Dámské odpoledne s první dámou: Pavlová děkovala sociálním pracovnicím! A vyzkoušela cimbál
Déšť bubnoval na střechu lánského zámku a zalil zahrady, ale náladu nezkazil. Smích, dojemné příběhy, lidové písně a vůně dobrého jídla provázely setkání desítek sociálních pracovnic s první dámou Evou Pavlovou. Odpoledne s manželkou prezidenta v Lánech se neslo v neformálním a srdečném duchu – a v poctě ženám, které často dávají ostatním přednost a málokdy myslí samy na sebe.
„Rodinám i těm, kteří bojují se závislostí, dáváte svou odbornost, svůj čas, ale hlavně svá srdce. Často za cenu vlastního pohodlí, s nedostatečným finančním ohodnocením a složitým skloubením práce a rodiny,“ zahájila Pavlová, když vítala hostky.
„Polovina z vás pracuje v oboru déle než deset let, některé dokonce přes tři dekády. A i přes různé motivace, které vás sem přivedly, vidím, že všechny vykonáváte svou práci srdcem. A já vám děkuji za vaši vytrvalost a sílu. Tahle práce je nepostradatelná a zaslouží si, aby byla vidět a dostatečně oceněná,“ zdůraznila první dáma s výhledem na krásnou lípu v zámecké zahradě.
Vysvětlila, že důvodem, proč setkání iniciovala, nebylo jen kvůli tomu, aby mohla ocenit profesní práci těchto pracovnic, ale také jim umožnit chvíli odpočinku a nové energie. „Přeji si, abyste si užily dnešní den, podívaly se na zámek, ochutnaly, co jsme pro vás připravili, a dobře se bavily,“ dodala manželka prezidenta, když hostkám představovala program.
Deštivé odpoledne s hudbou
A tak se i stalo. S Pavlovou se pracovnice postupně daly všechny do řeči – jedna po druhé první dámě vysvětlily svou práci, vyprávěly svůj příběh, a dokonce předaly i menší dary.
Příjemné odpoledne doprovázel ženský pěvecký sbor z Bělé pod Pradědem, který Pavlová má ráda a do Lán ho pozvala. Vzhledem k pochmurnému počasí zaznělo třeba „Prší, prší“, ale i lidové písně a cimbálovky, které vybízely k juchání a lehkému tanci. Pavlová si ve volné chvíli dokonce sama sedla za cimbál a odvážně zkusila zahrát pár tónů. Nakonec si zazpívala společně s ostatními známé moravské písně.
„Je nám velkou ctí, že tu dnes s vámi můžeme být,“ řekla Andrea Faltysová, předsedkyně Profesního svazu sociálních pracovníků. „Sociální práce často zůstává neviditelná, veřejnost si ji uvědomí až v momentě, kdy ji potřebuje. Přitom na nás jsou kladeny vysoké nároky – od odbornosti přes empatii a trpělivost, až po odvahu provázet klienty v těžkých životních situacích. Dnešní setkání nám dává naději, že společnost si začíná uvědomovat hodnotu sociální práce,“ uvedla.
Silné ženy
Pavlová pak poskytla Blesku podrobnější rozhovor. „Sociální péče není moc vidět, přitom ji všichni potřebujeme – děti, dospělí, senioři, lidé s různými postiženími. Ne vždy se rodina dokáže postarat o nemocného. Proto jsem chtěla tuto skupinu zviditelnit a ocenit,“ vysvětlila.
Zmínila i svou vlastní zkušenost: „Kdysi jsme s dcerou bydlely na ubytovně, než jsme si našly bydlení. Nevím, jestli to mě přímo naučilo víc ocenit sociální práci, ale díky tomu, že jezdíme s manželem po regionech, viděla jsem péči v azylových domech i u seniorů v různých zařízeních,“ zdůraznila první dáma.
„Inspirativních příběhů je tu mnoho,“ dodala. „Četla jsem je a jsou silné. Jsou to ženy, které plní přání nemocným lidem,“ řekla Blesku.
Ze všech koutů
Mezi hostkami byly ženy ze všech koutů Česka a z nejrůznějších oblastí sociální práce – od pečovatelek a specialistek na seniory či osoby s těžkým zdravotním či mentálním postižením přes pracovnice nízkoprahových služeb pro děti a mládež až po ty, které se věnují lidem s Huntingtonovou chorobou či demencí.
Některé každý den pomáhají klientům při osobní hygieně, stravě a chodu domácnosti, jiné doprovázejí mladé lidi v náročných životních situacích nebo podporují děti z ohrožených rodin, aby mohly chodit do školky či školy.
Každá z nich má své malé i velké úspěchy – např. pacienta, kterému lékaři dávali jen několik měsíců života, se díky péči pracovnic dožil dalších let a mohl se účastnit společných slavností; nebo malá holčička z devítičlenné romské rodiny, která poprvé zažila školku a získala tak šanci na lepší budoucnost. Další pracovnice doprovázely seniory až do posledních dnů jejich života, podporovaly dospívající v hledání vlastního místa ve společnosti či pomáhaly klientům osvojit si samostatnost a životní rozhodování.
Dámy měly také možnost prohlídnout si zámek, kdy obdivovaly historické interiéry, obrazy a výstavu pokojů. A i když chvílemi sprchlo, na konci se nebe otevřelo a slunce prozářilo zahrady a fasádu zámku. Při odchodu pak dostala každá pracovnice na rozloučenou růži.
