Katka (19): Ztracenou rodinu mi nahradili přátelé

Katka Schejbalová vyrůstala odmalička v Čechách a otce z Laosu ani nepoznala. Matka ji ve třinácti letech odložila do dětského domova. A přestože nemá rodinu, našla spoustu přátel. S nimi strávila i Vánoce. Přes svůj těžký osud se tak Kateřina dokázala postavit na vlastní nohy.

Katčin otec je z Laosu, ale v Čechách studoval. Ihned po studiích odjel zpět domů, to už ale Kačenčina matka byla v jiném stavu. Katku matka odložila, když jí bylo třináct let. Prý se o ni nedokázala postarat. Dívka prošla Klokánkem a diagnostickým ústavem a nakonec skončila v Dětském domově v Dolních Počernicích, kde zůstala až do plnoletosti. "Když mi bylo osmnáct, byla jsem šťastná, že už nemusím nikoho poslouchat, přerušila jsem střední obchodní učiliště a šla bydlet k mámě," vypráví Katka, která chtěla začít hlavně vydělávat.

S mámou to nešlo

Soužití s matkou a jejím přítelem ale nebylo jednoduché, takže se rozhodla po pár měsících odejít a vrátit se do školy. „Nevěděla jsem ale, kde budu bydlet, proto jsem se obrátila na ředitele dětského domova, kde jsem vyrůstala,“ popisuje Katka. Ten jí poradil obrátit se na sdružení Peppermint, jehož hlavním projektem jsou Byty slunovratu, tedy bydlení pro osoby z dětských domovů. To ji vzalo pod svá »křídla«. Dostala byt, kde za ni sdružení prvního půl roku platí nájem.

Chci žít normálně

Katka studuje třetí ročník středního obchodního učiliště. Bydlí společně se svou kamarádkou v pražských Řepích a stará se sama o sebe. Směšné sociální příspěvky na živobytí nestačí, tak se musí pořádně ohánět, aby se uživila. "Chodím na brigády za bar a taky prodávat do obchodu s francouzskou módou," říká. Po získání výučního listu si chce dodělat maturitu a jít na vysokou. Ráda by se stala pečovatelkou.

"Měla jsem štěstí, že jsem se chytla správných lidí. Je důležité, aby vás někdo nakopnul a navedl na správnou cestu. Na té já snad jsem," vypráví Katka, jejíž život snad konečně nabral ten správný směr.