Konzul Novák pro Blesk: Jak jsme dostali Čecha ze zimbabwského vězení
Dlouhých 22 dní strávil v Zimbabwe ve vězení Čech Lukáš Slavík. A za co? Natáčel videa, kde popisoval chudobu v zemi či výpadky elektřiny a vody. Za to mu hrozilo až 20 let v base. Očistit se a dostat se ze země, mu pomohl konzul Michal Novák. A pro Blesk popsal, jak to probíhalo.
Jak probíhala pomoc v případě Čecha Lukáše Slavíka zadrženého v Zimbabwe?
„Na začátku každého konzulárního případu je potřeba získat maximum informací, zejména pokud jde o popis situace a přesné místo dané události. V tomto případě jsme se o situaci dozvěděli prakticky okamžitě, a to díky předvídavosti našeho občana, protože nás kontaktoval, dokud mohl. Jakmile máme alespoň představu, co se v místě děje, můžeme činit další kroky. To znamená, že diplomatickou cestou oslovíme úřady a zeptáme se přímo zimbabwského ministerstva zahraniční, kde se náš občan nachází, z čeho je přesně obviněn, na základě jakých zákonů a jaké budou podmínky a způsob naší komunikace s občanem.“
Z čeho přesně byl obviněn?
„Byly to dva body. Ten první byl pobuřování veřejnosti a její vyzývání k nepokojům. Za to hrozí trest maximálně v řádu stovek dolarů, nikoliv vězení. Ale druhý bod byl podstatně vážnější, protože zde se hovoří o šíření nepravdivých informací o Zimbabwe. A za to je nejvyšší trest až 20 let žaláře. Nicméně obžaloba nakonec tento bod potichu stáhla. Takže jsme k hlavnímu líčení šli s tím, že nejhorší možná varianta je, že bude odsouzen a zaplatí pokutu, ale že nebude uvězněn.“
Obhájce jste mu sháněli vy jakožto úřad?
„Obhájce se podařilo sehnat jemu samotnému, ještě než jsme to stihli zařídit my, protože náš občan byl předvídavý. V době, kdy byl zadržen, měl možnost ještě odeslat jeden email, který odeslal nám. A i když předpokládal, že se situace do večera vyřeší a nebude z toho žádný větší problém, tak přece jen mu to nedalo a napsal nám tuto krátkou zprávu, kde uvedl své osobní údaje, a že kdyby se náhodou neozýval, tak má zřejmě větší problém, než tušil.“
A když jste ty informace měl, jaký byl další postup?
„Na základě informací jsem mohl provést tzv. konzulární návštěvu. Vypravil jsem se do Masvinga, které je poměrně hodně vzdálené, cestuje se tam přes noc, ale za těchto okolností taková cesta je nutná. Jakožto konzul v místě ověřuji informace, které jsem získal zprostředkovaně. A musím ověřovat, jestli našemu občanovi jsou zaručena všechna práva a zda bude řádně obhajován před soudem. Moje první kroky vedly do vězení za naším občanem, kde jsem měl možnost s ním poprvé osobně mluvit a přinést mu nějaké potraviny a vodu. Po návštěvě jsem byl v úzkém kontaktu s jeho advokátem, abych měl co možná nejčerstvější informace. A dohodli jsme se, že všechny síly napneme na hlavní soudní líčení.“
To proběhlo jak?
„První líčení mělo být 16. srpna, ale protože obžaloba neměla ještě zkompletovaný spis, soudce nemohl rozhodnout jinak, než odložit líčení o týden na 22. srpna. My jsme usilovali a podnikli jsme kroky k tomu, aby byl náš občan propuštěn na kauci, aby na to líčení čekal na svobodě.“
Ale kauce se evidentně nepovedla?
„Městský soud v Masvingu rozhodl, že je riziko, že by se občan snažil uprchnout ze Zimbabwe a nedošel na hlavní líčení. Advokát našeho občana proti tomu podal odvolání k vyššímu soudu. Ten ale zasedá pouze dvakrát v týdnu, takže vyšší soud mohl záležitost projednat až o týden později. A usoudil, že není pochyb o tom, že se české velvyslanectví zaručuje za svého občana, že neopustí Zimbabwe.“
Tak proč nebyl z vězení propuštěn dřív?
