Mašín se do odboje zapojil už jako dítě. Společně se svým o dva roky starším bratrem Ctiradem podnikal sabotáže proti nacistům. Na jaře 1944 se bratři vloupali do vojenského nákladního vlaku na nádraží v Poděbradech, který převážel německé stíhačky na frontu, a začali je poškozovat.
„Když tam jezdily německé vlakové transporty a vozily na frontu zbraně a letadla, tak jsme do toho mlátili sekyrkami a ničili jsme, co jsme mohli. Viděli jsme to jako pomoc spojencům,“ vzpomínal Josef Mašín pro Paměť národa.
Útěk na Západ pod palbou
Po komunistickém převratu v únoru 1948 pokračoval Mašín v odporu proti totalitnímu režimu. V roce 1953 se společně s bratrem Ctiradem a Milanem Paumerem rozhodl uprchnout z Československa.
Jejich cesta přes východní Německo se změnila v dramatický útěk před ozbrojenými bezpečnostními složkami. Trojice mužů vyzbrojených pistolemi se opakovaně střetávala s pronásledovateli, nakonec se jí však podařilo dostat do Západního Berlína.
Po smrti Milana Paumera a Ctirada Mašína zůstal Josef posledním žijícím členem této trojice. Příběh bratří Mašínů se stal jednou z nejdiskutovanějších kapitol československého protikomunistického odboje.
Paměť národa připomene Mašínův osud také 10. listopadu na Koncertě pro hrdiny v bazilice svatého Petra a Pavla na pražském Vyšehradě. Hudební večer bude věnován lidem, kteří riskovali vlastní životy v boji za svobodu. Jeho osobní svědectví si mohou zájemci připomenout také v archivu Paměti národa.
Kontroverze kolem útěku
Je sporné, zda akce bratří Mašínů v boji proti komunistickému režimu vedly k něčemu zásadnímu a stály za ztráty na životech, řekl dnes ČTK historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
„Mašínové byli jistě odvážní a prováděli akce, které se dají zařadit do odboje proti komunistickému režimu. Nicméně je na místě diskutovat o tom, jakých prostředků při tom užívali a k čemu. Navíc, u nás se od roku 1989 o nich neustále mluví jako o těch skoro nejdůležitějších nebo dokonce těch jediných, kteří něco proti komunistickému režimu v 50. letech podnikali, a to zdaleka není pravda,“ řekl ČTK historik.
Podle odborníka je velmi problematická skutečnost, že řada lidí při svém hodnocení činů bratří Mašínů vychází především z toho, co o sobě napsali nebo řekli oni sami. Poukázal například na knihu Oty Rambouska „Jenom ne strach“, která je založena na osobním vyprávění a vzpomínkách Ctirada Mašína.
„U těch osobních výpovědí a memoárů, kde sami aktéři historických dějů vypráví o tom, co udělali, je nutné to prověřovat, konfrontovat s jinými dokumenty a zasazovat do kontextu. Většina debat o nich je postavena dost černobíle, to znamená, že jsou buď označováni za vrahy nebo naopak za hrdiny. Jako by nebylo nic mezi tím,“ míní historik.
Josef Mašín se po pádu komunistického režimu už do rodné vlasti nevrátil. „Mám pocit, že jednou byli možná oba bratři na nějaké konferenci na Slovensku, do Česka se nicméně nikdy vrátit nechtěli. O prezidentu Václavu Havlovi jakožto o symbolu nenásilného ukončení komunistického režimu se vyjadřovali dost kriticky, například jako o pisálkovi. Způsob, jakým to provedl, se jim patrně nezdál dostatečně razantní,“ uzavřel Tůma.
100% souhlas. ❤️