nakládali do vrtulníku, něco mi píchli a pak už si nic nepamatuji,“ svěřil se Blesk.cz Jaroslav.

U této pece stál Jaroslav, když z ní vystříklo žhavé železo | Zbyněk Schnapka

Z umělého spánku se probudil až po dvou týdnech v nemocnici v Praze. Tady strávil pět měsíců a podstoupil sedm transplantací. „Každý druhý den mi dělali převazy. Vždy v narkóze. Při vědomí bych to nevydržel. Taková to byla bolest,“ dodal Jaroslav. Teď čeká na plastickou operaci břicha. Místo taviče dělá v železárnách vstupního kontrolora. „Já bych se k peci někdy klidně vrátil. Rodiče, hlavně maminka, o tom ale nechtějí ani slyšet,“ dodává Jaroslav.