„Soud pro udělení kauce stanovil další podmínku – museli jsme určit adresu, na které se bude zdržovat náš občan. Podmínky kauce v Zimbabwe jsou ale takové, že nelze uvést adresu hotelu, protože to není bráno jako adresa, kde se člověk zdržuje permanentně. Když jsme si se soudem vyjasnili, na jaké adrese se bude náš občan zdržovat, rozhodl o udělení kauce. Ta byla obratem uhrazena, avšak nastala další pro nás nepředvídatelná technicko-administrativní záležitost.“
Jaká to byla?
„Tím, že náš občan je v Zimbabwe cizinec, nebylo možné, aby se pohyboval – protože mu byl zadržen pas – bez jakýchkoliv dokumentů. Tady imigrační úřad musí vydat zvláštní povolení a to opět z technických důvodů, které nám nebyly i přes intenzivní dotazování vysvětleny, nebylo vydáno. To ale bylo den před hlavním líčením už tím odsunutým, takže jsme napjali všechny síly na následující den.“
Zpět k hlavnímu líčení, můžete říct, co se u soudu odehrálo?
„Obžaloba předvedla tři svědky, z nichž dva byli zatýkající policisté a hlavní vyšetřovatelka případu. Jejich výpověď ale byla sporná v tom smyslu, že jejich informace se nedoplňovaly, spíše naopak, přičemž svědkyně dokonce nepřímo obvinila své kolegy ze lži. Soudce se ptal, zda skutečně v Masvingu v danou chvíli nebyla elektřina, což obhajobou bylo prokázáno, zatímco svědkyně prohlašovala, že elektřina byla, ale nemá k tomu žádný důkaz. Když se soudce podobně zeptal na vodu, hlavní vyšetřovatelka s jistotou řekla, že voda byla, i když obhajoba prokázala opak. Soudce nakonec prohlásil, že jde o subjektivní komentáře turisty v cizí zemi a že z videa není zřejmé, že by podněcoval veřejnost k nějakým nepokojům.“
Ale přestože byl očištěn, byl nakonec Čech ze Zimbabwe deportován. Jak si to vysvětlujete?
„Náš občan měl platné vízum, přičemž překročil hranici legálně na hraničním přechodu, měl všechna potřebná povolení. Jenže nám bylo sděleno, že imigrační úřad má s ním nějaký problém. My jsme netušili v té době jaký a do této chvíle přes dotazování nám nebylo vysvětleno, proč, když se občan u soudu očistí a má osvobozující rozsudek, imigrační úřad nařídil deportaci. Nicméně náš plán byl v každém případě, jakmile skončí soudní proces a dotyčný bude osvobozen, že neprodleně odcestujeme do Harare a občana vypravíme ven ze země. Na tyto otázky zřejmě dostaneme odpověď až v následujících dnech a týdnech, protože nás toto zajímá.“
Mohl byste popsat ten samotný odjezd ze země?
„To už v podstatě byla, řekněme, úřední záležitost, vysloveně formalita, ve které se vydává na místním imigračním úřadu jeden papír. Jediné, co je na tom zvláštní, že jsme byli doprovázeni imigračními úředníky na letiště.“
Co třeba jeho osobní věci, to vše bylo vydáno zpět bez problému?
„Jakmile soud rozhodl v jeho prospěch, ten následující den, kdy jsme cestovali do Harare, nám na policejní stanici vydali veškerá zařízení: telefon, laptop a další věci, které mu zadrželi. Vrátili mu zároveň jeho osobní věci, hotovost. To ani policie u sebe zadržené neměla. To všechno zůstalo na hotelu.
Jak dlouho byl tedy propuštěný Čech ve vězení a mohl byste popsat věznice v Zimbabwe?
„Celkem to bylo 22 dní. Pro Evropana jsou podmínky v zimbabwském vězení velmi obtížné. Je to několik cihlových staveb, důraz se klade na bezpečnost objektu. Jsou tam taková malá políčka kolem hlavních budov, kde si vězni pěstují některé druhy zeleniny. Je tam v podstatě otevřená kuchyně, kde vězni vaří pro ostatní. Ta strava je velice prostá. V Zimbabwe se konzumuje něco, čemu se říká sadza, což je v podstatě kukuřičná kaše bez chuti a zápachu a ta se konzumuje třikrát denně. Ačkoliv do cely nás nevpustili, tak podmínky, tak jak nám je popsali, nejsou ideální. Jako další problém vidím přístup k pitné vodě. Na druhou stranu to, co my jsme přinesli našemu občanovi do vězení, tak mu bylo bez problémů předáno.“
