Nikolka (2) se narodila bez očí. Teď se učí chodit...

Autor: Andrej Ďuríček - 
2. listopadu 2008
05:00

Nikolka (2) je hravé děvčátko. Poznává svět kolem sebe, ale nikdy ho neuvidí. Trpí totiž zvláštním postižením - anoftalmem. Narodila se bez očí. Její malá víčka zakrývají prázdné oční jamky.

Vypadá, jako by stále spala. Navštívili jsme ji měsíc před jejími druhými narozeninami. Jak dívenka a její matka bojují s nelítostným osudem? Co všechno už Nikolka dokáže? A jaký je vlastně její svět?

Nikolka žije se svojí matkou Evou Bendíkovou (30) a bratrem Janíkem (10) ve starém domě ve slovenské vesnici Nižná Slaná na okrese Rožňava. Domácnost musí paní Eva zvládat sama, otec rodiny odešel za prací do Německa.

Před necelými dvěma lety, dvě hodiny po porodu, byla Nikolčina máma jen kousek od zhroucení. Dozvěděla se, že se její dcera narodila bez očí, s nemocí jménem anoftalmus.

"Myslela jsem, že skončím na psychiatrii. Byla to hrozná zpráva," popsala kruté chvíle žena, která o vzácném postižení svého dítěte během těhotenství neměla ani tušení.

"Chtěli jí nakapat do očí kapky, ale nemohli je otevřít. Za pár dní jsme šli do nemocnice v Košicích, kde ultrazvuk odhalil, že Nikolka nemá očička," říká paní Eva.

Pár měsíců po narození Nikolky dokonce přemýšlela o tom, že kdyby to věděla na začátku těhotenství, šla by zřejmě na interrupci.

Život na zemi
Na koberci leží malé plavovlasé děvčátko. Hlavu má opřenou o zem a maličkýma ručičkama ohmatává okolí. Jak poznává bez očí neviditelný svět? Ruce jsou pro Nikolku to nejdůležitější. Všechno si nejprve osahá, zjišťuje, zda se o to může opřít a postavit se anebo si s tím hrát. "Zajímají ji věci, které mají nějaký nezvyklý, konkrétní tvar. Moc ráda si hraje například s navlečenými korálky. O plyšové hračky zájem nemá," říká její matka.

Zvuky nechápe
Zvuky pro Nikolku nemají takový význam, jak by si možná mnoho lidí myslelo. "Vždyť člověk se za zvukem otočí proto, aby poznal, s čím je spojený, co za ním je. Tohle moje Niki nezná. Nemá proč se otáčet," vysvětluje její máma.

Ale na příjemnou hudbu reaguje jako každé malé dítě. Začne si broukat do rytmu a kýve se ze strany na stranu.

Pomalu se učí chodit
Nejoblíbenější hračkou a zároveň i největším pomocníkem je pro Nikolku chodítko. Postaví se, opře se o něj a tlačí ho před sebou. Zatímco její vrstevníci už dávno chodí, krůčky téhle holčičky jsou stále ještě hodně nejisté a opatrné. "Bojí se, protože neví kde je a kam jde...," říká její matka. Když děvčátko narazí na překážku, otočí se a hledá jinou cestu. Anebo se rozzlobí. Pár krůčků udělá i tak, že se oběma rukama přidržuje maminčiných prstů.

"Jsem v kontaktu s jednou slovenskou rodinou, která žije ve Spojených státech. Mají úplně stejně postiženého pětiletého kloučka. Řekli mi, že podle jejich zkušeností se Niki naučí chodit až ve svých dvou letech a mluvit ještě o něco později," vysvětluje Eva Bendíková. S dcerkou dochází na pravidelné rehabilitace, na kterých by se holčička měla naučit, jak správně používat nožičky.

Jiskřička naděje
Nikolčin osud zatím nezměnila ani vyšetření na specializovaném pracovišti v Banské Bystrici. "I když se lékaři s takovýmto postižením ještě nesetkali, věřili jsme v zázrak," říká Eva. I když manželé Bendíkovi stále ještě občas uroní slzu, jistá naděje jim přece jen svítá.
"Dozvěděli jsme se o metodě voperování čipu do hlavy, který díky kameře alespoň částečně nahradí chybějící zrak. Dcerka by se dokázala orientovat v prostoru, viděla by aspoň obrysy, Je to prý hudba blízké budoucnosti, takže jiskřička naděje přece jen existuje."

Obě jsou šťastné
Svět je pro malou Nikolku zatím zmenšený na její pokoj a maminčinu kuchyni. Na dvůr jít nechce, je to pro ni cizí a nebezpečné prostředí. Oba rodiče její osud velmi trápí.

"Naše malá neví, že život vypadá jinak. Zná jen tohle a proto si myslím, že nestrádá," věří Eva Bendíková. Největší odměnou je pro ni Nikolčin smích, když si s ní hraje a vyhazuje ji rukama do výšky. V takových chvílích jsou obě šťastné.

CO JE TO ANOFTALMUS
Chybějící oči (anoftalmus) nebo jen jejich zbytky (mikroftalmus) patří k velmi vzácným vadám nejen u nás, ale také ve světě. Je to výsledek početných genetických abnormalit. Stav bez zraku je nezvratný a samotná léčba spočívá jen v zabezpečení normálního vývoje kostní schránky očí.

Sledujte pořady Blesk Zpráv

Epicentrum S prezidentem v Lánech Ptám se, pane premiére

Redakce Blesk Zpráv pro vás každý týden od pondělí do čtvrtka připravuje pořad Epicentrum s rozhovory na aktuální témata. Kromě toho vám pravidelně přinášíme názory prezidenta Miloše Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a zpovídáme i premiéra Andreje Babiše.

Volby 2020 (podzim)

Krajské volby 2020 Senátní volby 2020

Další videa
Články odjinud