Příběhy šikany na vojně: V ešusech jsme nosili čerstvý vzduch a košťaty rozháněli mraky!
Čím absurdnější úkol, tím lepší! Klasické drhnutí podlahy zubním kartáčkem, bylo pro žabaře. Příběhy našich čtenářů z vojny, jsou plné daleko šílenějších způsobů šikany. Patřila k nim třeba soutěž o nejlepšího dárce krve, rozhánění mraků nebo běhání pro čerstvý vzduch.
Podle čtenáře Jardy, který se Blesku ozval, slavili mazáci sváteční neděli v jeho kasárnách v Kaplici skutečně zvláštním způsobem. "V ešusech jsme museli nosit mazákům z venku čerstvý vzduch. Každý měsíc se taky bažantům trhala brka, a to tím způsobem, že vás drželi na břiše a kombinačkami vám ze zadnice trhali imaginární brka," popsal.
Další čtenář zase vzpomíná na časté zajišťování dobré předpovědi počasí. "Aby druhý den nepršelo, tak se venku běhalo s košťaty, mávalo se s nimi nad hlavou a rozháněly se tak mraky," vysvětlil Blesku.
Při plnění tohoto absurdního úkolu se bažanti sice pořádně naběhali, žádná újma na zdraví jim ale nehrozila. Jenže další dílek z mozaiky vojenské šikany 80. letech je o poznání horší. "Vzpomněl jsem si na jeden případ, tzv. "vzorný dárce krve". Celá věc spočívala v tom, že si mladí vojáci stoupli v umývárně do řady s jídelním nádobím (tzv. ešusem). Tento ešus si každý držel pod bradou. Od jednoho mazáka dostal každý z mladých pěstí do nosu. No a kdo nachytal do nastaveného nádobí nejvíce krve prýštící z nosu, ten byl vyhlášen vzorným dárcem krve," vzpomíná čtenář.
pravda 100% souhlas
Přesně tak.. Nebo kamarád policista při dopravní hlídce zastavil mazáka...